Vzhledem k tomu, že vozy kategorie WRC byly ve Španělsku zakázány, nepřilepil přidělené startovní číslo 1 na své standartní náčiní, Citroën C4, ale na vůz, se kterým v roce 2005 získal tituly juniorského mistra světa a španělského šampiona, tedy na menší model francouzské značky C2 S1600, který mu pro soutěž připravili v dílnách místního zastoupení.
„Je to jako bychom vyhráli v loterii, je s podivem, že si Dani vybral na konec sezóny právě naši soutěž.“ uvedl před startem soutěže pro španělský tisk člen organizačního týmu Jesus Aragón, „Napadají mě jen slova vděčnosti, a to jak k Danimu, tak k Josému Criadovi, který C2 S1600 pro tuto soutěž připravuje.“
Aby vyjímek nebylo málo, mimo auta vyměnil Sordo pro tento ojedinělý start i spolujezdce. Na hokém sedadle tak povozil svého bývalého mitfáru Carlose del Barria, se kterým získával první světové zkušenosti v Mitsubishi sedmé evoluce.
Na start měl dorazit i bývalý vítěz IRC, Enrique García Ojeda, ale ten se na poslední chvíli bez udání důvodu omluvil. Na skalp jezdce z nejužší světové špičky si tak brousili zuby především dva místní borci s Mitsubishi, Pedro Matador a už jistý mistr Kantábrie José Manuel Gómez. Tovární jezdec Citroënu ale začal potvrzovat svou třídu hned od první RZ, když na Gómeze najel na necelých sedmi kilometrech sedm desetin vteřiny a ujal se vedení. Gómez mu pak sice dvakrát prohru z úvodního testu oplatil, ale závěr patřil opět Sordovi. Na posledních dvou testech stihl kantáberskému šampionovi nadělit téměř 20 vteřin a s dostatečným náskokem zvítězit. Třetí místo si s přehledem uhlídal Pedro Matador, který se nakonec přímého souboje o triumf nezúčastnil a v cíli ztrácel více než minutu.
„Mám rád tuhle soutěž,“ neskrýval v cíli nadšení vítěz, „je to určitě nejdůležitější soutěž v Kantábrii, a není to náhodou, protože v Torrelavega měli lidé vždy velký cit pro motoristický sport a pochází odtud několik velmi dobrých jezdců a spolujezdců.“