První cupovou soutěží byla Valašská rally, která organizačně dost klopýtala, tudíž Adamy změřily své síly jen na třech testech. „Jak už je zmíněno, tak organizátorům se tato soutěž moc nepodařila a to bylo celkem zklamání. Chtěl jsem se totiž co nejvíce seznámit s autem a tři odjeté erzety jsou dost málo. Přesto jsme byli v cupu druzí, což nebyl špatný začátek.“ Po Valašce byla do poháru zařazena, jako náhrada za Rally Kopná - rally Bohemia. Posádky s Adamy zde absolvovaly jen první etapu, i tak odjely celkem 85 ostrých kilometrů. Stejně, jako na Valašce i na Bohemce četla rozpis Petrovi Markéta Skácelová. „Na Bohemku nevzpomínám moc rád, protože se mi závod vůbec nepovedl. Na velmi obtížných tratích se projevily mezery v rozpisu, na kterých jsme museli zapracovat. Trápení vyvrcholilo na poslední zkoušce, kde se mi uvolnilo přední kolo. Proto jsem musel pomalu a s velkou dávkou štěstí dovléct auto až do cíle. Díky odstoupení dalších posádek, jsme získali body za třetí místo.“
V půli léta se cup vrátil opět na Moravu tentokrát do Vyškova, kde na místo spolujezdce a posléze i na další dvě soutěže usedl vedle Vraje Honza Mikulík. Zde se Petrovi podařilo vybojovat první vítězství. „Na vyškovské rally jsem si po Bohemce doslova spravil chuť. Zdejší rychlé tratě mi vyloženě sedly a já jsem si závod opravdu užil. Těsný souboj s Matějem Kamencem bohužel rozhodla poloosa u posádky ze Zubří, což mi trochu kazilo radost z prvního vítězství v sezóně.“ Jen čtrnáct dní po Vyškovu odstartovala v tradičním termínu Rally Pačejov. I zde probíhaly těsné souboje, tentokráte byl soupeřem Josef Peták. „Pačejov byl z mého pohledu zatím nejtěžší soutěží, jakou jsem absolvoval. Josef Peták zde jasně ukázal, že se máme ještě hodně co učit. Taky jsem si ztížil život tím, že na prostřední sekci jsem nechal na autě měkké gumy a to nebylo dobře. V poslední sekci jsem obul tvrdou směs, abych mohl zabojovat. I přes dobré časy už to na soupeře nestačilo a tak jsem byl rád za třetí místo v cíli.“
Protože je Petr Vraj nejenom rally jezdec, ale taky velký šoumen odskočil si v srpnu na Barum rally do rodinného favorita. Zde ovšem nezávodil na čas ale pro pobavení diváků. Poté na konci září zamířil Vraj na Rally Jeseníky kde společně s Jirkou Vajďákem vybojoval velmi těsné vítězství. „Dalo by se říct, že na tomto závodě jsem si s autem už začal opravdu rozumět. Tentokrát jsem se i trefil do výběru gum, takže na první rychlostní zkoušce jsem využil této výhody a získal celkem slušný náskok. Ten jsem pak udržoval až do cíle, i když ke konci jsem až moc zvolnil, z čehož vyplynulo velmi těsné vítězství.“ Na moravské půdě zbýval odjet jen poslední závod ve Vsetíně, kde je Petr prakticky doma. Poslední sprint sezony vygradoval v nejzajímavější souboj mezi posádkami s Adamy, kdy Petr v půlce soutěže ztrácel na čelo cupu přes 15 vteřin a i přesto dokázal zvítězit. „Na Vsetín jsem se těšil, protože domácí atmosféra je vždycky super. Jenže po dvou menších krizovkách v úvodu rally, jsem ztratil jistotu a ze strachu to doma takzvaně „nepodělat“ hned na první erzetě jsem jel až moc opatrně. Nabraná ztráta byla fakt velká a asi nikdo už nevěřil, že můžeme bojovat o prvenství. Na prvním průjezdu Jabloňovou jsem něco stáhl, ale na Vidči jsem zase ztratil. Když jsem dojel podruhé na start Semetína říkám si, že tentokrát do toho fakt půjdu a podařilo se mi zde vyhrát, stejně jako na druhém průjezdu přes Troják. Na druhé Jabloňové jsem hodně tlačil na pilu a to se vyplatilo, protože najednou mi patřilo vedení. V nervy drásajícím závěru jsem nakonec udržel vítězství a vyhrál jen o dvě desetiny sekundy před Kamencem a vteřinu před Petákem.“
Posledním závodem cupu byla německá 3Städte rally, která svými 128 ostrými kilometry a naprosto neznámým prostředím, byla pro posádky tou nejtěžší výzvou. „ADAC 3städte rally byla velkou zkušeností, protože to byl můj první start v cizině. V pátek se jely dvě krátké erzety ideální na rozjetí. První se povedla, ale před druhou jsem přes dvacet minut čekal, takže vše na autě zchládlo, což se projevilo na čase. V sobotu se jelo dalších osm zkoušek z části i na mé oblíbené šotolině. Na pátém testu jsem přeslech rozpis a jel jsem málem kolo navíc, čímž vznikla zbytečná ztráta. Snažil jsem se ztrátu na Josefa Petáka stahovat, ale i díky tomu, že jsem na předposlední zkoušce rally jel kus za pomalejším autem, to šlo dost ztuha. Nakonec mou snahu ukončil na poslední rychlostce střihlý čep na přední nápravě. Bylo to v pomalé pravé zatáčce. Vůbec si nejsem vědom toho, že bych s autem o něco zavadil ani jsem neslyšel žádnou ránu, takže to byla zřejmě vada materiálu. I tak jsem dosáhl na druhou příčku v celkové klasifikaci XTG Opel Adam cup 2015. S tímto výsledkem jsem moc spokojený byla to pro mě velmi prospěšná sezóna, protože jsem nabral spoustu zkušeností.“
„Na závěr bych chtěl všem poděkovat. V první řadě hlavně Honzovi Mikulíkovi, který se celý rok staral o vše kolem závodění a neváhal i usednout na místo spolujezdce, když bylo potřeba. Dále bych chtěl poděkovat mému otci za všestrannou podporu a sponzorům Jardovi Vančíkovi, panu Karlovi Machýčkovi z firmy LARS, Jeníkovi C, strýcovi Radkovi z Vinárny u Vrajů, panu Loveckému z firmy LOCAR a pojišťovací kanceláři JAROPOJIŠTĚNÍ. Nesmím zapomenout ani na Martina Vopatřila a jeho tým mechaniků, kteří mi po celý rok precizně připravovali auto a Jirku Vajďáka, který bezchybně četl rozpis. No a děkuju i všem co se jakkoliv podíleli na této sezóně a zapomněl jsem je tady zmínit. Byl to moc pěkný rok.“