Nový spolujezdec, ostrý motor a známé tratě. Ale pojďme popořádku. Rally byla rozdělena do tří částí. Na první RZ jsme trochu „vychladli“ na startu, kvůli havárii Hejtmánka, ale zkoušku jsme projeli, celkem svižně, bez chyb a čistě. S otevřeným kufrem.
Kopřivnická motanice na polygonu, směsice hezky poskládaných zatáček všech možných typů, až na jedno přebržděné odbočení, kdy jsme málem trefili značku vymezující trať, jsme zvládli, řekl bych, se ctí. V prvním servisu proběhla jen rutinní kontrola auta a my pokračovali na rychlou Lešnou. Tam jsem se konečně dostal do toho správného tempa a postupně přidával na rychlosti. Po cíli se objevily výrazné vibrace při přidání plynu a tak jsme po zběžné kontrole na přejezdu diagnostikovali problém s pravou přední poloosou. V autě ale panovala dobrá nálada a shodli jsem se, že do toho půjdeme dále naplno a buď to vydrží, nebo ne. RZ Bystřičku jsme absolvovali oba poprvé, ikdyž jsme ji oba v minulosti kvůli focení několikrát projížděli, ale v ostrém závodním tempu to bylo poprvé. A sedla nám. Zajeli jsme hezký třetí čas s minimálním odstupem na „silnějšího“ Patáka.
Pokračovali jsme nekonečným přejezdem zpět na RZ Hukvaldy, a šetřili jsme auto tak, až jsme málem nestihli časovku. Honza měl zpočátku z této RZ trochu obavy, ale auto fungovalo jak mělo a já zkusil letět, jak to šlo, avšak bez zbytečného rizika. V cíli nám trochu Paták odskočil, ale časy jsme nějak nesledovali a vyrazili vstříc druhé Kopřivnici. Tu jsme jeli docela rychle, ale v cíli nám patřil až čtvrtý čas, a to jsme málem trefili svodidla. S odstupem času bych řekl, že jsme měli přehřáté pneumatiky a pocitově jsem trochu šetřil auto, aby poloosa vydržela.
V servisu mechanici Roman s Michalem zkontrolovali auto a došli k názoru, že problém je opravdu v pravé poloose. Vzhledem k tomu, že náhradní nebyla k dispozici, tak jsme rozhodli, že pojedeme dále na plno a uvidíme.
Lešná - trochu zrádná zkouška, ale dostali jsme se s Honzou do správné souhry a já opět letěl, co to šlo, ale bez zbytečného rizika. Jízdu jsme si naprosto užívali. Po cíli nás odchytil na přejezdu můj táta, a říkal, že jedeme opravdu jako dospělí kluci.
Před posledním průjezdem Bystřičky jsem, ač to nedělám, jsem kouknul do výsledků a zjistil, že jsme třetí s náskokem 16 vteřin. Honzovi jsem to však řekl až těsně před startem. Dohod jasná, dojet do cíle bez rizika, ale hodně rychle. Užíval jsem si jízdu v úzké pasáži, náročnou na diktát, kterou Honza zvládnul na jedničku. Jeli jsme opravdu rychle, a v místě u Bůšů jsem na vteřinku neposlechl diktát, kde se mělo brzdit před vodou na cestě, takže jsme výjezd na hlavní přebrzdili a naučili se na RZ i couvnout. Naštěstí jsme tam neztratili moc času. V cíli rychlostky z toho byl čtvrtý čas, ale s minimálním odstupem od ostatních, kromě Jirky Hladíka, který byl nedostižný. Kdyby nebylo couvání, tak to byl druhý čas. Oba jsme se opravdu radovali, a cestou na rampu poslouchali každičký zvuk z auta, jen aby to vydrželo až do Valmezu. Pomalu nám začalo docházet, že se nám podařil nečekaný úspěch.
V cíli soutěže na nás čekal táta, a říkal, že je pyšný na nás na oba, a byl i trochu dojatý. Užívali jsme si pocit úspěchu a unavení, ale šťastní jsme odevzdali auto do UP. Zbýval už jen přesun do Kopřivnice k týmu a odjezd domů.
Do Vyškova nezbývá moc času a na autě je dost práce. Jezdec absolvuje menší zdravotní zákrok a Favorita se snad podaří do Vyškova dostat opět do kondice.
Poděkování patří Honzovi. Na to, že jel první závod, tak smekám. Víme na čem zapracovat, ale jsou to chyby oboustranné a drobného charakteru. Poděkování patří také Petru Urbanovi a Jirkovi Odvršovi, mechanikům Michalovi a Romanovi, Evči a Káje. Dále sponzorům: ROTN sport. s.r.o., Autolaros Speed, Autotechna Vítkov - Zbyněk Židek a Mystic Masáže.
Honza: Jsem opravdu rád, že jsem tuto možnost od Tomáše dostal a využil jí. Sice to místy vypadalo, že to nemůže vyjít, že to nezvládnu, ale díky podpoře Tomáše a ostatních se to vše podařilo. Vyvaroval jsem se chyb, kterých jsem se obával, nedostali jsme žádnou penalizaci, vyhnuly se nám krizové situace a hlavně vydržela technika. Byla to pro mě cenná zkušenost a úžasná premiéra mezi „velkými kluky“. Během závodu ze mě padala nervozita a zvykal jsem si na vysoké tempo, nejen na rychlostních zkouškách. Jsem rád, že jsem se neztratil v záplavě horizontů a dokázal si poradit i s administrativou okolo.
Obrovská poklona patří organizátorům, kteří připravili opravdu bezchybnou soutěž. Kde jinde bych si měl odbýt svou závodní premiéru, než na „domácí“ Valašské rally.
Rád bych také poděkoval rodině a přátelům nejen za morální podporu, ale i za pomoc s přípravami. Teď už vím, co to obnáší, a budu rád, když bude možnost i nadále v tomto návykovém sportu pokračovat. Tím však nevěším na hřebík focení závodů. V letošním roce bych rád absolvoval s fotoaparátem kompletní velký mistrák a vybrané závody RallyCupu. Sezona je však na začátku, tak uvidíme, kam nás to letos nasměruje a s jakým výsledkem.