Ponďa přivezl na výstavu oba stroje svého týmu. Jedná se o téměř identická vozidla Citröen C2 R2 MAX. S druhým vozem startuje v rámci K4 poháru České republiky Miroslav Plíhal. I ten byl na výstavě k zastižení a rozhovor s tímto mladým a talentovaným jezdcem přineseme v nejbližších dnech. Teď už ale Lukáš Pondělíček.
Ponďo, nedávno jste do týmu přivezli další „cé dvojku“. Na rozdíl od tvé přišla tahle už ve výbavě MAX. Je to tak?
Je to tak. My jsme obě auta koupili od Alekse Humara ze Slovinska. To je tovární jezdec Citröenu a když mi prodával první auto tak už věděl, že továrna přijde s C2R2 MAX. A taky už mu ho ve Francii stavěli. Takže já jsem koupil C2 R2 a MAXE jsme z něj udělali sami. Ten MAX, kterého jsme teď přivezli pro Míru Plíhala je ten, který dostal Aleks místo mého vozu. Tohle auto ani Aleks prodávat nechtěl. Já jsem mu napsal, že ho chci a on zavolal do továrny, jestli mu dají nové. Francouz řekl, že dá a my jsme jeli pro MAXE.
Na litoměřickém Tempu se představil kopletní tým. Chyběl jen Ponďův navigátor Pavel Dresler.
Když teď srovnáš tvoje auto s tím novým pro Míru, jak jsou na tom?
Defakto jsou stejná až na pár detailů. Já třeba jinak sedím než Míra, mám nějaké věci z karbonu navíc. Mám i to auto o kousek vývojově dál. Pracujeme ale na tom, aby obě auta byla na stejné úrovni. V současné době když si sednu do obou aut, tak zajedu stejné časy. Takže rozdíli ve výkonu jsou minimální.
Co tvoje auto? Nějaké novinky, nějaká změna po Saturnus Rally? Všechno připraveno?
Auto je připravené tak jako vždycky. Máme nějaká nová nastavení, nové poznatky, které jsme řešily s inženýry z Francie. Další poznatky jsem konzultoval s Aleksem Humarem ze Slovinska. Řešili jsme hlavně nastavení zadní nápravy, protože ta je na tomhle autě problematická. Víme něco nového, něco vyzkoušíme na prvních zkouškách na Krumlově a pak se uvidí, jestli budeme dávat my soupeřům, nebo oni nám. Možná se budeme pak v servisu vracet ke starému nastavení.
Mluvili jsme o Slovinské Saturnus Rally. Tam zradila technika. Co přesně?
Tak byla to technika. Problém který řešíme s továrnou strašně dlouho a to je elektronika. Spíš bych teda řekl, že jde o to, jak mají udělanou kabeláž. Problém je v tom, že jejich elektrická větev je taková, že není úplně stoprocentně vodotěsná. Dráty nejsou až tak dobře zaizolované a stalo se, že do drátu, který vede z baterky ke startéru se dostala voda. Zřejmě při mytí. Já už jsem něco pozoroval na budíku na Šumavě. Myslel jsem, že to je alternátor. Tak jsme dali nový a mysleli jsem že je vyřešeno. Jenže pak na Saturnus Rally se kabel uklepal a my odstoupili v první RZ.
Připadá mi, že ve Francii se závodí na asfaltu, a když svítí sluníčko. Pak vidí, že my tady jezdíme po šotolině s asfaltovým nastavením a drží se za hlavu. Takže oni kabeláž asi moc neřeší. Navíc je to řešené tak že není vedený druhý, záložní elektrický okruh. To bylo třeba běžné u Felicií. 
U Pondi v týmu je to samej fešák...
I když jste se moc nesvezli, tak alespoň podle seznamovacích jízd - co tratě na Saturnus? Pavel Valoušek říkal, že se dají přirovnat k tratím Mistrovství světa…
Tratě jedním slovem super. Souhlasím s Pavlem, tratě jsou na úrovni MS. Navíc nejsou pro jezdce až tak nebezpečné. U nás jako jezdec řešíš čtyři, pět nebezpečných míst za jednu zkoušku. U těch si napíšeš „mínus“, „strom“, nebo „prodáš“ a podobně. Ve Slovinsku jsem napočítal těchto míst pět za celý závod. A to ještě jedno z nich byla dvěstěmetrová rokle…
Takže tratě technické, samá zatáčka?
Tam ty tratě jsou neuvěřitelně technické. V rozpisu jsme pak už skoro nepsali metry, protože to je zbytečné. Je fakt, že když pak byla rovina, tak je člověk rád že si může trochu odpočinout…
Navíc je tam strašně kluzký asfalt. Asi jako když si obuješ suché gumy, sprchne a pak to trochu oschne. Tak asi tak to tam klouzalo. Ale jak říkám, tratě jsou krásné a přístup lidí perfektní.
Velké diskutované téma a nejde se nezeptat - co bezpečnost ve Slovinsku?
Mají tam GPS jako my, akorát je velká jako mobilní telefon. Je přidělaná na rám a večer si ji vezmeš domu a dáš ji na nabíječku. Co se týká diváků, tak tam je to bezpečnější už jen kvůli té technické trati. Málo kde jedeš 150km/h jako tady. Tam jezdí většinou okolo stovky. Ale jinak jsem se bohužel moc nesvezl, takže jak se chovají diváci nemůžu moc posoudit.
Zpět do českých zemí. Za týden startuje Rally Český Krumlov. S jakým cílem do Krumlova odjíždíte?
Naší prioritou na Krumlově bude hlavně uspět v Citröen Racing Trophy. Poprvé v životě pojedu s možností finanční odměny za umístění a to je výzva. Strašně se těším. Konkurence bude velká, protože o tenhle pohár je i díky medializaci velký zájem. Třeba můj bratranec Tonda Matys se přihlásil taky. Koupil auto z PH Sportu a to auto je hodně dobré. Má odjeto dva závody ve Francii a v obou vyhrálo jak ve třídě A6 tak v Áčkách celkově. Takže konkurence bude, ale těšíme se moc.
Na výstavě byla k vidění i nová zbraň v týmu, určená pro Míru Plíhala
Na Krumlov se přijede podívat Simon Jean Joseph, který má na starosti klientský program Citröenu. Jak probíhá komunikace přímo s továrnou?
Nastavení řešíme přímo s Francií, kde probíhá komunikace s inženýrem. Věci jako jsou papíry a věci právě okolo Racing Trophy, tak to řešíme s Petrou Prokopovou. Přiznám se, že papírování mě moc nebere.
Pak taky samozřejmě mluvíme jako jezdci na Citröenech mezi sebou. Protože co si budeme nalhávat, to co nám dají ve Francii není vždycky úplně to top. Pořád jsme samozřejmě jen klienti a ne tovární jezdci. Bohužel mi někdy i připadá, že je znát to, že jsme klienti z Východního bloku.
Myslíš si, že přistupují k jezdcům z Východu jinak, než k těm „ostatním“?
Ten rozdíl už není tak markantní, dřív to bývalo hodně. Přesto pořád jsi někdo „tam odtud“. Člověk tam sice utratí moře peněz, ale pořád to tam je. Jediný co si můžou říct je to, že to je "ten solidní" z východu. A o tohle se snažíme.
Lukáši díky za rozhovor a přejeme hodně úspěchů a poprvé snad i hodně vyhraných peněz za umístění na Krumlově.
Tým Rallyzone.cz
