Ivo Vybíral: „Budoucnost rally mě trošku děsí.“

Historic Vltava Rally (CZE) | foto: Jan Dušek, RallyZone.cz

Ivo Vybíral letos dokončil svou jedenáctou sezonu v rally, která byla velice záživná. Na sedadle spolujezdce jsme ho v minulosti mohli vidět například vedle Egona Smékala, Antonína Tlusťáka, Jiřího Káni, Tomáše Pospíšilíka, Martina Kožmína, Milana Obadala a mnoho dalších. Letos jsme na českých tratích mohli zahlédnout také novomanželskou dvojici Lucie Vybíralova – Ivo Vybíral. Nejen o tomto projektu jsme si popovídali s osmadvacetiletým spolujezdcem.

V letošní sezoně jsi závodil v různých autech (historik, WRC, R5, EVO IX, dvoukolky), které auto bylo pro tebe to TOP?

„Tato otázka je trošku zbytečná. Každý, kdo měl tu čest závodit ve voze kategorie WRC, tak by už nejraději nezávodil v ničem jiném. Pokud máte to štěstí, jako jsem měl já a absolvujete to s pilotem jako je Tonda, tak bych si troufnul rozporovat s teorií, že dokonalost neexistuje. Velice podobné pocity prožíváte i u druhého WRC, které je sice o 30let starší, náhon má pouze na zadní kola, které ale neustále hrabou a faktor strachu je taky poněkud vyšší. Ano mluvím o krásném Fordu Sierra RS Cosworth v rukou mého blízkého přítele Jirky Káni. Vůbec nechápu, jak to ten člověk dělá, že v běžném životě jezdí starším VW Sharanem ve stylu dědy kloboučníka, který jede na dušičky položit karafiáty na hrob a pak dvakrát za rok sedne do té ohnivé věci a jede takové kule. No to je jedno. Oběma bych chtěl moc poděkovat, co pro český motorsport dělají a že toho mohu být součástí. Jinak každé auto má něco do sebe. Kdo mě zná, tak ví, že nejsem moc velký příznivce vozů spec. R, protože to moc nepovažuji za ryze závodní vůz. Řídí a udrží ho na vozovce v podstatě kdokoliv a prostě když něčeho vyrobíte stovky, tak to nemůže být speciál s velkým S, které jsem jako dítě s úžasem pozoroval na tratích rychlostních zkoušek. Ale dnes je jiná doba. Nad motorsportem se začíná dosti smrákat, ale se snažím být pozitivní a věřím, že si ještě užijeme dosti hezkých pocitů, pro které to děláme. PS: Samozřejmě nejlépe fungovalo Mitsubishi od Martina Kožmína, kterého tímto velice zdravím.“

Závodit začala i tvoje manželka, jak jí to jde?

„Dařilo se jí za mě velice dobře. Každý závod přežila ve zdraví a to je pro mě nejdůležitější. Jinak Lucka pochází ze závodnické rodiny. Jejího tátu - Martina Kožmína zná každý fanoušek rally a když si Lucka usmyslela, že by chtěla také zkusit závodit, tak jí táta půjčil Citroen Saxo na závodech do vrchu v Prachaticích. Vše dopadlo dobře, manželku to bavilo, tak se z toho stala tradice a čas od času se i se svou sestrou Veronikou svezli na nějakém tom kopci.“

Letos jste se Luckou poprvé svezli i společně. Co to bylo za projekt?  Jaké to je závodit v jednom autě? A poslouchala tě?

„Projekt měl název: Začni s Microu a skonči v Yarisu WRC. Bohužel my jsme začali i skončili s tou Microu. Byla velká šance protlačit první ženu přes japonskou automobilku do WRC, tak jsem do toho dal všechny našetřené groše, ale bohužel to nevyšlo. Teď vážně… Chtěl jsem jí splnit sen. Startovali jsme na dvou závodech a to ve Vyškově a v Prešově a bohužel nás vždy zradila technika. Ale cíl to splnilo. Lucka si vyzkoušela vše, co rally nabízí, prožila si svůj sen a teď už bude drandit jen s kočárkem. A jestli mě poslouchala? Musím říct, že ano. Proto zvažuji narychlo ještě jeden start, abych si naposled zažil ten slastný pocit, kdy ona poslouchá mne a ne já ji. Mimo jiné jsem letos absolvoval i soutěžní kilometry s její sestrou Veronikou na amatérské rally na jihu Čech a nevedla si vůbec zle. Libí se mi její pokora, snaha a to, že to nedělá kvůli tomu, aby někde ulovila pár lajků nebo vystavila své tělíčko, jako jiné holky za volantem, ale proto, že ji to baví.“

S Egonem Smékalem jste závodili v zahraničí, jaké tam jsou podmínky, lze to srovnat se závody v ČR?

„S Egonem jsme se na konci zimy domluvili, že spolu odjedeme celý mistrák ERT Central a když bůh, sponzoři a autoklub dá, tak pojedeme i finále ve Švýcarsku. Musím říct, že sezóna to byla velmi zajímavá. Bylo v ní hodně krásných okamžiků, úspěchů, ale i emocí. Hlavně tedy z mé strany, kdy jsem myslel, že budu v chorvatském Záhřebu potřebovat buď dobrý chránič na zuby nebo kvalitního právníka. Haha, to bylo velice zajímavé. Jinak srovnávat zahraniční a české závody se mi moc nechce. Každý má tu možnost vyjet ven a srovnat si to sám. Já venku závodím velice rád, protože tam lidi vesměs zajímá, jak se člověk má a všichni jsou rádi, že se mohou svézt. U nás je to pořád jen o tom, kdo jak moc jede levý motor, kde vzal na závody peníze nebo kdo udělal trapnější příspěvek na sociální síti. Je to tu hodně o závisti, kterou já jako host v zahraničí nevidím. Ale i u nás jsou výborní řízkové typu Miry Jakeše, kterého mám velmi rád. Za mě je Mirinda jasný příklad čistokrevného závodníka, který si na nic nehraje a kterého diváci milují.“

Jak se vám v zahraničí vedlo a jaký výsledek jste brali za celou sezonu?

„Myslím si, že jsme reprezentovali naši zemi velice dobře. Na každém závodě jsme se snažili podat co nejlepší výkon a přivést tak co nejlepší výsledek. Mnohdy to nebylo vůbec jednoduché, protože konkurence domácích pilotů byla veliká. Na konec jsme dvoukolky v ERT Central dle plánu vyhráli a je velká škoda, že jsme se kvůli financím nemohli zúčastnit finále ve Švýcarsku. Jak znám Egona, tak by si další titul určitě nenechal ujít. Moc mu za celou sezónu děkuji.“

Co plánuješ na příští rok?

„Jak jsem již nakousnul dříve, příští rok na začátku března máme termín porodu, tak se neuvěřitelně těším na malého fotbalistu. Co se týká závodů, tak vůbec nevím, necháme to osudu. Teď se opravdu nejvíce těším na to, až budeme tři, protože rodina je nejvíc, tu vám žádná rally nevynahradí.“

Vzkaz fanouškům, poděkování…

„Fanouškům rally vzkazuji, aby měli trpělivost. Vím, že v dnešní přežrané době není jednoduché se koukat v Čechách na rally, ale věřím, že si stále najdete to své oblíbené auto, pilota či se jen půjdete s rodinkou nebo kamarády odreagovat od každodenní honby za penězi a vyčistit si hlavu, dát dobrou klobásu, dobré pivo a zažít zase kousek reálného adrenalinu. Chtěl bych poděkovat opravdu všem, kdo se mnou sdílí můj život, nejvíce však mé manželce, že mě dělá nejšťastnějším mužem na planetě Zemi.“

Doporučit článek

Diskuze:

Počet příspěvků: 0 Přidejte vlastní názor…

Další zprávy