Zkus se nám prosím na úvod představit…
„Ahoj, jmenuji se Adam Březík a je mi 20 let. V současné době jsem úspěšně zadaný s přítelkyní Sabinou. I když jsem na soukromé škole ve Vsetíně vystudoval obor Právo a řízení firmy, pracuji nyní v rodinné pekárně, kde míchám těsto. Nějak ale pracovní kariéru nastartovat musím a tak zatím míchám a míchám J. Mezi mé koníčky patří horské kolo, konkrétně disciplína downhill, který patří do kategorie extrémních sportů. Mým úkolem je tady sjet co nejrychleji trať v terénu. Ke kolům se vztahuje i má další záliba – bikerally. Byl bych asi špatný patron, kdybych neuvedl mezi mé zájmy automobilové soutěže, kterých se účastním ať už jako divák, nebo přímo za volantem. Ostatně já jsem v rally vyrůstal prakticky od malička, díky taťkovi.“
Jak se na tvé závodnické krůčky dívají doma? Máš podporu u táty? A jaké to je jít v jeho šlépějích?
„Taťka jezdí automobilové soutěže od devadesátých let a jistě chtěl mít svého následovníka. A jak už to tak bývá, jezdíval jsem s ním po závodech a pomalu jsem přičichával k tomuto krásnému sportu. První auto jsem řídil v době, kdy jsem ještě neměl řidičák. V taťkovi jsem měl a samozřejmě mám stále velkou podporu. Stále mi má co předávat a já si jeho rady přebírám. Přece jen, je to Pan jezdec. Občas ovšem jdu i svou cestou, ale tak to asi bývá všude. Podporu mám samozřejmě i u mámy. Ta naším sportem žije, a i když se o nás v koutku duše trošku bojí, fandí nám.“
Už proběhl rovnocenný souboj na stejném voze? A jak dopadl?
„To jsou vždy ty správné adrenalinové výzvy utkat se s taťkou na stejném voze v jedné soutěži. Tyto souboje se nám již podařilo několik uskutečnit, vždy na akcích Silvestra Mikuláštíka GPD Rally cupu. Zatím musím sportovně přiznat, že byl taťka vždy rychlejší, ale za pár let už třeba nebude J.“
V letošní sezoně jsi na GPD podnicích startoval s mitsubishi a na sprintech s Oplem Adam. Který vůz ti víc vyhovuje a proč?
„Když startuji na GPD Rally cupu s mitsubishi, tak jsou tyto závody pro mne odpočinkem. Jedu se tu oprostit od běžných povinností, jízdou se bavit a upustit trochu toho adrenalinu. Nic na tom nesnižuje ani fakt, že jezdím s prakticky civilní verzí s minimálními úpravami. Kdežto Opel Adam v porovnání s myšákem je závodnička se vším všudy. Jediné co mu v porovnání těchto dvou vozů chybí je výkon. Nemohu objektivně porovnat mitsubishi s oplem, protože každé auto je jiné. Jediné čím jsou si podobné, tak tím že mají čtyři kola a volant :-).“
Letos ses postavil i na start zlínské Barumky. Jaká byla z tvého pohledu, a byl to ten splněný klukovský sen?
„Přesně tak jak říkáš, Barumka pro mě vždy byl jeden velký klukovský sen. Hrozně jsem se smál, když jel taťka poprvé s Markem Omelkou a já stál s Petrem Pospíšilem (taťkův bývalý spolujezdec) na městské erzetě a Petr mi říkal: „za pár let se tady budeme dívat na tebe“. Nikdy jsem tomu nevěřil. Samozřejmě, že jsem měl bujaré představy, ale realita bývá často mnohem složitá. Ale letos se z pouhého snu stala realita a to hned v mojí první sezóně. Za což jsem nesmírně vděčný taťkovi J. Závod jsem si nesmírně užíval. Přiznám se, že se mi na startu z té skvělé divácké atmosféry trošku klepaly kolena, ale stačily dvě zatáčky a nervozita ze mne spadla. I když se řekne sto krát super atmosféra, tak si to člověk musí zažít, aby pochopil, o čem je řeč. Začíná to seznamovačkami, kdy nás s Karlem Voltnerem zastavovali fanoušci a loudili podpisy nebo přáli úspěšný závod. Na jednotlivých erzetách vás fanoušci ženou vpřed a já věřím, že jsem je svou jízdou nezklamal.“
Zkus i malé ohlédnutí za Mikuláš rally a vozem Peugeot 208 R2…
„Mikuláš rally ve Slušovicích byla pro mě sranda a pobavení na konec roku. Jel jsem s kamarádem Zdeňkem Bělákem a nálada v autě byla vynikající. Samozřejmě lhal bych, kdybych řekl, že jsme nezkoušeli, co auto umí a snažili se jet i rychle J. O tom to přeci všechno je. Když se dostanu k vozu Peugeot 208 R2, tak je to podle mě nejlepší auto, které jsem zatím řídil, neskutečná hračka, předvídatelné, relativně jednoduché na řízení. Dokázal bych si představit, že bych s tím do budoucna závodil J. Líbilo se mi to, moc! A za to patří velké DÍK Petru Kolářovi a celému týmu Kolář Racing.“
Když se zpětně ohlédneš, jak hodnotíš sezonu 2016?
„Sezóna 2016 byla pro mě složitá, protože jsem do poslední chvíle nevěděl, jestli vůbec něco pojedu. Byla plná poznávání nových lidí, věcí, aut (Opel, Peugeot). Ale myslím si, že jsem se naučil hodně. Letošní starty mi daly spoustu zkušeností, za které jsem rád a určitě je využiji v dalším průběhu kariéry.“
Jak budeš trávit zimní přestávku?
„Zimní přestávku budu trávit nejčastěji asi v práci a ve volných chvílích na horách. Lyže a snowboard v zimě patří mezi mé oblíbené činnosti a já věřím, že je hodně brzo opráším. A pokud budou podmínky, tak i za volantem našeho mitsubishi J.“
Už jistě pomalu plánuješ sezonu 2017. Prozradíš nám k ní víc?
„Na příští rok bych rád něco plánoval, ale dokud nebudou partneři a finanční prostředky, tak jsou to pouze spekulace. Rád bych usednul do vozu kategorie R2 a objel alespoň „malý mistrák“. Zda se mi to podaří, budeme chytřejší začátkem příštího roku.
Na závěr bych chtěl poděkovat všem, co se na sezóně 2016 podíleli, rodině, partnerům, mechanikům a spolujezdcům Jaroslavu Novákovi a Karlu Voltnerovi. Největší dík však patří taťkovi, že za mnou stojí a toto všechno mi umožňuje, bez něj by to nebylo!!!
Všem čtenářům přeji šťastné a veselé Vánoce, hodně štěstí a hlavně zdraví v roce 2017.“