Předposlední závod sprintového šampionátu posádce Pešl – Pešek hodně dobře sedl. Oba Valaši si od začátku vyhradili místa na špici a zajížděli výborné časy. Pešl ve své třídě 3 začal druhým místem o dvě vteřiny a pak přišly dokonce i dvě vyhrané erzety za sebou, následovaly tři těsně druhá místa. Celkově tedy po šesti RZ, ve kterých nebyl Pešl ve třídě hůře než druhý, a celkově byl jen dvě desetiny vteřiny za Kořístkou.
V poslední zkoušce, ve které se měl těsný boj rozhodnout, však přišla osudová chyba a bylo po nadějích. Pešl vyletěl z trati, ztratil hodně přes minutu a bylo totálně po nadějích. „V té osudné zatáčce bylo vytahané bláto a já jsem do ní nenajel tak, jak by bylo potřeba. Seběhlo se to všechno sice ve velmi malé rychlosti, ale přesto nás to s autem strhlo po tom bahně do příkopy a bylo vymalováno,“ popsal Jaroslav Pešl moment, který jeho naděje poslal definitivně k ledu. Autu se sice nic vážnějšího nestalo, fanoušci rychle posádce pomohli zpátky na trať, ale ztráta kolem půldruhé minuty znamenala sešup o několik míst dolů. „Sami bychom se z toho určitě nedostali. Lidi nám pomohli zpátky na trať a mohli jsme dojat aspoň tak, jak jsme dojeli. Ale ztratili jsme tam veškeré naděje a skvěle rozjetý závod tak pro nás skončil hodně hořce. V závěru jsme určitě jeli s Kořou oba nadoraz, i proto asi k té mojí chyběl došlo. Je to strašná škoda, asi to byl náš nejlepší závod sezony a uniklo nám super umístění a velké body. Ale i to je závodění, i toto je rally,“ říkal zklamaně 33letý pilot z Valašského Meziříčí.
Když trochu opadly emoce ze smolně zazděného závodu, tak nakonec přeci jen Pešl našel na Jeseníkách i nejedno pozitivum. „V prvé řadě jsme si skvěle zazávodili, o tom to přesně má být. Takto vyrovnaných soubojů, kde všechno řeší třeba pár desetinek sekundy, se v sezoně zase tolik nejezdí a v tomto jsme se tentokrát hodně vyřádili. Dalším pozitivem je, že jsme měli skvěle, možná nejlépe v sezoně připravené auto. Byla dlouhá pauza a mechanici udělali velký kus práce a patří jim velký dík,“ dodal Jaroslav Pešl.
Propadem na čtvrté místo ve třídě Pešl podle všeho i přišel o naději na první trojku celkového pořadí sezony ve třídě 3, kde je momentálně pátý. „Co mám spočítáno, tak abychom se dostali ještě na bednu ve třídě, nesměl by Kořa dojet ve Vsetíně do cíle, takže je to všechno taková teorie. To nás ale stejně neodradí od toho jet Vsetín na plnou palbu a ukázat se domácím fanouškům,“ plánuje si Jaroslav Pešl.
Naopak velmi spokojená odjížděla z Rally Jeseníky druhá posádka JP Motorsport teamu ve složení Pavlína Tydlačková – David Zachar, jedoucí na Suzuki Ignis Sport. Pavlíně se totiž na třetí pokud konečně podařilo v Jeseníkách dojet do cíle a udolala tak tento pro ni tolik smolný závod. Bylo z toho nakonec páté místo ve třídě 7 a bronz mezi dámami. I proto si mohla v klidu konečně zavzpomínat i na předchozí dva nepovedené ročníky. „V roce 2011 jsme naši jízdu s Ivanem Říhánkem ukončili na RZ2 o svodidla a betonový sloupek jsme urvali kolo o rok později s Pavlou Fričovou na RZ1 kilometr a půl po startu čelní střet se sloupem a já se poprvé projela v sanitce,“ vzpomněla jezdkyně z Valašského Meziříčí dva neúspěšné starty v Jeseníkách.
Do třetice všechno dobrého už naštěstí pro Pavlínu tentokrát platilo. „Letos jsem do závodu nastupovala s velkým strachem a respektem ke zdejším erzetám. Je super že v Jeseníkách je stále počasí v tuto dobu, tudíž stále škaredě, listí, mokro oslizlo,“ vtipkovala Tydlačková s vědomím toho, že konečně Jeseníky projela až do cíle. „První dvě erzety jsme jeli jak s kvasem, před startem třetí RR jsem byla šťastná, že jsem po dvou letech překonala konečně další „level“ a jela vstříc dalším erzetám. Neříkám že jsme předvedli nějaký super sport, ale Jeseníky se nám podařilo dokončit jen s uraženým zrcátkem, což už je tradice každého závodu. Pro mně dojet tento závod je takové malé osobní vítězství nad strachem a překonání všech nástrah tohoto krásného a těžkého závodu. Výsledek nebyl zas až tak tragický a my jsme si z Davidem odvezli páté místo ve třídě 7 a třetí místo v holčičkách, na příští ročník už se snad i těším,“ smála se v cíli spokojená Pavlína Tydlačková.