První dilema nastalo pro „Vlčáka“ již před uzávěrkou přihlášek. Obětovat 2 000 EUR za registraci do evropského seriálu a zajistit si tak přední startovní číslo, anebo ušetřit finance a startovat až v hloubi pole? Pohled do seznamu přihlášených napověděl, že v týmu Kowax Racing zvítězila první varianta, neboť posádka žluto-černé fiesty obdržela od pořadatelů startovní číslo 25. „Je to pouze marketingový důvod, mít na fotkách číslo 60 je až potupné,“ vysvětlil svoji volbu pilot.
První porovnání s evropskou konkurencí čekalo na Martina s Jindřiškou při páteční kvalifikační „erzetě“, kde zajeli šestnáctý čas. V té chvíli však ještě nevěděli, že se jedná o jediné měření sil, které absolvují na suchém povrchu. Již páteční odpoledne totiž na Zlínsku přineslo první déšť a v lehce podzimním duchu se poté nesl celý zbytek závodu. Pro posádky, jejichž první zlínská účast se datuje až po roce 2012, to byla v těchto podmínkách na Barumce premiéra. Platilo to i pro Jindřišku. „Barumku jsem jela na mokru poprvé a musím uznat, že to pro mě byla zároveň i nejtěžší Barumka. Tato soutěž je výzvou i za pěkného počasí, ale za mokra je to boj udržet se vůbec na cestě. Na druhou stranu mám tyto těžké podmínky moc ráda a věřila jsem, že na uklouzaném povrchu se zvýší naše šance na dobrý výsledek,“ vrátila se ke svým postřehům krátce po závodě.
Jindřiščina intuice byla správná, protože „Vlčák“ si na klouzavém povrchu připadal jako ryba ve vodě. V sobotu ráno na Březové zajel osmý čas a rázem spolu s Jindřiškou postoupili na dohled první desítky. Když přidali další dva špičkové časy, postoupili po čtvrtém testu na výborné desáté místo okořeněné o pomyslnou druhou příčku v neoficiálním souboji všech zúčastněných fiest. Pro další účinkování posádky Kowax Racing teamu však měl zásadní vliv první průjezd 21kilometrového kudlovického testu. „V sobotní etapě jsme řešili drobné technické problémy, které se mechanikům podařilo odstranit. Daleko horší bylo, že jsme na pátém testu jeli kompletně na mokrých pneumatikách, ale nezapršelo a nakonec to bylo jedno velké klouzání. Na přehřátých mokrých pneumatikách jsem v jedné obci zavadil o betonový obrubník a levé zadní kolo nám uletělo, ani nevím kam. Museli jsme přímo na rychlostní zkoušce nasadit rezervu a odporoučeli jsme se z průběžně desáté pozice někam hluboko do startovního pole. Tím byla veškerá naše motivace bohužel pryč,“ popsal osudný okamžik Martin. V dalším průběhu dne sice s Jindřiškou nesundali nohu z plynu a trpělivě stoupali výsledkovou listinou, po první etapě to však nestačilo na lepší než dvacátou pozici. Alespoň drobným zadostiučiněním mohla být pro příborsko-pražskou posádku desátá příčka v hodnocení mistrovství republiky.
Neděle byla novou příležitostí, jak si spravit chuť a vystrčit růžky alespoň v samostatném hodnocení etapy. Dvanáctý čas na ranním halenkovickém testu se však nakonec stal jediným konkurenceschopným výsledkem, který si Martin s Jindřiškou v neděli připsali. „Nedělní etapa začala v dobrém tempu a byli jsme s Jindřiškou připraveni stahovat ztrátu v absolutním pořadí. Plán to byl sice dobrý, ale to bych nesměl vyrobit další chybu a opět pohmoždit zavěšení levého zadního kola. Jednalo se o banální opravu, kterou lze řešit přímo na přejezdu mezi rychlostními zkouškami, nicméně spojovací tyč jsme neměli v autě, a závod pro nás skončil,“ vysvětlil pilot. Jindřiška jeho slova doplnila a složila poklonu mechanikům týmu, kteří se na Barumce tradičně nenudili. „Myslím, že medaile za výkon by si určitě zasloužil celý náš tým, jelikož při každém servisu měli víc práce než času a je obdivuhodné, že dokázali během té doby stihnout vše. Potlesk diváků, který následoval po jejich výkonu ve flexi servisu, byl rozhodně zasloužený!“
Barumkou se letošní česká sezona přehoupla do svojí závěrečné části. Martin Vlček s Jindřiškou Žákovou mají před sebou souboj o vítězství v Poháru 2+, a tak by neměli chybět na zbylých dvou sprintech ve Šternberku a Vsetíně. Zároveň by se rádi představili i na závěrečném klání „velkého“ šampionátu, které bude hostit Příbram.