Přehled začneme u posádky, která závodila v kategorii Star Rally Historic, tedy u Vlastimila Neumanna s Ottou Slezákem. Fryštácký jezdec naladil Ford Escort RS Cosworth do nových válečných barev a na samotný závod se velmi těšil. Ale jak už to bývá, domácí podnik bývá pro posádky hodně složitým závodem. „Letošní Barumka byla nádherná rally, ale zároveň jedna z nejtěžších za poslední ročníky. Svůj podíl na tom mělo hlavně počasí, které si s námi doslova pohrávalo, a s ním se stal náročný i povrch. My jsme se absolutně netrefili do volby pneumatik, což hodně ovlivnilo naše snažení. V sobotním ránu jsme obuli slick, který na mokrých cestách pochopitelně nefungoval. A naopak na odpolední sekci jsme obuli mokré pneu, a jak všichni ví, silnice osychaly, takže opět špatně. Špatná volba pneumatik stála i za chybou, kterou jsem udělal na městské zkoušce v centru Zlína. Do sobotní etapy jsem navíc vstupoval hodně přemotivovaný a z toho pramenily další a další chyby. Jezdecké minely se střídaly, a tím byl pro nás závod jako na houpačce. A když k tomu připočtete defekt v odbočení do Rajnochovic a následnou jízdu rajnochovickým údolím na defektu, je to smůla na několikátou. Zcela poprvé jsem jel RZ Kudlovice a paradoxně to byla jediná zkouška, kde se nám nic nepřihodilo a já zde zajel skvělý čas. Barumka byla tedy pro nás hodně těžká a byla to doslova řehole. V cíli jsem byl rád, že je závod za námi. Z relativně jednoduchého závodu jsme si udělali složitou cestu k vítězství, kterého si moc vážíme a všichni z něj máme pochopitelně velkou radost. Chtěl bych velice poděkovat všem divákům, kteří nás přišli i v tom nevlídném počasí podpořit,“ uvedl po závodě Vlastimil Neumann. Vedle vítězství v absolutní klasifikaci Star patří Vlastimilovi s Ottou i prvenství v historicích MČR, v kategorii 5 a třídě F/7.
Teprve potřetí se ve své krátké jezdecké kariéře postavil na start zlínské rally Královéhradečák Lukáš Matěna. Spojení s Pavlem Zalabákem letos funguje na jedničku, a tak se sestava posádky v Mitsubishi Lancer EVO IX neměnila. Při předchozích startech Lukáš Barumku nedokončil, proto měl letos obrovskou motivaci. Do závodu vstoupila posádka čtvrtým časem na městské super speciálce. V sobotní promáčené části soutěže vyšla Lukáši s Pavlem RZ 7 Semetín, kde zajeli třetí čas ve třídě. Na konci etapy si dvojice držela průběžnou čtvrtou příčku mezi českými produkčními vozy. Neděli začal Matěna skvěle na Halenkovicích, kde zajel v obou průjezdech třetí čas a stejný čas zajel i při druhém průjezdu RZ Maják. Na cílovou rampu si nakonec Matěna se Zalabákem dojeli pro poháry za 3. místo ve třídě 3 v rámci MČR a 10. místo absolutně. „Do třetice všeho dobrého. Tak by se dalo shrnout naše působení na letošní Barum rally. Až třetí Barumka v pořadí se mi podařila zdolat a o to víc mne těší konečný výsledek, že to byl jeden z nejtěžších ročníků. Od začátku jsme zvolili rozumné tempo a nesnažili jsme se stačit zde neuvěřitelně letícímu Jelínkovi se Šiklem. Nezbylo než kontrolovat situaci a vyčkávat, protože po smolném odstoupení z 1. místa na Bohemia rally taháme v celkovém hodnocení za kratší konec. Jelínek se Šiklem se na rozdíl od špičky MČR chyb vyvarovali, a tak jsme dokončili sice až na 3. místě ve třídě, ale zároveň na 10. místě absolutního pořadí MČR! Asi málokdo by ještě v roce 2018 na Barum rally čekal tři lancery v TOP 10 MČR. Bylo to extrémně těžké, ale skvěle jsme si to užili. Moc děkujeme všem zúčastněným za podporu a teamu KIT Racing za perfektně připravené auto a skvělý servis,“ podělil se o dojmy Lukáš Matěna.
Úspěšný start ve Zlíně zaznamenali i Josef Pátl s Františkem Rajnohou na Peugeotu 208 R2. Obzvláště pro Pepu Pátla měla rally velký význam, neboť to byla jeho první Barumka. A o tom, že to nebyla procházka růžovým sadem, hovoří postřehy přímo z úst samotného jezdce. „Po absolvování rally Hustopeče, jsem zjistil, že nestačí pro potřebnou kondici jen zvedat činky, ale pro lepší koordinaci a soustředění na následující Barumce jsem začal i běhat. V průběhu dvou měsíců jsem opravdu dřel, ztratil na váze 5 kilo, ale dostal se do výborné kondice. Byl jsem schopen na motokárách v Radotíně odjet i 90 minut stylem 30 min kára 10 min pauza. Vše bylo fajn, než jsem odjížděl v úterý ráno do Zlína, abychom se s Františkem připravili na tréninkové jízdy. Ozvalo se stáří a chytla mě už tak dost zrasovaná záda. Nemohl jsem sice chodit, ale v autě to bylo v pohodě. Tak jsem nakonec jel.
Seznamovací jízdy v takovém širokém poli jezdců byly pro mne jak zlý sen. Stále se vám někdo lepí na zadek a po šestileté pauze a pouze jedné odjeté soutěži jsem byl pomalý a nepřesný. Do toho se jedná o soutěž ME, takže jen dva průjezdy. Pro mne to bylo málo, ale kilometrů bylo tolik, že by se snad ani třetí průjezd časově nedal zvládnout. V závoďáku jsem od hustopečské rally neseděl. První mé oprášení vzpomínek nastalo až krátce před shakedownem. Rozjížděl jsem se podle toho a s obrovskými chybami, takže když byl František poněkud otrávený, tak jsem mu to ani nerozmlouval.
Nastala pro mě slavnostní chvíle – poprvé na startu Barumky. Bylo to jak ve snu. Hlavně neudělat chybu už ve městě a neurazit kolo. To bychom tu ostudu snad ani nepřežili. Městská dopadla nad očekávání a šlo se spát.
Ráno byl úplně jiný den a snad i měsíc. Bylo o deset stupňů méně, z nebe pozvolna padala voda a zákonitě všude bylo mokro. Poprvé na Barumce, poprvé s předokolkou a poprvé na vodě. Nic moc jsme si z toho nedělali, protože cílem mého snažení bylo jen dojet. Slovo „jen“ vzalo za své už na RZ 2 Březová, kde jsem pořídil defekt a po výměně za cílem se mi dlouho nedařilo peugeota nastartovat. Ve druhém průjezdu jsem autu ublížil a pořídil defekt zadní části karoserie. Kromě dalších krizovek na RZ 4, 5, a 8 se už nic zvláštního nestalo a nám se podařilo dojet do cíle první etapy.
Druhá etapa začala ještě větším lijavcem, tak bylo jasno. Opět pojedeme mokré, pojedeme opatrně a hlavně nebudeme závodit. RZ Halenkovice byla mnohokrát přerušena a my se, stejně jako ostatní kolem nás, postavili na start úplně studení. Do toho jsme dostávali informace o zrádnosti RZty, takže, když se nám ji podařilo zdolat, zlepšila se i nálada v posádce a jeli jsme se ukázat na Majáku. Jenže, ručka u tohoto autíčka není zrovna moje káva a podařilo se mi znemožnit se v jedné kose. Frantu to moc nenadchlo a následně jsem dostal zákaz vůbec na tu věc sahat, „ …a nebo jeď rychleji…“. V druhém průjezdu Majáku jsem nezaváhal, jel rychleji a ručka začala fungovat. Zbývala už jen dlouhá Kašava, která mi vůbec nedělala problémy, natrénováno jsem měl, dokonce jsem se divil, že cíl přišel tak náhle. Tak jsem se docela na ni těšil, protože jsem měl za úkol „pojet“ všechny kluky z Tchajwanu, jenže se stalo něco nepochopitelného. Těsně před naším vjezdem do časovky mi povídá jeden úzkostlivý divák, jako jeden z mála střízlivý, že máme defekt levého předního kola. V rozčílení jsem vyběhl ven se podívat a zapomněl si vyndat z přilby interkom. Podařilo se mi tak pořídit defekt interkomu, kolo bylo v pořádku. Následovalo zděšení, jak vlastně pojedeme tak dlouhou a těžkou zkoušku. Co jsem se letos na Barumce naučil? Nevzdávat se. Jeli jsme do rychlostky, Frantu jsem vůbec neslyšel, on mne taky ne, ale pokusil jsem se mu naznačit, aby mi ukazoval rukou. Znaková řeč v rally? Koukněte sem: https://www.youtube.com/watch?v=_4_J98FkTvA&t=487s. Franta se do toho tak dal, že jsem byl opravdu schopen podle toho jet. Nelidské pískání, které nás provázelo rychlostkou stejně jako vás při pozorování onboardu, nás ani moc nerozhodilo a dokonce jsme ještě ve finále zrychlili a poskočili o pět míst. Tak to byla pro nás letošní Barum Rally Zlín. Těžká, uklouzaná, náročná, místy nebezpečná, ale krásná,“ rozpovídal se po závodě Josef Pátl. Dvojice Pátl – Rajnoha dokončila Barumku na 44. místě absolutně, 24. místě v MČR, 8. místě ve třídě 6 a 9. místě v 2WD MČR.
Jedinými smolaři v týmu KIT Racing byli Radim Vavřík s Tomášem Plachým na Mitsubishi Lancer EVO IX. Zlínská dvojice začala závod šestým časem na městské super speciálce. Na konci sobotní etapy byla posádka klasifikována na průběžném šestém místě mezi českými pévéčky s půlminutovým odstupem za týmovým kolegou Matěnou. V neděli chystal Radim útok na lepší příčky, ale přišla chybička a s ní stopka v závodě. „Asi to není nic nového, když řeknu, že letošní Barumka byl ještě větší očistec, než jindy. V sobotu jsme na druhou sekci nechali pneumatiky na vodu, což nás stálo nějaký čas, navíc klasicky ve Slušovicích, které neumím, jsme opět nechali asi tak týden. V neděli už pneumatiky seděly, jak měly, Lukáš Matěna nebyl daleko, tak jsme se snažili přitopit na Podhoranu, což se dařilo do chvíle, kdy nás jedna úzká zatáčka vyhnala do křoví jen pár centimetrů z cesty, kde byl bohužel pařez, a zarazili jsme kolo do podběhu a nebylo možné pokračovat. Spolujezdec, kluci z teamu a auto fungovali opět perfektně a chci jim poděkovat a omluvit se za pokažený výsledek. Moc bych chtěl vyseknout poklonu Honzovi Jelínkovi a Martinu Šiklovi, kteří mi svými časy opět ukázali, že je ještě moc a moc co se učit,“ zhodnotil soutěž Radim Vavřík.