Lukáši, na úvod našeho povídání otázka na tělo: co je lepší, závody na dvou nebo na čtyřech kolech? Uvědom si, prosím, pro jaký server odpovídáš a podle toho přizpůsob odpověď…
„Oboje má svoje, ale za sebe můžu říct, že je samozřejmě lepší závodění na čtyřech kolech. Ostatně proto jsem ke čtyřem kolům také dospěl, že? :-)“
Ale teď už vážně, jak ses dostal k motoristickému sportu, respektive dělal jsi i jiné sporty?
„V mládí jsem si odjezdil svoje na jawách a ještě než jsem vůbec udělal papíry na malou motorku, tak jsme našetřili se starším bráchou na stařičkou Kawasaki KX 125. Započala moje nízkorozpočtová etapa zvaná motokros a první ježdění na hraně nebo většinou za ní. V tu chvíli bylo jasné, že adrenalin ve spojení s vůní benzínu nutně potřebuji. Na opravdové závodění jsem si ale musel počkat do doby, než jsem si na to vydělal.“
Proč dostalo zelenou supermoto a jakých výsledků jsi v tomto odvětví dosáhl?
„Supermoto pro mě bylo jasnou volbou už pro své nároky na všestrannost jezdce. Stejně jako v rally člověk využije schopnosti z různých disciplín, v různých podmínkách a na různém povrchu. Jezdí se na slickách po asfaltu, ale část tratě je tvořena z motokrosového terénu se skoky, ze kterého se povětšinou špína vytahá na zbytek tratě, a díky mizerné adhezi mají diváci o zábavu postaráno. Pět let působení v mezinárodním mistrovství ČR bylo, asi i díky nedostatku času na poctivý trénink kvůli pracovnímu vytížení, k dosažení oslnivých výsledků málo. Nicméně soupeření na lokty, v konkurenci kluků vedených k závodění od útlého věku, mi určitě hodně dalo. Ptáš-li se na konkrétní výsledky, tak největším úspěchem pro mě bylo zajeté 2. místo ve třídě S2. Za zajímavost považuji, že jsem se za celá ta léta nikdy neobjevil s motorkou v normálním provozu :-).“
Co tě vedlo začít koketovat se závody na čtyřech kolech?
„Po přečtení těch odstavců výše to bude asi znít divně, ale auta pro mě vždy byla na prvním místě. Bohužel, rozpočet je někde úplně jinde, a tak jsem až do přelomu roku 2013/2014 s takovou myšlenkou ani nekoketoval. V onom období jsem si, s vidinou nevinné zábavy na sněhu, pořídil Subaru Impreza STi a vše tím začalo. Neskutečně mě to chytlo a pomalu dřív, než se auto přepsalo, přišly na řadu první amatérské závody. Díky bývalému motocyklovému závodníkovi a současnému jezdci rally Radimu Vavříkovi, jsem se dostal k perfektnímu zlínskému KIT Racing teamu Vlastíka Neumanna a po pár nevinných úpravách STi bylo brzy v garáži Evo. Od té doby mi Vlastík trpělivě pomáhá se zorientovat v tomto pro mě úplně novém světě a za to jsem mu opravdu vděčný. Vím, jak je to se mnou těžké, protože asi až příliš často mám svou hlavu. Navíc za KIT Racing stojí také výborná parta mechaniků a panují zde naprosto profesionální podmínky pro závodění. Pečlivost, s jakou chystají auta, se jen tak nevidí a jsem rád, že s nimi mohu jezdit.“
Po různých šou a volných akcích přišla letošní Valašská rally a s ní tvůj start s Citroënem C2 R2 Max, jak na svou premiéru v ostrém závodě vzpomínáš?
„No, byl to skutečně křest ohněm jak pro mě, tak pro mého spolujezdce Lukáše Hlaváče, protože Valaška byla první soutěž pro nás oba. Zároveň jsme si odbyli premiéru s vozem C2R2 Max a v podstatě i s předokolkou, protože v tomto voze jsme jeli jen kvůli nutnosti vyjet licenci pro čtyřkolku. Začalo se divoce a díky nezkušenosti v podobě nenapsaného bordelu v rozpisu, jsme se podívali na pár minut mimo trať a bez diváků nebylo snadné auto dostat zpátky. Každopádně se vše povedlo a tentokrát kratší Valašku jsme dojeli. Ukázalo nám to, že jet rychle není na rally zdaleka všechno a že máme na čem pracovat, protože alfou a omegou všeho je rozpis a těch jsem já osobně do té chvíle moc nenapsal.“
Po startech s citroënem a hondou jsi usedl do Mitsubishi Lancer EVO IX a po úspěšných Košicích přišla havárie na Barum rally. Co se stalo? Zákulisní tamtamy prozradily, že jsi chtěl poznat pěkné sestřičky ve zlínské nemocnici a nevěděl jsi, jak se k nim dostat, co je na tom pravdy?
„Zjistili jsme, že není třeba makat jen na rozpisu, ale i na mnoha zdánlivě nepodstatných věcech a v takto náročných podmínkách jsou nesmírně důležité i stravovací návyky. Nikdy jsem moc neřešil závodní stravovací režim, protože se ode mne vždy očekávalo to, že pojedu 25 minut na maximum. Každopádně na rally je třeba se maximálně koncentrovat i několik dní. Co se stane, když člověk v servisu slušně poobědvá a na okamžik v tom vedru ztratí při vnímání spolujezdce koncentraci v nejhorší možný moment, už víme. Díky motocyklovému sportu a dravému stylu znám sestřiček hodně, a to nejen v ČR, ale v tom to tentokrát nebylo :-D.“
Co máš v plánu ve zbytku letošní sezony?
„Určitě se chystáme na volné závody typu Pražského rallysprintu a Autoshow na Slovakiaringu. Co všechno zvládneme absolvovat, se ještě uvidí hlavně podle toho, jak rychle se stihne připravit auto.“
Již jistě střádáš myšlenky nad rokem 2016, kde a s čím tě uvidíme?
„Vše je teprve v jednání, ale snad na co nejvíce závodech MČR a MSR s Lancerem EVO IX. To, co teď nejvíce potřebujeme, je najíždět ostré kilometry, sbírat zkušenosti a sehrávat se v teamu a především v autě. Mám to štěstí, že jsem se dal dohromady s výborným slovenským spolujezdcem Lukášem Šintalem, se kterým jsme si perfektně sedli, navíc je to profesionál s obrovským zápalem pro věc. Práce je před námi na všech frontách opravdu hodně, ale opravdu se na ni těšíme!“
Co děláš, když nezávodíš, respektive jaké máš zájmy?
„Zájmů mám asi dost, od plavání a potápění přes lyžování, běh a v neposlední řadě také cestování. Obecně dělám moc rád cokoliv, co mi pomůže efektivně vyčistit hlavu od starostí z podnikání, které mě stojí samozřejmě většinu veškerého času. Naštěstí, na rozdíl od dob závodění na motocyklu, se mi již podařilo zajistit chod firmy i v krátkém čase mé nepřítomnosti a i díky tomu se můžu věnovat tomu, co nás všechny nejvíce zajímá, a to je rally!“