Na přelomu července a srpna vyrazila dvojka z Žabárny a Žákovic směr Rally Pačejov. Zde se sešla velmi slušná konkurence a tak se dal čekat tuhý boj. "Pačejovské tratě jsou velmi technické, přitom rychlé a to se mi líbí. Také to vyhovuje mému autu, které dle homologace disponuje jen čtyřkvaltovou převodovkou. Nejvíc se mi líbila RZ Čečelovice hlavně rychlé pasáže mezi křovím kde nebylo vidět do zatáček a jelo se jen na rozpis. Při výjezdu ze šotolinové části legendárního Muničáku jsme i pobavili diváky jízdou po dvou kolech, takže jsme si závod užili opravdu parádně. Poháry za první místo v kategorii byly jen třešničkou na dortu", pochvaloval si Rally Pačejov Petr.
Další soutěží byla domácí Barum rally zde se chtěli kluci předvést v tom nejlepším světle a to se jim i dařilo, když na Slušovické RZ zajeli neuvěřitelný třetí čas absolutně mezi historiky. Jenže už na čtvrté rychlostní zkoušce jim vystavila stopku technika. "Na barumku se vždycky moc těším, protože je to domácí soutěž. Na superspeciálce jsme se snažili hlavně neudělat chybu, takže nás čas v cíli mile překvapil. Druhý den ráno jsme jako jedni z mála historiků obuli mokré gumy. V našem případě 15 let staré Dunlopy. Ještě kilometr před Slušovicemi se nám někteří smáli, protože všude bylo sucho. Ovšem na RZ-tě stála voda a my měli opravdu velkou výhodu. I díky tomu jsme bez většího risku zajeli třetí čas celkově mezi historiky. Na Semetíně už bylo tak napůl sucho, ale v Hošťalkové nás opět přivítal déšť. Tak jsme za to vzali, ale technika to bohužel nevydržela. Osudným se nám stal první skákací mostek v Rajnochovickém údolí kde jsme po dopadu ukroutili poloosu", řekl k soutěži Petr.
Vzhledem k tomu, že Barumku nedokončili, museli startovat i na Rally Příbram, kterou bylo nutné bezpodmínečně dokončit. Konkurence zde nebyla velká, ale i tak posádku Randy historic racing klubu čekalo 14 velmi náročných rychlostních testů. "Na Rally Příbram nevzpomínám moc v dobrém. Tratě byly pěkné i organizace celkem obstojná. Jen přejezdy byly hodně dlouhé a soutěž celkově taková roztahaná. Na radosti mi nepřidalo ani to, že jsme museli závod dokončit a to znamenalo jízdu na jistotu. Já i Honza jsme nasekali spoustu chyb, stálo to prostě za hovno a tak jsme v každé etapě aspoň poslední RZ jeli naplno, abychom si spravili chuť. Na poslední RZ celé soutěže jsme tak zajeli druhý čas celkově na desetinu stejný s Neumanem ve Fordu. Kategorii jsme nakonec vyhráli a tak jsme získali prvenství za celý rok", shrnul Příbram Petr.
Na závěr článku nechme kluky zhodnotit celou sezónu a taky trochu nastínit plány na tu příští.
Petr Němec: Děkujeme všem kamarádům a sponzorům, kteří nás podpořili a hlavně dobrovolným mechanikům. Celý rok se nám hodně dařilo a tak se za sezónou ohlížím v dobrém. Na příští rok nic zásadního neplánuji mam dost práce ve firmě a taky jsem už podruhé dědečkem, takže mám nárok si odfrknout. Osobně mě dost mrzí nezájem médií o historiky. Ukážou jen první dva a přitom nás tam jede třicet. Na to se sponzoři blbě shání. Proto se pak nemůžeme divit, že těchto nádherných aut je čím dál méně, když provoz některých z nich vyjde dráž než starty se špičkovou soudobou dvoukolkou.
Jan Mikulík: Já bych chtěl moc poděkovat mé ženě a dceři, protože bez jejich obětavosti a podpory bych už dávno se závoděním skončil. Ježdění s Petrem mě moc bavilo, auto měl vždy perfektně připravené a to co předváděl za volantem, byla opravdu paráda. I atmosféra v týmu byla vždy skvělá, takže mě letošek velmi bavil. Již letos jsem absolvoval tři starty s mladým talentem Dominikem Stříteským a toho bych měl navigovat i v příštím roce. V jakém voze a na jakých soutěžích to bude zatím nevím, protože o tom se ještě vedou jednání. Jestli mi zbyde trocha času tak bych chtěl opět vyrazit s mým Renaultem do Kopřivnice, ale víc jak dva nebo tři závody to asi nebudou.