O posádkách v popředí výsledků se toho ví hodně, ale vy, co startujete s vyššími čísly, jste tak trochu neznámou. Představ nám prosím na úvod svou posádku.
„Ahoj jmenuji se Martin Paták, pocházím ze Zlína a krátce po letošní Barumce jsem oslavil třicátiny. Do nedávna kluci ze Zlína pravidelně propadali hokeji nebo rally. Letos se k těmto dvěma sportům přidal i fotbal. Já tedy propadl automobilovým soutěžím, které mě hodně pohltily. Už jako malý jsem s tátou pravidelně navštěvoval Barumku a blízké soutěže. Navíc tu byl Pavel Ševčík a spousta kamarádů, kteří byli pro tento sport zapálení a mně to pochopitelně táhlo usednout do závodního vozu a absolvovat rally. Proto jsem si doma začal stavět favorita a v 18ti letech jsem se přihlásil na svůj první závod – Ve stopě Valašské zimy. A pak už to šlo ráz na ráz. Po několika volných soutěžích jsem v roce 2011 jel poprvé sprint, konkrétně Kopnou. V průběhu mé skromné kariéry se vedle mne vystřídalo pět spolujezdců: Roman Hubáček, Pavel Malaník, Adam Kruťa a také oba bratři Krajčové, tedy Jarda i Petr.“
V rally se pohybuješ od roku 2011, ale doposud to byly spíše sporadické starty, asi je zbytečné ptát se proč…
„Není žádným tajemstvím, že je automobilový sport hodně o penězích. Já bohužel nepatřím do skupiny, která má za sebou bohaté tatínky nebo velké sponzory. Auto jsem si poskládal s pomocí kamarádů na koleně a vše kolem toho byla pro nás zábava. Do peněženky bylo hluboko, a tak jsem jezdil hlavně soutěže okolo komína. Často se u favorita projevovala nevyzrálá technika, kdy na ty správné díly prostě nebylo a já tudíž často odstupoval. Tento styl závodění nás moc nebavil, proto jsme dali hlavy dohromady a řekli si, jaká by měla být naše budoucnost a co je potřeba pro to udělat. Přišli sponzoři a věci se daly do pohybu.“
Letos jsi zřejmě rozbil prasátko, neboť jsi stanul na startu všech čtyř sprintů. Jaká byla tedy sezona 2016 z tvého pohledu?
„Jak už jsem výše odpovídal, dělat věci polovičatě se nevyplácí. Proto jsme si vytýčili v týmu cíle, rozdělili si úkoly a tento styl přinesl ovoce. Popravdě, automobilové soutěže jsou velmi drahým sportem a já se o tom přesvědčuji čím dál víc. Zde mi hodně pomohli sponzoři, bez kterých bych těžko zajel letošní výsledky. Obzvláště bych chtěl poděkovat firmě Naturvita a Hrbáček servis Minolta. Právě tyto firmy a kamarádi okolo mne mi byli největší oporou v sezoně a já mohl dokončit všechny čtyři sprinty. Mé hodnocení sezony je pozitivní, neboť dojet čtyřikrát na 2. místě ve třídě to je prostě paráda. A když si po součtu bodů navíc dojdete pro absolutního vítěze třídy, pak je radost dvojnásobná. Pravdou je, že čas strávený přípravou auta před každým závodem také nebyl zanedbatelný. Jsem moc rád, že to takhle dopadlo.“
V sezoně jsi obsadil vždy stříbrnou příčku ve třídě. To jsi měl tuto pozici předplacenou nebo ti občas proletělo hlavou… zase jen druhý?
„Do letošní sezony jsem vstupoval s cílem hlavně závod dokončit, a když by se podařil slušný výsledek, byl by to pro nás bonus. První závod stříbro, říkali jsme si paráda. Při druhém sprintu jsme byli opět dekorováni jako druhá nejrychlejší posádka ve třídě a opět jsme byli šťastni. V Pačejově opět druzí, a to už bylo nějaké podezřelé, a ve Vsetíně jsme vlastně ani nic jiného než druhé místo neočekávali. Dělám si samozřejmě legraci. Před sezonou jsme si nechali udělat motor, který měl za úkol provést nás celou sezonou bez sáhnutí s tím, že necháme menší výkon. Motor byl tím pádem méně náchylný na poškození, a to se nám vyplatilo. Když to beru zpětně, jak by asi vypadala sezona, kdybychom jeli motor bez omezení??? Zde musím poděkovat Petru Urbanovi, který nám motor připravil a bez něhož bychom se neobešli.“
Který závod ti nejlépe vyšel a kdy ses protrápil?
„Podle výsledku byly všechny závody výborné. Ale pokud bych měl vypíchnout jednu soutěž, tak nejlepší pro nás byl Vsetín. Auto zde fungovalo na jedničku a i z mého pohledu jsem se velice krásně svezl. Pavel na místě spolujezdce byl bezchybný, ostatně jako vždy, když jsme spolu startovali. Naopak nejvíc jsem se trápil v Pačejově, kde jsme od první erzety měli problémy s tlumiči. Díky tvrdým ranám z předních zvonů jsem se nesoustředil na nic jiného než na možné odstoupení. Naštěstí jsme v servisu problém částečně odstranili a po zbytek závodu to bylo lepší. Škoda jen, že taková pěkná rally a my ji jedeme téměř bez tlumičů. Navíc na předposlední vložce nám ještě spadl klínový řemen, kde jsem si při prvním nasazování spálil ruku o horký motor. Druhé nasazování klíňáku probíhalo před závěrečnou rychlostní zkouškou a já se tak moc soustředil, abych se nepopálil o motor, až jsem si pořezal ruku o chladič, kam mi sjel ve spěchu klíč při šponování altíku.Takže druhé místo bylo moc fajn.“
Na konci letních prázdnin sis vystřihl i Barumku. Jaké pocity se v tobě uchovaly z tohoto závodu?
„Barumka je prostě Barumka, to se nedá popsat, to se musí zažít. Domácí soutěž s neuvěřitelnou diváckou kulisou. Městská erzeta byla super a doufám, že se líbila nejenom mně. Také ostatní rychlostní zkoušky byly pěkné, i když například k erzetě Košíky bych měl jisté výhrady. Z mého pohledu to bylo pro mě utrpení i kvůli autu, které jsem se na této vložce snažil co nejvíce šetřit. Ale i když jsme jeli pouze „demonstrační jízdu“, zlínskou rally jsem si užil.“
Rok byl tedy pro tebe vydařený, byla vydařená i oslava nejen vítězství ve třídě?
„Letošní sezona byla nejenom pro mne stoprocentně vydařená. Na jejím začátku jsme ani v nejmenším nedoufali ve výsledek, který byl na konci roku. A slavit, to já umím!!! Takže při vyhlášení v Plzni jsem oslavil jak s Pavlem, tak i s Adamem (mechanikem) a samozřejmě s přítelkyní. Byla to moc příjemná sezona, která se už opakovat nemusí.“
Co plánuješ do sezony 2017?
„Příští sezona pro mě začíná Kopnou, a tím asi i skončí. Rád bych se více věnoval přítelkyni a rodině. Ale jak praví pořekadlo: nikdy neříkej nikdy.“