"Pro jezdce je vítězství ve Finsku ultimátním cílem před tím, než se stane mistrem světa. Je to neuvěřitelný pocit, když vyhrajete na nejlepších cestách na světě. Bude trvat několik dní a týdnů, než se to všechno usadí. Ale sníte o tom, že se Vám jednoho dne povede něco speciálního v MS. Pokud jde o vítězství v soutěži, pak nevím, co by mohlo být víc," říká Kris Meeke.
Brit letos jede jenom vybrané soutěže s Citroënem DS3 WRC, o jehož nasazování se stará francouzský PH Sport. Hlavním cílem je vývoj C3 WRC pro rok 2017. Vývoj DS3 WRC tak od roku 2015 prakticky neprobíhá. "Nejvíc mě pobavilo, když mi někdo během víkendu řekl, že jsou na DS3 WRC již nějaké díly z roku 2017," vtípkuje pro 'Autosport' Meeke.
"Před soutěží v neděli jsme měli test o délce zhruba 150 kilometrů, jinak je auto ve specifikaci z roku 2015. Na testu jsme zkoušeli různé věci, ale dostali jsme se ke stejnému závěru." Severní Ir tak vyhrál 2 z letošních 4 soutěží, do kterých nastoupil. Na zbývajících dvou o vítězství také bojoval. Právě důvěra z předešlých vystoupení mu ve Finsku hodně pomohla.
"Letošní rally byla odlišná - mám za sebou další rok zkušeností. Viděli jsme v Monaku, Švédsku i v Portugalsku, že je moje rychlost dobrá. Věřil jsem si a když dojedete na rally, kde je důvěra klíčová, pak si myslím, že to hraje velkou roli. Ale také auto bylo skvělé. Víme, že DS3 zde funguje velmi dobře - zvláště na širších cestách. To mi opět dodalo důvěru."
Další Britové, kteří na vítězství ve Finsku nedosáhli
Mezi vítězi Finské rally je před Meekem již několik Britů - od Henry Liddona v roce 1973 až po Michaela Parka v roce 2003, mezi nimi to byli John Davenport, David Richards a Terry Harryman, avšak všichni byli spolujezdci.
Richard Burns, kterého navigoval Robert Reid, byl prvním britským jezdcem, který se vítězství přiblížil. V roce 1999 skončil druhý po ikonické bitvě se svým týmovým kolegou, Juhou Kankkunenem. A to se navíc jednalo o teprve druhý start Burnse na této soutěži. O rok později sváděl Burns asi do poloviny soutěže pěkný souboj s Marcusem Grönholmem.
"Byli jsme ve vedení, když jsme šli ven. Přejeli jsme čáru, šli do vedení a pak jsme skončili ve stromech," vzpomíná Robert Reid.