„Na Valašskou rally jsem se těšila o to víc, jelikož je tam vždy spousta fanoušků. S některými z nich jsme měli možnost se setkat na únorové besedě Setkání s jezdci v Želechovicích, kde jsem cítila silnou podporu,“ vrátila se na skok k příjemnému povídání na Zlínsku během zimní pauzy Sandra Pokorná.
Poslední březnový víkend se už ale nesl v duchu boje se soupeři i časem na rychlostních zkouškách. Kowax Valašská rally ValMez 2019 měla ve svém harmonogramu 14 rychlostních zkoušek rozdělených do dvou etap. Sandra s Jirkou obdrželi od pořadatelů startovní číslo 62 a ve třídě 3 měli jedenáct soupeřů. Již na začátku rally potkal smíšenou posádku technický problém, který ovšem neubral na klasicky dobré náladě v autě. „Celkově pro mě byla Valaška velmi náročná. Smůlu jsme si vybrali hlavně v technice, nicméně teď zpětně v tom vidím štěstí v neštěstí :). Neměli jsme zkrátka ještě takový závod, kde by se po...kazilo :) tolik věcí… Už na shakedownu to začalo náhlým prasknutím ručky, což bylo naštěstí lehce řešitelné na místě. Jelikož takové věci se nám většinou nestávají, byla to předzvěst něčeho dalšího. Další problém přišel na páteční městské noční okruhové zkoušce. Už když jsem vyrazila, říkala jsem si, že fakt nemám ty noční zkoušky v oblibě, protože nevidím, co chci. Přestože rampa byla odzkoušená a fungovala před i po erzetě, na samotné zkoušce nám svítila jen polovina světel. To nám pak potvrdil i táta, který nám na okruhovce fandil. V servisu mechanici vyměnili relátko tak, aby na sobotní noční erzetu bylo vše v pořádku. Přesto jsme se v okolí zimního stadionu a koupaliště ve Valašském Meziříčí pěkně svezli a i čas jsme vnímali jako dobrý,“ přiblížila vstup do soutěže sympatická jezdkyně.
V sobotní části závodu čekalo na posádky sedm erzet a Sandra s Jirkou se na ně moc těšili. Přesto, že byla v cíli etapy pražská jezdkyně na sebe hodně kritická, dokázala na RZ Fulnek a Tatra zajet shodně sedmý čas ve třídě. Nejenom tyto časy posunuly posádku na průběžné 8. místo ve třídě. „V sobotu jsme vyrazili do prvních dvou erzet se zvědavostí, jak co bude, a já za sebe musím říct, že jsem byla zklamaná. Nějak jsem si přišla nerozkoukaná a měla jsem pocit, že umím jet lépe. Faktem ale je, že jsem sama sobě oproti loňským průjezdům dala „celou sobotu“ a na tom je vidět, kolik práce jsme udělali. Například na RZ Fulnek jsem si sama sobě dala 50 vteřin při prvním průjezdu a 43 vteřin v druhém průjezdu. Na dlouhé Lešné jsem se fakt pěkně svezla a erzeta mě bavila nejvíc ze všech. Rychlostka byla technická a těžká a myslím si, že i čas byl dobrý. Navíc na této zkoušce jsem si sama sobě proti loňsku dala dokonce minutu a patnáct vteřin. Při druhých průjezdech zkouškami jsem zrychlovala a začalo to být lepší, alespoň takový jsem měla ze sebe pocit. Na druhém průjezdu RZ Odry jsem ale udělala chybu a v jedné zatáčce jsme se přetočili a zůstali viset na břiše ve vnitřku zatáčky. V tu chvíli nám přispěchali pomoct fanoušci, rozhoupali auto, a tím nás dostali na kola. Tímto bych všem, kteří nám pomohli, chtěla ještě jednou poděkovat, že jsme díky nim mohli dokončit závod. Nicméně jsme si pokazili výsledek asi dvouminutovou ztrátou. Den jsme končili nočním průjezdem Lešné, kde jsem se svým výkonem nebyla spokojená. Vím, že umím jet lépe, navíc, skoro u cíle se mi podařilo poškodit disk o betonový můstek jedné zahrádky. Naštěstí nedošlo k defektu, ale jen k rozhození geometrie, kolo jsme raději na přejezdu za cílem vyměnili. Noční Tatru bych si sebekriticky za rámeček nedala, ale překvapivě pro mě nepadnul úplně špatný čas a my byli rádi, že pokračujeme do nedělní etapy,“ zhodnotila sobotní etapu Sandra.
Ani na neděli se počasí pro posádky nezměnilo a sluneční paprsky hezky hřály. Na posádky čekalo šest rychlostních zkoušek. V harmonogramu byly dvojí průjezdy RZ Bystřička, polygonové zkoušky Tatra a okruhové městské erzety Juřinka. Krásné počasí přilákalo velké množství diváků obzvláště na Juřinku a do Kopřivnice. Pokud si Sandra s Jirkou mysleli, že si veškerou smůlu vybrali v sobotu, byli na omylu. „V neděli se ještě více oteplilo a já byla ve svém živlu, miluju vedro :), asi jako jedna z mála. Smůla nás ale tak trochu neopustila ani v druhé etapě. V předposlední erzetě jsem zpozorovala změnu drah řazení a v poslední okruhové RZ se už prasknutí dvou silenbloků motoru, jak jsme později zjistili, projevilo naplno. Na blikačky jsme museli dokroužit okruh a půl a k celkovému času jsme si přidali určitě něco přes minutu. Průjezd cílem pro nás tedy byl trochu hořkosladký. Nakonec jsme byli rádi, že jsme závod dokončili i přes výše zmíněné problémy, byť jsme pomýšleli na lepší výsledek. Na druhou stranu jsme cítili ten kus práce, který jsme za rok odvedli a jak jsme se posunuli. Ohledně smůly s technikou se ale závěrem přiznávám, že za to asi můžu, protože jsem si doma zapomněla svůj talisman, který mám vždy v kapse kombinézy :),“ uvedla v cíli soutěže Sandra Pokorná a doplnila: „Během závodu jsme měli obrovskou radost z toho, kolik fanoušků bez triček i v našich tričkách stojí kolem tratí. Evidentně jsem design triček a barvy zvolila dobře. Jelikož trička jsou krásně vidět a to, že je lidé mají na sobě, nám dělá opravdu velkou radost! Valaška tedy byla poučná a oťukávací, jak pro nás, tak i naši techniku a rozhodně také naši sehranost s Jirkou při přezouvání kol :). Tolik kol za závod si nepamatuju, že bychom měnili. Snažili jsme se v průběhu rally přezouvat tak, abychom měli vždy dobrou volbu, kombinaci nebo stav pneumatik. A teď už se těšíme na naši „domácí“ Šumavu, jelikož náš servisní tým je od Klatov. Těšíme se na fanoušky a máme pro ně na závod připravené opět nějaké soutěže a legrace :).“ Na závěr zbývá už jenom doplnit výsledek z Valašské rally. Sandra s Jirkou dokončili Valašku na 46. místě absolutně, 6. místě ve třídě 3 a odvezli si vítězství v dámské kategorii.