Jak ses dostal k rally?
„Asi to bude znít jako klišé, ale od svého útlého dětství jsem s rodiči a sestrou, která je mladší, jezdil po závodech v okolí. Tehdy mne v kočárku vozili po rychlostních zkouškách, což mám doma i zdokumentované. S otcem jsem později nevynechal jedinou Barumku a k ní postupně přibývaly další a další soutěže. Prvotní impuls tedy vzešel od rodičů.“
Byl tvůj chlapecký sen stát se závodníkem rally?
„To určitě. Snad každý malý kluk, který se chodil dívat na závody, sní o tom, že jednou usedne za volant. A stejně jsem snil i já a postupem času jsem dělal vše pro to, abych tento sen proměnil ve skutečnost.“
Táhlo tě to spíše za volant nebo jsi uvažoval i o sedačce spolujezdce?
„Vždy mne přitahoval volant. Na sedadlo spolujezdce bych asi nikdy nesedl. Mám rád věci pod kontrolou, a to ze strany spolujezdce jaksi nejde. Proto jedině volant. I když, jednou jsem slíbil otci, že se spolu svezeme a já budu na pravé straně vozu, takže to bude asi jediná výjimka. Ale už nyní vím, že otci budu hodně kecat do řízení.“
Ty jsi vstoupil do české rally s vozem Opel Manta, proč zrovna tento vůz?
„Někdy v osmdesátých letech při Barum rally na Želechovických pasekách jedna rakouská posádka tuto mantu rozbila. Bylo to první auto, ve kterém jsem seděl. Čas ubíhal a já o mnoho let později seděl s Bobem Mozolou a debatovali jsme, s čím bych mohl jet amatérskou soutěž Ve stopě Valašské zimy. V hlavě jsem měl pořád mantu, a tak jsem po ní začal pátrat. Podařilo se mi koupit dva tyto vozy za cenu jednoho. Narychlo se opel poskládal a vyrazili jsme na Stopu. První závod ovšem skončil hned na první zkoušce, neboť prasklo těsnění pod hlavou. Poté jsem jel ještě pár závodů a po ráně na Rally Posázaví jsem auto odstavil. Její čas ještě přijde, ale spíše bude jezdit jen v legendách.
Z manty jsi posléze přešel do bavoráku…
„Po opelu byla chvilku pauza a já přemýšlel, že se do rally vrátím a začalo uvažování, s jakým autem. Současné vozy mne nějak moc nelákají, a tak byla cesta opět k historikům. Proto jsem mnohokrát diskutoval s mým kamarádem Karlem Jirátkem, jaký vůz by byl nejvhodnější. Přiklonili jsme se k BMW a řešili jsme, s jakým motorem by to mělo být. Ve hře bylo několik modelů, až padla volba na 318iS. Auto se ze začátku zdálo, že bude za rozumné peníze. Zpočátku to tak bylo, ale dnes je to někde jinde. Jediný problém u tohoto vozu je homologační strop.“
Aby nebylo těch historiků málo, tak sis pořídil na Vánoce velký dárek…
„V tuto chvíli bych nerad více prozrazoval, snad jen… Je to krok ke splnění absolutního snu. Napovím jen, že se jedná o italské auto s turbem ve čtyřkolce. Postupně bude probíhat stavba vozu a já nyní vím, že to bude delší období. Nechci řešit náplasti na vůz, proto chci jít cestou, pokud to bude jen trochu možné, těch správných dílů a mít vůz ve skupině A. Mnozí mi říkají, že jsem blázen, ale kdo není blázen, ten nepropadl rallysportu. Počítám, že za dva roky bych mohl s tímto italem vyrazit na rychlostky a již nyní se na to moc těším.“
Sezona 2015 nepatří k tvým vydařeným, proč?
„Po roce 2014 přišla velká přestavba vozu a mnoho věcí jsme doladili. I díky panu Pavlíčkovi, který dal motoru ten správný říz a má zlaté ruce, jsme se posunuli velmi daleko. Loňská sezona začala dobře. V Hustopečích jsme si mysleli, že už máme auto vychytané a nic nás nepřekvapí. Auto fungovalo skvěle a krásné zkoušky nás velmi nabudily do dalších závodů. Mezi vinicemi jsme vyhráli třídu a celkově mezi historiky obsadili třetí místo. Pak ale přišla Bohemka, kde nás zradil motor, který byl ještě původní. Poté nás opět zachraňoval Radek Pavlíček a postavil mi nový motor. Na Barumce agregát vydržel, ale odešla jiná věc. Technika nás zkrátka neposlouchala. Dnes bych mohl říci, že jsme měli auto rozebrané několikrát a na autě už nás nemůže nic překvapit. Ale Vsetín ukázal, že je to stále možné. Kdyby mi někdo před startem posledního sprintu sezony řekl, co nás vyřadí, tak mu to nebudu věřit. Byla to opět palivová pumpa, která byla úplně nová a od renomované značky. Zkrátka smolná sezona. Z pěti závodů jsem dokončil dva, a to Mikuláš rally, který jsme dojeli s napomenutím, počítám za šou a ne závod.“
Jaké jsou tvé plány do letošní sezony?
„Chtěl jsem si dát na rozjezd soutěž v Rakousku, ale pořadatel neposkytl žádné úlevy, tak jak tomu bylo v předchozích letech, takže jsem to zamítl. Proto začnu v dubnu na Valašce. Tady sice historici nebodují, ale chci se svézt a pořádně otestovat auto. Šumavu vynechám a pokračovat budu až v Českém Krumlově, a dál se uvidí. Určitě pojedu pro mne domácí Barum rally a zda zavítám na Bohemku, to nechám osudu. S ohledem na to, že jsem se rozhodl začít stavět nové auto, musím rozdělovat prostředky na více front.“
Už jsi naznačil, že ti žilami tepe krev historiků. Proč ne současné vozy?
„Upřímně, současná auta mne moc neoslovují. Uvažoval jsem o startu s R2 nebo R3. Nechci říkat kde, nebo jaká značka by to měla být. Pokud se naskytne příležitost, vyzkouším si to jen pro porovnání. Mne ovšem daleko více přitahují historici, a i proto jezdím pravidelně do San Marina na legendy. Historické auto se musí podle mne daleko více řídit hlavou a citem. V historicích nejsou různé novodobé systémy, a to je právě to, co se mi líbí.“
Tvé hodnocení české rally v historicích?
„Dnes mohu říct, že když vidím, kolik krásných aut u nás je a stojí po garážích, tak se ptám proč. Za sebe mohu říci, že velký nedostatek je v legislativě a technicích. V únoru otestujete auto a na konci kontroly dostanete razítko, že zkontrolované auto je v pořádku. Uběhne pár týdnů, kdy na auto nesáhneme, a na první soutěži při technické přejímce najdou komisaři několik sporných věcí. Jak je toto možné? Pak nastanou hádky. Podle mnohých je i špatně jezdit v současné době tolik dvoudenních závodů historiků. Já s tím problém zas až tak nemám, ale je třeba těžké odjet dvoudenní Vltavu, Krumlov, Bohemku atd. Když pominu finance, tak je i problém s uvolňováním v zaměstnání. Navíc náročnost repasí po takových závodech je dost velká a shánět dnes díly na historika je o dost složitější, než na soudobý automobil. Navíc musíme dodržovat homologace a mít originální díly, ale například na Alfu Romeo z roku 1968 již nikdo náhradní díly nevyrábí. Taky tu chybí větší prostor v médiích, což je velká škoda.“
Kam bys to chtěl v rally dotáhnout?
„Rád bych zůstal u historiků, dostavěl italské auto a závodil, dokud mi to zdraví dovolí. Dělat si radost závody. Chci bavit sebe a lidi okolo sebe. Původně jsem chtěl jet letos San Marino, ale s příchodem nového vozu se tento start odkládá. V budoucnu bych chtěl vyrazit do zahraničí. Jezdím po mnoha soutěžích u nás i za hranicemi a musím zkonstatovat, že vůči historikům se pořadatelé mimo naši republiku chovají mnohem vstřícněji.“
Vzpomínali jsme, že máš doma Opela, BMW a nově i itala, což je takové malé muzeum…
„Abych uvedl věci úplně na pravou míru, tak v brzké době přibude ještě jedno auto, které mohu prozradit. Bude to Fiat coupe sport. Určitě by se mi líbilo mít doma malé muzeum historických aut. Pořád pátrám po dalších historických vozech, asi mám úchylku na stará auta.“
Jaké auto bys chtěl mít ve svém muzeu?
„To je velmi těžká otázka, neboť krásných historických aut je spousta a jsou velmi drahá. Asi ten největší sen je mít doma S4, ale to jsem opravdu vysoko v oblacích. Z dosažitelných snů je Ford Escort Cosworth…“