Důvodů může být několik. Buď je spolujezdec natolik vzorný, že všechny administrativní úkony řeší s pořádným předstihem, anebo abstinenční příznaky obou členů posádky po dlouhé zimní pauze dosáhly alarmující výše. V každém případě platí, že jejich pestře zbarvený Peugeot 206 Kit Car nebude na soutěžních tratích chybět ani letos.
1. Pánové, jak jste trávili zimní přestávku? Jste vyznavači zimních sportů nebo si potrpíte na pohodu u rodinného krbu?
Martin Vlček: „Ku příkladu já jsem přestávku vůbec nezaznamenal, přes tuto zimu jsem se rozhodl dobudovat vlastní tým, včetně doprovodného vozu, servisu a obytné části. Budeme rovněž startovat pod vlastní licencí, čili změn do tohoto roku jsme provedli dost a nuda rozhodně nebyla. Nemluvě o přípravě samotného auta, kde nezůstal zašroubovaný jediný šroubek. Troufám si říct, že budeme dobře připraveni a že jsme se posunuli o kousek dál.“
Richard Lasevič: „Zimní přestávku jsem trávil činnostmi, na které není moc času přes sezonu, ale k nejsilnějším zážitkům řadím silvestrovský noční „výplaz“ na Lysou horu a půlnoční ohňostroj nad světem. Jinak ano, jsem vyznavač zimních sportů, hlavně jízdy na kole, ale byl jsem i párkrát na lyžích. Dokonce jsem zkusil i běžky, naposledy jsem na nich stál v deseti letech a byl jsem strašně naštvaný a nebavilo mne to.... Tak jsem to po třiceti letech zkusil znovu a výsledek? Byl jsem hrozně naštvaný a nebavilo mne to (smích). Pokud bych měl vyjádřit rozdíl mezi běžkami a lyžováním, tak je to asi jako mezi BOAS a rally...ale taky to může být tím, že to neumím.“
2. V loňském roce Vás peugeot místy hodně potrápil, ale přihláška na Vrchovinu naznačuje, že u něj zůstáváte. Co se stalo důvodem, že jste jej vzali na milost?
M.V.: „Před repasí jsem si velice vážně promluvil s naším PEUGEOTem, měl jsem u toho pětikilové kladivo v ruce a nakonec došlo na dohodu, už to nikdy neudělá, když mu dáme pár nových dílů. Vezmu-li v potaz, že je to jeho poslední sezóna ve velkém mistráku, jehož některé vybrané závody chceme jet, nemohlo to dopadnout jinak, než mu dát ještě šanci. Pořád je to opravdové „áčko“, které na české tratě patří, je sice v důchodovém věku, ale posádka taky něco pamatuje.“
R.L.: „Peugeot nás loni sice potrápil, ale já říkám, že každý by měl dostat druhou až desátou šanci, takže budiž mu odpuštěno. A hlavně myslím, že mechaničtí kluci zapracovali na dětských nemocech a snad to bude OK.“
3. Kterých šampionátů, případně dalších vybraných soutěží, se plánujete letos účastnit?
M.V.: „Máme v plánu kompletní sprinty a pár vybraných dvoudenních závodů. Určitě nastane další pokus v řadě o dokončení Barumky, protože loni jsme se dostali daleko a letos už to určitě vyjde. Dále pak zvažujeme mezi Hustopečemi a Krumlovem. Z Hustopečí se většinou vracíme vzhledem k velkému množství šotoliny s pochroumaným autem, takže možná raději Krumlov.“
R.L.: „Čtenáře jistě udiví, že můj program přesně kopíruje Martinův, jinak pojedu s Petrem Pospíšilem rakouské ARC, obdobu našich sprintů, a moc se těším na šotolinu k hraběti Harrachovi, protože tam je to opravdu finské.“
4. Martine, Richard Vám ještě před startem sprintového mistrovství na chvíli utekl do Rakouska, kde navigoval Petra Pospíšila. Jak prožíváte závody, na kterých jede bez Vás? Sledujete on-line výsledky nebo se občas jedete podívat i na vlastní oči?
M.V.: „Naštěstí vždy emigruje tak maximálně na dva dny a jako správný poštovní holub ví, kdy a kde se má vrátit. Pokud se vrací živ a zdráv, bez polámaných křídel, tak mi to samozřejmě vůbec nevadí. Celou dobu je totiž pod mým drobnohledem, ale on o tom neví, tak mu to neříkejte.“
5. Ríšo, zatímco Martin loni absolvoval „pouze“ dvanáct závodů, Ty jsi kromě společných startů přidal účast na dalších čtyřech podnicích. Máš ve svém volném čase vůbec ještě prostor pro něco jiného, než je rally? (…a mimochodem, jak bylo v Rakousku?)
R.L.: „Tak mimo mého zaměstnání pošťáka se snažím trochu o fyzičku a letos v červnu jedeme na vodu na Dunajec, což bude také nevšední zážitek. A v Rakousku bylo skvěle, jsou to neskutečně pohodové závody, moc rád tam jezdím. Devadesátiminutový polední servis, přes 100 ostrých kilometrů v nádherné krajině a na startu auta, jaká už u nás neuvidíš (teda aspoň ne tak často), jako mitsubishi všech evolucí, mazdy, escorty, sierry, lancie... Zrak mi plane, srdce buší.“
6. Během zimní přestávky se v soutěžáckém zákulisí udála spousta věcí – od ustanovení nového výkonného výboru Asociace jezdců rally až po řadu změn dosavadních předpisů. Které novinky ve Vás vzbudily pozitivní dojmy a které naopak vnímáte jako krok špatným směrem?
M.V.: „Těžko soudit, co je špatný a co dobrý krok, obzvlášť v tak těžké době, je ale pravdou, že změnu už to chtělo. Bude-li například asociace dobře fungovat, pracovat s informacemi od jezdců samotných, vnímám ji jako jeden z pozitivních kroků. Myšlenka o vzniku asociace pořadatelů čí diváků, je rovněž dobrý nápad. Stejně tak souhlasím s omezováním startů u jezdců, kteří vlastní vinou, a to opakovaně havarují. Z úst představitelů českého rally sportu jsem ale zaslechl i názory, dle mne natolik absurdní, že o nich raději ani nebudu mluvit.“
R.L.: „Těžká otázka a ještě těžší odpověď. Vzhledem k tomu, že jezdím i dost ven, kde to funguje trochu jinak, mi připadá hysterie kolem rally celkem zbytečná - ať už se týče HANSu přes nesmysl typu 50 km pres obec a pak tlačit plný plyn až s nohou před chladičem, po nic neřešící rozdělení licencí. Něco se udělat asi musí, bezpečnost je prvořadá. Jenže si myslím, že se jde ze špatné strany. Je to v lidech, v jejich ukázněnosti, anebo aroganci, cesta ani auto za to nemůže. Tak to vidím já.“
7. S jakým přáním vstupujete do nové sezony? Ať už co se týče vlastních výsledků či rallysportu obecně.
M.V.: „Přál bych si, aby zdravý rozum převládnul nad hazardem, jak ze strany jezdců, tak hlavně ze strany diváků. Abychom ve sportovních rubrikách nečetli tragické zprávy, těch bylo loni dost a letos tomu musíme společně s pořadateli a diváky zabránit. Osobní přání mám taky jedno a to bojovat o čelní příčky ve dvoukolkách, tak jako tomu bylo loni, nejlépe však ve zdraví a dobré pohodě.“
R.L.: „Přání do sezony mám jediné. Aby se už neopakoval loňský rok a abychom z každých závodů všichni odjížděli spokojeni - závodníci i fanoušci. Rád bych, kdyby ten nahoře řekl: „Staniž se!!!“ A abychom se zase na konci sezony sešli....na vyhlášení mistrů (smích).“
Text: Jiří Dokulil
