Je krátce po vánocích, zkus nám prosím přiblížit, jak probíhají Vánoce u Tlusťáků?
„Vánoce u Tlusťáků bývají v naprosté rodinné pohodě. Tím, že nám už předloni zrušili Jänner rallye, tak jsem si Vánoce za poslední dva roky opravdu užil. Velký vliv na tom totiž měly přípravy na rakouskou soutěž včetně testování, které vždy v prosinci zabraly hodně času, ale stejně jako vloni, ani letos nic takového nebylo. Od pátku jsem byl doma a vychutnával si sváteční atmosféru. Jelikož naše děti ještě stále věří na Ježíška, tak v předvečer Štědrého dne, až když šly spát, jsme s manželkou nastrojili stromeček. Odměnou nám byly krásné výrazy ve tvářích dcer při objevení nastrojeného stromečku. Odpoledne se sejdeme s celou rodinou u nás - moji rodiče, sestra s neteří. Dali jsme si něco málo k jídlu a pití a odpoledne jsme se zase rozprchli, abychom připravili štědrovečerní večeři. Zatímco dcery s manželkou šly vyhlížet Ježíška, tak já jsem nanosil dárky pod stromeček. Vánoce jsou především pro děti a jejich radost v očích byla opět okouzlující. Máme zavedenou tradici, kdy na Boží hod jezdíme na oběd k mým rodičům a na druhý svátek pro změnu k manželčiným rodičům. Mezi svátky jsme jeli Kočka cup, což je tříhodinový závod motokár, kdy v jednom týmu jsem startoval já a mladší dcera mezi juniory. Na silvestra jsme s rodinou zvládli dva výšlapy po okolních kopcích. Nejprve jsme šli na Janovu horu na výborný punč a polévku, potom vystoupali na kopec Chochol, což je kousek od Zádveřic. Večer jsme hráli společenské hry a nesměl chybět ani ohňostroj, na který si potrpím. O Vánocích a Silvestru bylo velké štěstí, že nenapadl žádný sníh. Protože kdyby napadl, tak by byla rodinná idylka trochu narušená. V garáži totiž stojí nachystané mitsubishi na hřebíkách :-) a mé ruce by neodolaly pokušení. Možná i díky tomuto počasí si manželka pochvalovala skvělou atmosféru Vánoc.“
Jaký nejpěknější dárek jsi od Ježíška dostal ty?
„Nejpěknějším dárkem a celkovým dojmem z Vánoc pro mne je úsměv dcer. To je to nejkrásnější, co může být. Samozřejmě, že jsem dostal spoustu pěkných dárků, ale těžko bych jeden vypíchnul, protože bych nerad urazil jiné „Ježíšky“. Všechny dárky se mi líbily a byly to věci, které upotřebím, takže spokojenost“.
S přelomem roku bývá tradicí i dávání předsevzetí… Prozradíš nám to své?
„Každý rok si dávám předsevzetí a nejinak tomu bylo i letos. Před třemi roky jsem si dal závazek, že budu chodit cvičit pětkrát do týdne, vloni jsem lehce slevil a cvičení jsem si naordinoval jen třikrát do týdne. Ale s ohledem na fakt, že se mi to ani jednou nepodařilo splnit, tak jsem si letos dal předsevzetí, že posilovnu navštívím alespoň jednou týdně a věřím, že tentokrát to splním. Podobné to je i s mou váhou, kterou bych měl držet na nějaké hodnotě, ale ona pomalu stoupá vzhůru a bříško mi roste. Tady mne ale manželka vždy uklidní a řekne: už máš tři děti a to se přece musí někde na postavě projevit! Většinou si tedy dávám předsevzetí, abych na sobě, pokud to jde, ještě zapracoval a věci, které dělám špatně, abych dělal líp. Vždy je pořád co zlepšovat.“
Ještě než se pustíme do rozebírání loňské sezóny, tak malé porovnání. V roce 2015 jsi se postavil 22x na start závodů, vloni „pouze“ 16x. Kde hledat příčinu?
„Rozdílný počet startů mezi oběma sezónami byl zapříčiněný přechodem na vůz specifikace R5. Zatímco v roce 2015 jsem měl na dílně dva vozy S2000 a mitsubishi, tak nebyl problém vzít jedno nebo druhé auto a vyrazit na závod. Předloni bylo i jednodušší startovat na GPD rally cupu, což v porovnání s loňskem, kdy se jelo v rámci Evropy více ostrovních rally, bylo poněkud komplikovanější. Navíc v závěru loňské sezóny jsme upustili od několika startů na evropských rally po nehodě na Barumce. Důvodem byly technické problémy na Kanárech, kde nás vypadlý šroub řazení odsunul z průběžného 5. místa hluboko do výsledkové listiny a soutěž v Řecku, kdy nám málem shořelo auto. Dva starty v Evropě a dva špatné výsledky. K tomu se přidala i mlha na Azorech. Já mlhu nemám rád a asi nikdy mít nebudu. A ve chvíli, kdy jsme chtěli výsledek vylepšit, postihl nás defekt. Pokud bychom tyto tři závody zvládli dobře a dojeli do pátého místa, tak bychom určitě absolvovali kompletní seriál ERC. Ve hře bylo i víc faktorů. Po smolně rozjeté sezóně v Evropě jsme se soustředili na důkladnou přípravu na zlínskou Barum rally a taky se v loňském roce rozjížděla v motokáře dcera a já chtěl být u toho. Rallyových startů sice bylo 16, ale když k tomu propočtů sedm startů Klárky v motokárách, tak jsme se zúčastnili vlastně 23 závodů.“
Pojďme na loňskou sezónu, jak hodnotíš tvé starty v roce 2016?
„Před prvním závodem v Evropě jsme dostali auto, tomu jsem velmi rád, jen mne mrzí, že jsme ho dostali na poslední chvíli a my jej nestihli před závodem dostatečně vyzkoušet. Er pětka mi sedla a byl to rozhodně dobrý krok. Za dvě soutěže jsem si na ni zvykl. Bohužel na Barumce přišla havárie, která nám zkomplikovala další starty, protože poškození bylo větší, než to na první pohled vypadalo. Po měsíční přestávce přišel start ve Vsetíně, kde jsme vyhráli úvodní zkoušku. To mne velice nabudilo, navíc mezi střelci, kteří jezdí sprinty a na zkoušce, která nepatří mezi mé oblíbené. Na dalších zkouškách se projevila havárie z Barumky, kdy se ozvalo poškozené ložisko v kole. Auto táhlo na jednu stranu a nedalo se řídit a my nachytali velkou časovou ztrátu. Kluci v servisu závadu odstranili a my dokončili sprint na 5. místě. Na závěr roku jsme se rozhodli pro šotolinový závod v Německu. Na okruhové zkoušce nás hodně přibrzdil pan Latvala, což je otec slavného syna. Tím, že mám k němu velkou úctu a respekt, jsem ho nechtěl zezadu nějak pošťouchnout. Kdyby to byl někdo jiný, uvažoval bych jinak. Toto přibrzdění nás nakonec posunulo dolů na konečný bronzový stupínek. Přesto beru tento závod za pěkný a my se krásně svezli. I díky startu v Německu jsme se pořádně nakopli a dostali znovu velkou chuť závodit.“
Který závod považuješ za nejpovedenější?
„Za perfektní považuji start na Kanárských ostrovech, kdy jsme absolvovali první start s R5. Zajížděli jsme pěkné časy, ale díky onomu smolnému momentu nebyla šance na rozumný výsledek. Spokojenost by byla i s Azorskými ostrovy. Nebýt mlhy a defektu, mohli jsme být v TOP 5, stejně jako na Acropolis rally, kde nás pro změnu pozlobila palivová nádrž. Za povedený považuji i závěr sezóny, jak ve Vsetíně, tak i v Německu a podařená byla i Mikulášská rally ve Slušovicích.“
Který se ti naopak moc nepodařil?
„Pokud jsem mezi úspěšné závody vyjmenoval větší počet, tak do škatulky horších bude jistě patřit soutěž v Irsku, kde jsme jeli opravdu velmi mizerně. Zklamaný jsem byl rovněž z Belgie, kde jsem nedokázal plně využít zkušenosti s touto soutěží. A velké zklamání přinesla samozřejmě i domácí Barum rally.“
Jedna otázka na spolujezdce. Láďa Kučera ztrácel v průběhu sezóny hlas, že jej střídal Ivo Vybíral?
„Tady je trošku jiný důvod a to poněkud závažnější. Láďa přišel ke mně do auta po Honzovi Škaloudovi. Později se připojil k týmu Ivoš a já chtěl, aby se naučil můj rozpis. Proto dělal špiona na tratích rychlostních zkoušek spolu s Mirkem Jakešem. Postupně jsem Ivoše bral do auta na různé sranda akce tak, abychom si na sebe zvykali. Vystřídání Ivoše za Láďu tedy bylo plánované dlouho dopředu a už k němu mělo dojít předloni. Bohužel se přihodila smrtelná havárie Miloše Vágnera, našeho velkého společného kamaráda a já nechtěl Láďu odsunout z auta a tak jsme spolu pokračovali. Navíc Láďa dostal na starost celé závodní auto a i proto bylo velice výhodné mít vedle sebe člověka, který měl v tomto přehled. Později ale přišel okamžik a během vteřiny se jeho pozice v týmu razantně změnila.“
Běžným fanouškům to bude trošku záhadné, zkusíš to trošku objasnit? Rozešli jste se ve zlém?
„Ne, nerozešli jsme se ve zlém. Jak jsem avizoval, Láďa měl na starosti komplet celý závodní vůz, včetně výměn některých dílů. Přišel ale moment, kdy jsem si udělal namátkovou revizi a při ní jsem zjistil zásadní rozpor v tom, co mi uváděl Láďa a skutečností. Proto se naše spolupráce ukončila.“
Zanedlouho odstartuje nová sezóna, jaké máš do ní plány ty a co pronájem vozů v týmu?
„Plán do letošního roku zatím ještě nemám přesně ucelený a stále přemýšlím nad několika variantami. Po loňském roce, kdy jsem zažil velké zklamání z člověka, kterému jsem věřil, jsem uvažoval, že své závodění dám stranou a půjdu cestou pronájmu. Tím bych se mohl více věnovat Klárce. Povedený závěr sezóny a podpora mých sponzorů, což jsou všechno mí dobří kamarádi, mne nakopli i do letošní sezóny. Nedovedu si představit, že bych byl najednou bez soutěží, které dělám prakticky celý život, a baví mne. Role ubručeného dědka v pantoflích sedícího celý den doma se tedy zatím nechci zhostit. Jednou z variant je najít si k sobě partnera, se kterým bych se střídal v autě. Máme výborné zázemí, kde připravujeme auto na velmi dobré úrovni a byla by škoda ho nevyužít. Nechci ovšem jít cestou, kdy si vyberu talentovaného jezdce a vše mu budu platit, to prostě nejde. Zatím ale vše směřuje k tomu, že za volantem budu sedět jen já a většina závodů bude opět v zahraničí. V Česku bych měl startovat na domácí Kopné, což je srdeční záležitost. Další start by měl být v rámci ERC, tedy na Barum rally. A do výčtu domácích soutěží bude i letos patřit Setkání mistrů, Pražský rallysprint a Mikuláš rally. Poslední rozhodnutí, které nabírá reálné obrátky, je náš start v Litvě na sněhu, kde jsme v minulosti již dvakrát startovali.
V předloňském roce jsme pořídili auto pro Honzu Suroviče, ale jelikož je Honza hodně pracovně vytížený, fabia se prodala. Honza by se chtěl svézt na vybraných soutěžích a tak i tady hledáme variantu, jak toto přání splnit, ať už zakoupením nebo pronájmem vozu. Díky tomu, že teď napadl sníh, tak předpokládám, že Honzovi dojde, že mu rally chybí. On totiž absolvoval jezdeckou školu u Hauglanda na sněhu a moc se mu to líbilo. Na dílně máme i několik orámovaných mitsubishi, které budou jezdit na GPD Rally cupech pořádaných Silvestrem Mikuláštíkem.“
Ve tvé rodině závodní volant nesvíráš pouze ty, ale i dcera Klára. Jde ve tvých šlépějích, vždyť i ty jsi začínal na motokáře. Jak to dceři jde?
„Už když se narodila první dcera, tak jsem zakoupil motokáru a po určité době jsem chtěl vyzkoušet, zda by k tomu měla sklon. Po nastartování káry se ale dcera rozplakala, tady jsem neuspěl. Stejně jsem to zkusil i u druhé dcery, ale i tady to bylo jako přes kopírák, z čehož jsem byl trochu zklamaný. Motokára tak ležela v garáži a já z ní občas utřel prach. Když byly Klárce tři roky, tak nám najednou zmizela a my ji šli hledat. Marné bylo hledání po pokojích, a když jsem sešel do garáže, našel jsem Klárku sedět v motokáře a na pusu dělala brm brm. V tu chvíli jsem si říkal, že se na mne asi usmálo štěstí. Zkusil jsem nastartovat motokáru a čekal na výraz malé, neboť ten hodně napoví. A když kára vrčela, tak Klárka chtěla těma malinkýma nožičkama dosáhnout na pedály, což v tu chvíli nešlo. Proto jsem po čase nastavil motokáru tak, aby dcera dostala na pedály a vyrazili jsme na letiště. Klárku to chytlo. Rok a půl jsme různě trénovali. Vloni měla šest let a my ji přihlásili na první závod. Na konci sezóny obsadila celkové třetí místo, což je sice fantastické, ale u dětí jde hlavně o naučení disciplíny.“
Jsi tomu rád? A co manželka?
„Já jsem tomu samozřejmě velice rád. První závod jsem trošku s obavami očekával, jak dopadne, neboť to byly nervy. Malou jsme „hodili do rybníka“, protože jela poprvé na velkém okruhu a my navíc přijeli na závod pozdě, tudíž příprava na suchu prakticky neproběhla. Závod ale dopadl dobře a i manželka pochopila, že to je bezpečný sport. A když byl vidět Klárčin progres, tak jsme se rozhodli, že nebudeme řešit dosažené časy, ale celkovou přípravu. Občas se taky samozřejmě stalo, že si dcera umínila, že nepojede. V tu chvíli nastalo období slibování, co dostane, když se bude snažit. Manželku to chytlo taky a s Klárkou žije motokárami. Na podzim jsme byli na soustředění v Itálii, kde jsem si zajezdil já i dcera. Klárka je navíc v dobrých rukou, neboť závodí v týmu Jirky Kočky, což je můj kamarád už z dob mého závodění v motokárách.“
Dovedeš si představit, že by se jednou, podobně jako ty, postavila na start rally?
„Určitě ano. Každý sport nese své rizika. Pokud bude dcera chtít a bude mít zájem, tak se já budu snažit vytvořit maximální podmínky k tomu, aby časem usedla do rally auta.“
Znamená to, že budeš závodit do doby, než nastane generační duel?
„To si nedovedu představit. Původně jsem chtěl závodit do třiatřiceti, pak jsem tuto hranici posunul na 35. Když mám ale kolem sebe partu správných lidí, tak bych rád závodil co nejdéle. Proto je docela možné, že dojde i na tento generační duel na rychlostní zkoušce.“
Co bys vzkázal čtenářům?
„Chtěl bych jim popřát mnoho sportovních zážitků i úspěchů v osobním životě.“
