Rozhovor nelze začít jinak než pár let starými vzpomínkami. Co tě přivedlo k automobilovým soutěžím?
„K závodům mne vlastně přivedl brácha Ota a táta, který doma připravoval a ladil auta, a tak jsem to k vrčícím motorům neměl daleko. Předcházelo tomu samozřejmě takové to klukovské chození po rychlostních zkouškách v okolí, sbírání samolepek a snění o tom, že jednou i já usednu za volant nějaké závodničky. Později jsem se domluvil se Zdeňkem Němcem, často jsme se potkávali a povídali si o závodech a Zdeněk mně nabídl start se svou škodovkou na Volném poháru. Tehdy to byla Škoda 105, ve které se ukrýval motor z golfu, a auto bylo určené pro volnou třídu. S tímto autem se ale proti škodovkám nedalo moc závodit. Proto jsme později zakoupili kastli od Petra Koláře z Prahy a začali si skládat současnou 130 LR, se kterou jsem později startoval mimo jiné i na Ve stopě Valašské zimy. Začalo období závodů ve Volném poháru a již zmiňované „Valašky“, kterou jsem několikrát vyhrál. Následně přišlo rozhodnutí přejít na sprinty, kde jsem startoval s hondou od Sparrow. Tady jsem potřeboval odjet daný počet závodů, abych si mohl vyjet licenci na silná auta. A pak vše nabralo rychlý spád.“
Rodinný klenot Škoda 130 LR má historický původ. Ještě ji máte?
„Mám takový pocit, že Petr Kolář si tuto 130 stavěl doma sám, a tudíž zde patrně nenajdeme historický původ. Ale opravdu to je rodinný klenot, neboť už osm let stojí škodovka v garáži a za celou dobu nebyla nastartovaná. Vlastně auto odpočívá od doby, co jsem začal jezdit se soudobými vozy. Naposledy jsem s ní jel v roce 2012, kdy jsem dělal předjezdce na soutěži Ve stopě valašské zimy.“
Chystáš nějaký program, že by ses vrátil na tratě rychlostních zkoušek s tímto krasavcem?
„Mám plán, že bych rád postavil 130 LR se vším všudy do originálu. Proto by byla škodovka opatřena originálním motorem, převodovkou a dalšími díly. Auto bych tím pádem mohl dát na sportovní značky a s homologací by mohla startovat mezi historiky. Rád bych, kdyby se to vše podařilo ještě letos. Táta i brácha jsou do toho pořád zapálení jako já a budeme se snažit ji dát do kupy. Vše je ale otázka financí a času. Právě čas je největší soupeř.“
Velký zlom ve tvém závodění patrně přinesl Michal Drozd… Jak došlo k tomuto spojení?
„Na vesnicích je vše jednodušší. S Michalem jsme totiž chodili do stejné školy a společně jsme hrávali závodně i tenis. Málokdo ví, že naším parťákem v tenise byl mimo jiné i Mirek Jakeš. Všichni tři jsme bydleli ve Velkých Karlovicích, z čehož vyplývá, že v Karlovicích se rodí samí dobří jezdci (smích). A jak už to tak bývá, auto jsem uměl řídit dříve, než jsem dorostl do věku, kdy jsem získal řidičák. Později jsem učil jezdit i Michala. A když jsem začal jezdit amatérské závody, Michal byl nadšený a měl velkou chuť zkusit se mnou závodit. Hlavně díky Michalovi jsem se pak dostal do soudobých aut. Pomáhal zařizovat přípravy na závody a shánět finance.“
Asi není tajemstvím, že máte přezdívky. Jak jste je získali?
„Naše přezdívky tak nějak vyplynuly z příjmení. Michalovi se už ve škole začalo říkat „Špaček“, byť jeho příjmení je Drozd. A u mne to bylo jednodušší, neboť celé generaci Kořístků se neřekne jinak než „Kořa“.
Počkej, ale pokud vím, tak tebe přezdívají „Karel“, takže jak to je?
(smích) „Nejenom mě… Chtěl jsem se té odpovědi šikovně vyhnout, ale nepovedlo se. Tato přezdívka má souvislost s filmem Účastníci zájezdu a tím, jak jsme často cestovali po republice po závodech a navštěvovali různé benzinky, kde jsme si dávali kafe, tak se tato přezdívka ujala. Je zvláštní, že i když teď spolu necestujeme, tak nás oba novodobé přejmenování drží a když si se „Špačkem“ voláme, tak se zdravíme „Čau, Karle!“.“
První celá sezóna s Hondou Civic VTi a na jejím konci post vicemistra. Čekal jsi takový výsledek? Jak jsi vnímal první rok plný závodění?
„Upřímně, nečekal. Jelikož jsem do té doby startoval pouze s vozy se zadní poháněnou nápravou, tak jsem si myslel, že se budu chvíli s předokolkou učit. Proto měla být i první oficiální sezóna rokem zkušebním a učednickým. Ale k našemu překvapení už při prvním závodě na Vysočině jsme od prvních rychlostních zkoušek zajížděli časy ve třídě okolo třetího místa. V tu chvíli nás pan Hrabec nazval „černými koňmi“ ve třídě 9, a že by nám to mohlo jít velice dobře. Byla to sezóna, kde jsme měli velkého soupeře v Adamu Koblihovi. Adama jsme sledovali, už když jezdil s historickou škodovkou a dával na prdel jezdcům s mnohem silnějšími vozy. „Koblížkovi“ jsme se chtěli přiblížit, ale toto se nám dařilo až v druhé polovině sezóny 2011. Nejtěsnější to bylo v Krkonoších, kde jsme se tahali s Adamem o desetinky vteřin do poslední rychlostní zkoušky. Na startu poslední erzety jsme měli náskok 0,8 vteřiny, ale „Koblížek“ zajel zkoušku lépe a zůstal tak nepokořen.“
Místo obhajoby nebo cesty za titulem ve třídě 9 jsi přesedlal do ex Dunovského Suzuki Ignis. Proč tento přestup a jak hodnotíš ignise?
„Honda Civic VTi je dobré auto na učení. Jezdec si v něm osahá, jak auto funguje a co si s ním může dovolit. Já ale potřeboval vůz, který byl tvrdší, a to honda nesplňovala. Jsem vyznavačem agresivnějšího stylu jízdy, a když se naskytla možnost usednout do áčkového ignise pro další sezónu, tak jsme po krátké dohodě zvolili tento vůz. Zpětně mohu říct, že tento přestup mi velice prospěl a rozhodně nelituji. Honda byla spíše civilní auto a podle toho se s ní muselo zacházet. Ignis byl úplně někde jinde. Snesl daleko agresivnější zacházení a ve chvíli, kdy jej jezdec pochopil, tak se s ním jelo skvěle.“
Většina jezdců se s vozem seznamuje, ale tys pojal novou sezónu po svém a na konci roku sis došel pro pohár určený nejrychlejší posádce ve třídě 5 a zároveň jsi ovládl dvoukolky ve sprintech…
„Na začátku sezóny 2012 jsme využili domácí Valašské rally a do soutěže se přihlásili s tím, že budeme testovat ignise. Dvoudenní závod byl pro tento účel perfektní a mně dostatečně umožnil suzuki pochopit. I proto jsme byli na první sprint dobře rozjetí. Při Rally Vrchovina jsme pak zajížděli srovnatelné časy s Josefem Petákem a jednu dobu jsme dokonce vedli i třídu. V závěru sprintu ale začalo pršet a lehce sněžit a my na suchých pneumatikách probrzdili jedno odbočení. Také v Lužických horách jsme věděli, že jsme rychlí, ale zde přišel technický problém a my museli odstoupit. A pak už to přišlo… Stylem start – cíl jsme ovládli Kopnou a nebyli jsme pokořeni ani v Krkonoších, přestože jsme byli penalizováni. V Kostelci jsme se sice museli podívat na vítěze Pepu Zimmermanna z druhého místa, ale ve Šternberku jsme opět vyhráli. O titulu se mělo rozhodnout ve Vsetíně, kde Pepa chyboval, a i když jsme dojeli třetí, titul byl náš. Zkrátka snová sezóna.“
Asi trošku zamrzí, že řády se měnily až o pár let později, skalp krále rallysprintů by ti jistě slušel…
„Když to beru zpětně, tak ano mrzí, ale jednou byly nastavené řády takto a my jeli v době, která byla. Více mne ale mrzí, že toto skvělé áčko jsem opustil a nejel s ignisem další sezónu. Bylo by jistě zajímavé startovat s tímto vozem ve velkém mistráku. My jsme však byli limitováni časem a finančním rozpočtem, který nám dovoloval starty ve sprintech. A když se naskytla změna vozu, využil jsem ji.“
A do nové sezóny opět s novým vozem, tentokráte s Mitsubishi Lancer EVO IX. Jak ti šel přechod z dvoukolky na čtyřkolku?
„Přechod z dvoukolky na čtyřkolku mi nedělal žádný problém. Hodně tomu napomohl i fakt, že na konci roku 2012 jsme s bráchou koupili starší Subaru Impreza GT. S ní jsme pak po večerech po valašských kotárech lítali a učili se. Hodně mi daly hlavně jízdy na sněhu. A i když jsem pak jezdil při závodech mitsubishi a ne subaru, tak vůz se třemi diamanty ve znaku bylo jednodušší pochopit i díky třem aktivním diferenciálům. Na přípravu a přechod bylo poměrně dost času, takže i do další nové sezóny jsme vstupovali perfektně připraveni.“
Právě s „Myšákem“ sis dojel pro poslední velký výsledek, druhého nejrychlejšího jezdce v produkčním voze ve sprintech…
„Tady se přiznám, že tento výsledek byl snový, před námi byl akorát Mirek Jakeš. Mitsubishi mi perfektně sedlo. Právě zimní příprava se projevila, neboť čím byly podmínky horší, mokřejší a uklouzanější, tím se mi jelo lépe. Opakem pak byly suché rychlé asfalty, kde musí jezdec znát hranici auta, ale já je nebyl schopný na jednodenních závodech tak rychle poznat. Abych využil mitsubishi na 100 %, tak bych s ním musel jet další minimálně dvě tři sezóny.“
Ve své sbírce máš titul ve třídě 5 i dvoukolkách, vicemistra ve třídě 9 a produkčních vozech… Který z těchto úspěchů má pro tebe největší hodnotu?
„Tady mohu mluvit i za Michala, tak opravdu nejvíce je pro nás titul ve dvoukolkách. Tady se odehrávaly velké souboje s Pepou Zimmermannem, kdy jsme si nedarovali ani centimetr zkoušky. Každá rychlostní zkouška byla doslova na krev, a buď jsem vyhrál já, nebo Pepa. Ale obrovskou hodnotu pro nás měl výsledek na Barum rally Zlín 2013, kde jsme skončili na desátém místě absolutně, druhém místě ve skupině a třetím místě v produkčních vozech.“
A dál už to byly jen ojedinělé starty. Co se stalo?
„Do Valašské rally jsme ještě vyrazili s Mitsubishi Lancer EVO IX R4, ale pak přišly drobné problémy s financemi. V tomto roce se Michalovi navíc narodila dcera, a tak bylo potřeba zájmy a povinnosti přenést jiným směrem. Také nás trošku svazoval slib, který jsme dali doma manželkám, že budeme sekat dobrotu. Proto rok 2014 byl pouze o dvou startech. Ten druhý byl totiž za odměnu, že jsme byli doma hodní (smích).“
Start za odměnu se Škodou Fabia S2000, jaké bylo svezení s vozem v té době TOP třídy?
„Abych to vše upřesnil, byla to dvojí odměna. Odměna z domu byla, že se můžeme jít svézt, a start s vozem specifikace S2000 byl pro změnu bonus od Jarka Orsáka. Jarkovi jsme totiž dělali špiony při jeho startech v Evropě a věděl, že se nám jeho fabie líbí. V takovém autě, což byla v té době TOP třída, se chtěl svézt každý. Jarek nám slíbil, že za pomoc v Evropě nám dá na oplátku start při Mikuláš rally. Za tuhle možnost mu moc děkuju. Svezení bylo neskutečným zážitkem, naprosto poslušné auto. Kam jsem chtěl zatočit, tam mi auto zatočilo… Prostě něco úžasného a mne jen mrzí, že jsem neměl s tímto vozem víc startů.“
Také ty sis vyzkoušel post spolujezdce, jaké dojmy sis odnesl? Bude další čtení not?
„Tuto soutěž budu mít asi navěky vrytou do paměti s velkým vykřičníkem. Bylo to při smutné RallyShow Uherský Brod v roce 2012 se Zdeňkem Zdráhalou v jeho subaru. Jedno svezení mi stačilo, abych pochopil, že spolujezdec má náročnou práci, která není pro mne. Vždy jsem to chtěl zkusit a se Zdeňkem jsme moc dobří kamarádi, tak byla možnost to vyzkoušet.“
„A v roce 2016 jsem ještě měl možnost vyzkoušet Zdeňkovo subaru na Vsetíně. Po jeho velké havárii na Kopné bylo auto totiž znovu postavené. Bylo to super svezení, auto fungovalo skvěle a po dvouleté přestávce se nám s Tomášem Jakešem podařilo vyhrát třídu.“
Co se u tebe změnilo od doby, co jsi přerušil závodní kariéru?
„Pár věcí se změnilo. Snažím se věnovat rodině. Nyní mám už dva kluky – staršímu je pět let a mladšímu budou tři. Je radost je pozorovat a bylo by tedy smutné o zážitky s nimi se připravit. Proto se snažím jim maximálně věnovat ve volném čase. Jinak stále pracuji v rodinné firmě, která se zabývá stavebními pracemi a je časově velice náročná. V zimě mne pak mohou lidé najít za pákami rolby při úpravě sjezdovky Kyčerka.“
Chodíš se dívat na rally? Jak hodnotíš českou rally?
„Abych se přiznal, tak na závody moc nechodím. Jednak kluci byli ještě malí a já je tam nechtěl vodit, neboť popovídat si s přáteli v servisu by bylo složité. Ale to neznamená, že bych na rally zanevřel. Se starším klukem jsem byl na Barumce a s Michalem jsme byli na pár závodech. Spíše sleduji českou rally přes internet nebo občas zhlédnu sestřihy ze závodů v televizi. A jak hodnotím naši rally? Je vidět, že je zase o kus dál, hlavně kategorie R5 je strašně rychlá. Pokud porovnám časy, které jsme jezdili my a časy nyní kluků, tak je vidět obrovský posun. Bylo by těžké se dostat opět mezi špičku…“
Něco málo naznačuješ… Plánuješ návrat na tratě rychlostních zkoušek?
„Plánujeme, že bychom to znovu zkusili. V tuto chvíli ale nedokážu říct, zda se bude jednat o dvoukolku nebo čtyřkolku. Vše bude záležet na financích. Určitě ale plánujeme do budoucna další starty.“
Uvidíme tě už letos na rychlostních zkouškách?
„Letos jsme si dali plán odstartovat na Barum rally s vozem R2. Bohužel situace je u nás poněkud divoká, takže tento start je v tuto chvíli s otazníkem. Pokud by se nepodařilo uskutečnit zlínskou soutěž, tak je pravděpodobné, že se objevíme na jiné soutěži v Česku. Letos bychom chtěli alespoň jeden start zkusit, jestli se ještě trochu chytneme nebo budeme dělat svoz výsledku (smích).“
Sezóna 2021 je ještě daleko, ale můžeš naznačit víc? Bude to rodinný klenot, nebo R2 či R5. V každém případě bude jistě velká radost sledovat tvé výkony za volantem.
„Uvidíme, jak na tom bude naše 130 LR, ale naše kroky chceme směřovat buď k R2 nebo R5. V tuto chvíli je ale ještě brzo cokoli prozrazovat.“
