„Na Vsetíně 2012 jsem jel pod Rufou právě s fabií, a přestože tehdejší sprint měl jen 70 ostrých kilometrů, určitou představu o tom, jaký bude rozdíl mezi dosavadní DS3 R5 a fabií S2000 týmu Jarka Orsáka, jsem už měl. Pochopitelně, způsob řízení vozu s atmosférickým motorem a turbomotorem je výrazně odlišný. Před soutěží jsme stihli odjet jen cca 35-40 testovacích kilometrů, proto jsme ani nijak nezasahovali do nastavení podvozku. Člověk by musel fabii poznat více, aby si ji přizpůsobil na svůj styl jízdy,“ připomenul Mirek situaci, kdy po rozchodu s týmem Gemini bylo jen velmi málo času na samotnou přípravu před soutěží.
V těžké konkurenci dvou desítek vozů R5 se pro Mirka s Marcelou měly stát v úvodu hlavním měřítkem především další dvě atmosferické fabie S2000. Na páteční městské zkoušce uhájil závodní speciál týmu Orsák Rallysport pozici nejrychlejší dvoulitrové „atmosféry“ jen o 9 desetin, rozjezdy z pomalých zatáček a retardérů však byly oproti vozům R5 přece jen pomalejší, z čehož vyplynul 20. čas v celkovém pořadí.
V sobotní etapě se Mirek s Marcelou, vezoucí nezvykle vysoké startovní číslo 43, postupně probíjeli dopředu. Umístění na 12. příčce po první etapě se ztrátou rovných 23 sekund na elitní desítku v tu chvíli nevypadalo nijak špatně. „Se svojí jízdou jsem ale nebyl moc spokojený, ty návyky z turba přece jen nejdou tak rychle odbourat. Měl jsem hlavně problémy s řazením, protože k ´es-dvoutisícovce´ je potřeba přistupovat úplně jinak a motor stále držet ve vysokých otáčkách. Podvozkově je to stále perfektní auto, ale jakmile člověk nechá spadnout otáčky, přestane to jet. Něco málo jsme ztratili i kvůli vysokému číslu, díky tomu jsme jeli skoro o hodinu později než první jezdci a obě poslední sobotní RZ absolvovali už za tmy. Snad ještě horší než tma ale byly antikatovací reflexní zábrany, některé doslova trčící v cestě. Jak se od nich odráželo světlo z rampy, nebylo vůbec vidět do zatáček a vznikaly hodně nebezpečné momenty,“ neodpustí si Mirek kritiku na nevhodně umístěné reflexní značky.
Nedělní etapu zahájil Mirek desátým časem a umazal část ztráty na nejbližší konkurenty Štajfa a Vlčka, v cíli však přesto skončil až za těmito rivaly. Jenže hned čtveřici jiných postihly problémy a posádka Jakeš – Ehlové se tak v cíli mohla radovat z posunu na konečné osmé místo, čímž Mirek vylepšil o příčku svoji pozici z loňska. „Vzhledem k okolnostem, které se odehrály před soutěží, musíme být s výsledkem spokojeni. Samozřejmě, mohlo to být i o něco lepší, ale zatím se s vozem sžívám a teprve odbourávám dřívější návyky. Až v neděli jsem už začal pomalu chápat styl řazení a časy byly hned lepší. Soutěž jsme odjeli bez jediného problému, za což patří poděkování mechanikům a celému týmu Jarka Orsáka, auto fungovalo na sto procent. Stejně jako jsem se já sžíval s „es-dvoutisícovkou“, tak i Marcela se pomalu dostává zpět do rallyového světa. Jsem s ní spokojen, čte dobře, jen občas bývá zbytečně nervózní. Po takové pauze ale chápu, že ne vše se obejde bez stresu,“ chválí Mirek svoji spolujezdkyni. „Míra jel neskutečně, hlavně z kopce jsme letěli snad ještě rychleji než s ´dé-es-trojkou´,“ vrací pochvalu Marcela. „A že jsem někdy nervózní? Víš, když všude kolem sebe vidím lidi, kteří se snaží Mirkovi pomoct, tak z toho tlaku pak trochu té nervozity vyplyne. Ale už si pomalu zvykám a mám radost, zvlášť když jsem na sedačce vystřídala takovou spolujezdeckou legendu jakou je Jarda Novák, že to Mirkovi nijak nekazím,“ směje se 33letá Východočeška.
S body za Barum rally se Mirek s Marcelou posunuli již na šestou příčku průběžného pořadí mistrovství ČR a nezbývá než věřit, že se oba společně představí i v Příbrami a průběžné šesté místo v tabulce mistrovství zkusí ještě vylepšit.