Nejhořčejší pilulku musela skousnout posádka Ondřej Bisaha – Petr Píža, která si s Citroënem DS3 R3T Max dělala reálný zálusk na vítězství v kategorii 2WD. Začátek rally se odvíjel přesně podle plánu, leč v polovině sobotní části přišel první moment, který začal hatit plány. Na rychlostní zkoušce Kudlovice se na štěrku citroën svezl víc, než bylo zdrávo, a o patník se ohnula zadní náprava. „Byla to obrovská zkušenost! Na jedné z nejtěžších soutěží naší kariéry jsme bojovali opravdu na každé RZ s vysokým nasazením,“ vypráví Ondřej. „Po ohnutí nápravy na RZ 4 jsme absolvovali slušovický okruh a následně Pindulu v takovém vypětí, že bych to srovnal jen s divokým zážitkem na Jänner rally, kde jsme kdysi vyrazili na sněhu a ledu na pneumatikách bez hrotů. To byl podobný hazard. Auto bylo špatně řiditelné a tlak posádek za námi rostl s každým kilometrem naší křivě jedoucí DS3. Ale kluci v servise odvedli famózní práci – vše měli dokonale připravené, za necelých 20 minut bylo auto s vyměněnou zadní nápravou nachystáno s hotovou geometrií, odvzdušněnými brzdami a umytým oknem připraveno na 100 procent pokračovat. Ztráta na nejrychlejší evropské dvoukolky sice narostla, prvenství v českém mistráku se nám ale povedlo vzít zpět. Neděle nezačala slavně, ale ani zle. Řešili jsme spíše malé věci a pokračovali dál super-náročnými zkouškami Semetín a Troják. Po nich jsem přestavěl auto na poslední měřený test Žlutava, který jsme vyhráli a dali tam ostatním sekundu na kilometr. To bylo pro nás velmi povzbudivé. Poslední sekce byla v podobném rytmu. Časy byly dobré a my si užívali bezproblémový dojezd do posledního servisu.
K servisní zóně jsme přijeli s úsměvem. Připadali jsme si jako gladiátoři, kteří zjizvení a doničení přežili všechny hrůzy, aby mohli jako satisfakci za vydřenou sezónu 2015 ve Zlíně na rampě virtuálně převzít nejcennější pohár za vítězství v MČR 2WD, ve třídě 5 a zároveň završit úspěchy v celém letošní sezoně. Dostali jsme během 15 minut stovky SMSek, gratulovali si s lidmi, těšili se, až uvidíme mechaniky, manažera a všechny, díky kterým se to mohlo povést. Pak mě Peťa popohnal, ať vjedeme do servisu. Sedl jsem do auta, pohladil volant a chtěl nastartovat. Jeden knoflík cvak, druhý cvak, čekat pár vteřin na natlakování systému hydrauliky řazení a zmáčknout tlačítko start. NIC, ticho jako v hrobě. Znovu. Druhý pokus – NIC. ‚Peťo honem, jdeme tlačit,‘ beznadějně volám k ceduli. Vyděšeně se na mě podívá, utíká k autu a zároveň loví telefon. Volá mechaniky, ať jdou pomoci za značku ČK dotáhnout nás do servisního stanu. Bohužel u auta nelze zařadit bez nastartovaného motoru, a tedy nelze nahodit motor přes zařazený rychlostní stupeň. Nějakým záhadným způsobem nakonec dokážeme zařadit zpátečku, auto ale stále nestartuje. Čas plyne rychle dál a tak tlačíme k další ČK na konci servisu 400m daleko. Mechanici tlačí jako blázen a z okolních stanů se připojují se další a další. Vidím, jak Petr sprintuje k časovce, najednou bere komusi kolo a jede jako ďas. Stihli jsme to. Lidi tleskali! Získali jsme další čas za servisem, kdy jsme s autem začali bojovat už bez mechaniků jen my s Petrem. Bohužel, i přes veškerou snahu se auto rozjet nepodařilo. O senzační výsledek na barumce i o mistrovský titul jsme přišli kousek od cílové rampy poté, co jsme v rámci českých dvoukolek odjeli na prvním místě 230 závodních kilometrů. I tak jsme ale spokojení s předvedenou rychlostí, která nás naplňuje optimismem do dalších závodů,“ končí vyprávění Ondřej Bisaha, který ještě týž večer s mechaniky odhalil závadu v elektronice ovládacího panelu…
Ani dalším posádkám CERS performance nebylo přáno. Dvě závodní dvojice přihlášené v rámci třídy 6 nespatřily ani cíl úvodní etapy – Tomáš Guryča navigovaný Markem Topičem skončil stejně jako před rokem hned na úvodní sobotní zkoušce ve Slušovicích, Marcel Svačina s Petrem Těšínským si zase prožili dramatický moment, když na Pindule vycestovali mimo trať, kde trefili sloup. Rudý Citroën C2R2 Max se sice podařilo pro druhou etapu opravit, ale ani závěrečný den barumky nebyl bezproblémový. Marcel Svačina: „Na vrchol sezony bylo nutné se dobře připravit. Postavili jsme nový motor, ale díly do něj přišly pozdě a první test tak proběhl až na shakedownu. Už tam se nám auto zdálo zvláštně neklidné na zadní ose. Po přenastavení podvozku se to trochu zlepšilo, město jsme zajeli ve slušném tempu a i po prvních Slušovicích v sobotu jsme byli druzí ve třídě. Na následující rozbité Pindule jsem ovšem v rychlém sjezdu ztratil kontrolu nad autem a s uraženou tyčkou řízení jsme museli odstoupit. Auto jsme lehce opravili a kvůli etapovým bodům znovu nastoupili druhý den. Na rozbitých úsecích se auto ale stale chovalo divně a já byl z toho natolik rozhozený, že jsem v jednom úzkém místě pozdě brzdil, najel do břehu a auto se v nulové rychlosti převrhlo na bok. Diváci nás vrátili na kola, ale ztráta byla velká, a když jsme na následující RZ chytili defekt, byl náš výsledek zpečetěn. Rozhodli jsme se dojet, i když na naši jízdu po těchto strastech asi nebyl hezky pohled. Až doma jsme pak identifikovali příčinu nervozity auta, kterou jsem původně přikládal zadním tlumičům. Problém byl v silentbloku zadního ramene, které jsme měnili před barumkou. Přišlo nám totiž rameno, ve kterém byl sériový silentblok, čehož jsme si nevšimli. To byla velká chyba, která odstartovala naše problémy na trati letošní barumky.“
Jedinou týmovou posádkou, která dokázala projet celou trať letošní trati Barum Czech Rally Zlín od startu až na cílovou rampu, byli Martinové Tomečka a Trlifaj. Hranický jezdec se za volantem nesmrtelné Hondy Civic VTi vydal vstříc vícedenní soutěži vůbec poprvé a křest zrovna na barumce byl pořádnou školou. „Barumku jsem pojal spíše poznávacím způsobem. První den jsme obuli evropské pneumatiky a nějaký čas jsem si na ně musel zvykat. Chovají se trochu jinak, více kloužou, takže to chvíli zabralo, než jsem na ně našel ten správný jezdecký styl. Večerní etapu jsme zakončili problémem s dobíjením, kdy jsme jeli půlku poslední erzety bez rampy. Byli jsme rádi, že jsme spatřili cíl vložky, a nebýt Aleše Pilčíka, který jel za námi a svítil, jsme asi nespařili ani večerní servis. Problém se nám podařilo naštěstí odstranit a do druhé etapy jsme nastupovali na třetím místě ve třídě 9. Jenže hned asi 300 metrů po startu prvního Trojáku se mi podařilo udělat defekt a pak už ta soutěž měla takovou hořkou pachuť. Byl jsem znechucený z toho všeho, co se nám přihodilo, přesto jsme stahovali a stahovali, až nás před posledními Žlutavami od čtvrtého místa dělilo šestnáct vteřin. Ale byl jsem moc přemotivovaný, udělal jsem jezdeckou chybu a o patník udělal další defekt. Nakonec jsme skončili šestí, ale pocity mám ve výsledku dobré. Barumka byla strašně těžká soutěž, před startem jsem nečekal, že nás čekají tak náročné zkoušky, byla to obrovská zkušenost,“ řekl po dojezdu Martin Tomečka.
Tým CERS performance nyní začíná vracet své vozy do stoprocentního stavu, aby byly připravené na další souboje se soupeři. Po smolném zakončení seriálu MČR se Ondřej Bisaha s Petrem Pížou pokusí uspět alespoň v jednodenní Rallysprint sérii, která bude v druhé polovině září pokračovat v jejich oblíbených Jeseníkách. Aktuální novinky z týmu včetně fotografií, videoklipů a zpráv můžete najít na adresách www.cersperformance.com a www.fb.com/cersperformance!