Jeho kariéra se nachýlila ke svému konci v závěru roku 2003, když byl Richard v boji o titul. Burns byl v čele průběžného pořadí již osm měsíců, tedy od února 2003. Do konce sezony zbýval ještě jeden závod. Vítězství v domácím prostředí mu mohlo zajistit jeho druhý titul.
K tomu však bohužel nikdy nedošlo. Při cestě na rally Velké Británie v Cardiffu, vyjel z cesty, když řídil svoje Porsche 911 GT3. To byl start největší bitvy jeho života. V létě roku 2004 byl schopen opustit nemocnici, protože se jeho zdravotní stav zjevně zlepšoval.
Richard nebyl nějak extravagantní člověk: Neliboval si v kupování privátních letadel a apartmánů v Monaku jako někteří z jeho rivalů. Místo toho létal normálními lety a bydlel v Andoře, kde nacházel více klidu. Vždy říkal, že má rád pohled na Andoru a místní lidi – jednoduché a normální věci. Jeden jeho blízký přítel jednou prohlásil: „Richard chce opravdu jen ty základní věci: Žít a milovat. To ostatní je až potom.“
V MS dokázal tento Brit vyhrát 10 soutěží a celkově zaznamenal 275 nejrychlejších časů na RZ. Jeho styl inspiroval spoustu rallyových jezdců, například Sébastiena Loeba: „Když jsem se učil řídit vůz WRC, tak Richard byla osoba, kterou jsem se snažil napodobit. Jezdil velmi čistě a precizně, kontrola, jakou měl nad vozem, byla fantastická. Za to, jak v současnosti jezdím, vděčím z velké části právě Richardovi.“
Burns se měl po angažmá v Peugeotu vrátit v letech 2004 a 2005 do týmu Subaru, kde získal titul. Po ukončení kariéry v MS se spekulovalo, že by mohl Richard nastupovat na Rally Dakar. Jeho dlouholetý spolujezdec, Robert Reid, říká na adresu svého kolegy toto: „Myslím, že mladí jezdci udělají dobře, když se něco naučí z „Richardovi knihy“. Richard inspiroval spoustu mladých jezdců. A nejenom jezdců, i spoustu jiných lidí, já jsem jedním z nich.“
Komerční sdělení
