Bohemia rally je pro Vrkoslava s Radou srdeční záležitostí. Proto chtěli, aby jejich první start v letošní sezoně byl právě na těchto rychlostních zkouškách. Nutno dodat, že premiéra to byla veleúspěšná. Po 18 rychlostních zkouškách se oba Jirkové mohli radovat z 9. místa v absolutní klasifikaci, přičemž v rámci MMČR byli ještě o příčku lepší. Velkou radost klukům udělalo i vítězství mezi dvoukolkami a ve třídě 5. „Jeli jsme v pohodě. Řekli jsme si, že nasadíme opatrné tempo a vše vycházelo na 100%. Rezervy tam určitě ještě máme, ale jak jednou říkal Emil Triner, plyn přidat jde, ale taky se to může rozbít. Z výsledku máme všichni pochopitelně maxi radost,“ uvedl v cíli Bohemia rally Jiří Vrkoslav.
Pokud vše v okolí Mladé Boleslavi Vrkoslavovi s Radou vycházelo, na moravské části naší republiky při Barum Czech Rally Zlín 2013 se posádka trápila. Dosažené časy na rychlostních zkouškách byly slušné i když podle „Vrkyho“ to nebylo nic moc. V průběhu první etapy sváděli kluci souboje s Egonem Smékalem, ale hlavně s Hermannem Neubauerem na Suzuki Swift S1600.
I přes drobné technické problémy a jeden polibek stromu přišla chvíle Vrkoslava na druhém Trojáku a následujícím Semetíně 2. Po prvně jmenované zkoušce se Jirka a Jirka dostali do vedení ve třídě 5. Na RZ Semetín 2 pak zajeli 12. absolutně nejrychlejší čas, byli zároveň nejrychlejší dvoukolkou, což jim vyneslo průběžné vedení v kategorii 2WD. V závěru sobotní etapy sice Vrkoslav s Radou neodolali ataku Neubauera, přesto mohli být s výsledkem spokojeni. Průběžně jim totiž patřila 17. příčka absolutně, 2. místo ve třídě 5 a 3. místo mezi dvoukolkami.
Nedělní pouť po rychlostních zkouškách byla pro kluky hodně krátká. A jak viděl Barum rally Jirka Rada? „Už od najíždění jsme mírně bojovali s časem a to nás provázelo celý závod. Časový rozvrh na průjezdy RZ při trénování nám dělal problémy. Potíže nám udělalo hlavně sloučit seznamovačky s administrativní a následnou technickou přejímkou, což byl docela boj. Nakonec po velkém fofru naštěstí vše dobře dopadlo a my jsme si dost oddechli, když bylo vše hotovo. Ve čtvrtek večer nás ještě čekalo napsání městské zkoušky, kdy pro naše startovní číslo 46, byl přidělen čas 23:42 hodin. V pátek už vše probíhalo klidnějším tempem. Absolvovali jsme shakedown i následnou kontrolu auta po prvním ostřejším testu a pak už jen čekání na slavnostní start, respektive noční městskou erzetu. Myslím si, že s výsledkem z ulic Zlína můžeme být oba spokojeni. Spánek z pátku na sobotu byl krátký a plný očekávání. Sobotní ráno se vyvedlo do krásného počasí. Po krátkém servisu jsme vyrazili natěšeni do 1. etapy. Jenže hned na druhé sobotní zkoušce jsme si udělali malý výlet mimo trať, kde jsme poškodili levý zadní blatník o stromeček. Snažili jsme se pošetřit skvěle připravené auto a nekatovat zatáčky. Bohužel v pasáži, kde bylo vyházené bláto, nám auto malinko uteklo a my se s ním dostali mimo trať, kde jsme políbili stromeček. Po nárazu se v autě objevil kouř, jak se pálila guma o kus držáku zadního nárazníku. Nicméně to trvalo asi dva kilometry a pak si guma sama udělala místo a dalo se s autem normálně pokračovat. Na přejezdu jsme vše doladili špalíčkem půjčeným od pána, který zrovna štípal dříví. Děkujeme za zapůjčení :-). Tak trochu jsme si oba mysleli, že máme smůlu vybranou, a že se již nic nepřihodí. Ale omyl. Po projetí RZ4 byl servis a i díky výborné práci mechaniků jsme vše dali do kupy. Na následující Pinduli nás čekalo další překvapení, kdy po zhruba 1,5 km jsem v helmě slyšel „podívej“. Koukám k Jiřínovi, který měl na klíně celé táhlo řazení a to vše při zařazené čtyřce, jak mne informovalo statečně svítící číslo na displeji . Následoval pokus o nasazení řazení bez zastavení. Tento pokus se povedl, ale řazení zase vypadlo po zařazení třetího rychlostního stupně. Takže znovu nasadit a přes interkom jsem slyšel slova Jíry: „drž to, ať to nevypadne a aspoň si prohlídneš Pindulu“. Celou zkoušku jel Vrky prakticky na oči, nicméně čas nebyl vůbec špatný. Za erzetou jsme vše opravili a pokračovali v soutěži. Poslední sobotní zkouška byla zrušena, neboť diváci z Polska házeli dýmovnice na trať zkoušky. Pak už jen bezproblémový servis (bodejť by ne) a spát .
V neděli nás probouzel déšť a Jírova radost z počasí mě zvedla náladu. Vrky má totiž moc rád, když to klouže a na tomto povrchu je ve svém živlu. Čtyři nové mokré pneumatiky na voze byly obrovská jistota, ale zároveň velký finanční výdaj. To, že pravá přední pneu vydržela pouze 2 km z RZ10, nás rozhodilo. Po startu první nedělní zkoušky na druhém kilometru byla pasáž, kterou ještě nyní popisuji třesoucí rukou. Ne strachem, ale neuvěřitelným vztekem, který mám sám na sebe! 580 brzdy P4,5 otevře 8 do L8 za ní 60 a pozor brzdy do L3 a P8 , jsem pozor brzdy L3 přečetl tak pozdě, že jsem Jiřinovi nadal šanci zareagovat a pokazil nejen celé závody Jírovi, ale vůbec vše, co jsem pokazit mohl. Způsobil jsem konec letošní sezony a popravu vozu, který Vrky tři čtvrti roku dával dohromady s neuvěřitelným citem. Tímto se Jírovi omlouvám a nejen jemu, ale celé jeho rodině, Lence a Pavlovi. Po nárazu do škarpy, kdy jsme udělali defekt, jsme nasadili nové kolo a jeli dál. Tím však naše smůla však neskončila. Dva kilometry jsme zdržovali žluté Subaru, které řídil Marcel Tuček, a když nás Marcel předjížděl, došlo ke kontaktu aut. Bohužel další jízda pro nás, vzhledem k poškození již nebyla možná. Auto mělo ohnuté ramena a poškozena byla i spojovačka, která se blokovala o rameno. V servisní zóně jsem se šel Marcelovi Tučkovi omluvit. Poškození Subaru naštěstí nebylo pro Marcela tak citelné, v porovnání s tou naším. Chyba, kterou jsem provedl se nedá v tomto sportu odpustit. Bohužel rally je krutý a přísný sport, zároveň ale také krásný a moc návykový.“