Marku, jaké to včera bylo?
"Když řeknu, že těch dvě stě kilometrů bylo strašných, možná nejhorších v mé kariéře, tak mi to budeš věřit?"
Tobě budu věřit i to, že písek může být bílý, tak jaké to tedy bylo?
"Asi se budu opakovat, ale z našeho pohledu je to klíčová informace. Auto je lepší, než kdy předtím. Navzdory technickým problémům s předkem jsme nakonec dokázali dojet do bivaku. Za klíčové považuji to, že nový motor šlape ještě lépe, než ty pověstné švýcarské hodinky. Neméně důležité je to, že stejně dobře funguje i celý systém chlazení a to i při vysokých teplotách a plné zátěži. Teplota vody nešla přes 82°C, což je po zkušenostech z letošního Dakaru malý zázrak. Tyto parametry jsou z pohledu účasti na Dakaru 2011 naprosto klíčové. Díky testování jsme identifikovali několik technických vylepšení, které stihneme aplikovat ještě před odjezdem na Dakar."
To zní samozřejmě pozitivně, nicméně včera jste údajně nespali v bivaku…
"Je to tak, přenocovali jsme v poušti. Trialová trať namotaná mezi dunami v okolí Ksar Ghilane nebyla příliš vhodná pro kamiony, ale v tom problém nevidím. Mírné starosti nám přineslo ložisko levé kloubové hřídele, tedy poměrně banální vada materiálu, kterou bychom za normálních podmínek hravě vyřešili. Nicméně tady jsme bez asistence, mechaniků a především bez některých náhradních dílů – všechno si vezeme sami na korbě. Snažil jsem se předek šetřit, protože jsme sem přijeli testovat a potřebujeme auto dostat zpátky, tak aby mohlo odjet na Dakar. V praxi jsme tak mnoho dun projížděli jen s pohonem zadní nápravy, díky čemuž jsme několikrát zapadli. Vykopání devítitunového auta v horku a písku chvíli trvá a pokud se Vám to stane několikrát, tak se časová ztráta nasčítá. Než jet v noci, tak jsme raději přenocovali v poušti. Ráno jsme pak zjistili, že stojíme asi dva kilometry od bivaku."
Do bivaku jste tedy nakonec dojeli, jak bude testování pokračovat dál?
"Nemá smysl jet stejný typ povrchu znovu, protože bychom testovali již otestované a navíc bychom riskovali, že se předek rozsype úplně. Dnešek tedy z pohledu ElChott vypouštíme, i když auto stát rozhodně nebude. Za volant by si měl sednout David Vršecký. Posádka funguje skvěle, všichni táhneme za jeden provaz, což je také důležitou součástí testování. Do závodu se tak vrátíme zase zítra."
Dvojnásobný mistr Evropy v závodech tahačů David Vršecký zatím ještě neví, jak chutná Dakar, ale v nekonečných tuniských píscích alespoň na vlastní kůži poznává, co jej za pár týdnů čeká. "Včera to bylo docela náročné," shrnuje své postřehy David Vršecký. "Nepovažuji se za žádnou primadonu, ale stáli jsme hned několikrát a svou Buggyru jsem z písku naštěstí nikdy vykopávat nemusel. Až se mi to jednou povede, tak si pozvu Marka a Emila, aby mi s tím pomohli. Ne vážně, každá zkušenost je dobrá zkušenost a svým způsobem jsem rád, že jsem si mohl na vlastní kůži vyzkoušet, co to znamená vykopat auto a nazouvat pneumatiku v podmínkách nikoliv nepodobným těm, které nás na Dakaru čekají." David Vršecký se krátce zmínil i o nocování uprostřed pouště: "Něco podobného už jsem dlouho nezažil. Halogeny Tatry dosvítí snad až na Měsíc a někdy člověk díky hře světla a stínu vidí téměř až strašidelné věci. Několikrát mi z toho až přejel pomyslný mráz po zádech. Přes den je tu kolem třiceti stupňů, v noci teplota padá na nějakých pět, což už je znát. Když všechno zhasne, tak je africká obloha tak jasná a čistá a navíc to ticho…" Vršecký by měl dnes konečně usednout i za volant a na vlastní kůži tak poznat, jak chutná jízda pouští: "Za volant Tatry jsem si poprvé sedl během přejezdu do Janova. Dnes bych si měl vyzkoušet jízdu v terénu. Pořád z toho mám respekt, ale rád si to vyzkouším."
Pokud si coby autor zpravodajství Czech Dakar Teamu a několikanásobný účastník dakarské rallye mohu dovolit soukromou poznámku, pak mi nezbývá než smeknout před tím, jak Marek Spáčil & Co. v Tunisu bojují. Ti, kdo Marka znají, budou nejspíše souhlasit s postřehem, že se jedná o neskutečně cílevědomého, pracovitého a férového člověka, který je navíc téměř za každé situace pozitivní. Kluci si včera museli sáhnout na dno svých sil, když přeházeli snad polovinu tuniského písku a přesto se to na nich, tedy snad kromě namožených svalů, o kterých možná ani netušili že je mají, prakticky nepodepsalo. Počínání Marka, Davida i Emila si v mých očích zaslouží absolutorium a to navzdory tomu, že se jedná jen o testování. Toť můj názor.
