Opakování již známého
Výsledky soutěže jsou již natolik známé, že jejich opětovné rozebírání a opakování by bylo nošením dříví do lesa. Přesto však musím nejdříve splnit zpravodajskou povinnost a třeba těm kdož přijeli právě z dovolené, či z jiného důvodu nemohli výsledky Barumky sledovat o víkendu, připomenu konečné pořadí.
Celkovým vítězem Barum rally se stal světovými soutěžemi otřískaný Fredy Loix s vozem Peugeot 207 S2000, jenž vyhrál s bezmála minutovým náskokem před svým stájovým kolegou Nicolou Vouilloizem. Oba jezdci startují v letošním ročníku IRC pod hlavičkou týmu Peugeot Team Belux. I třetí v cíli, Bryan Bouffier pilotoval vůz stejné značky i typu, startoval ovšem za tým Peugeot Sport Polska. Jeho ztráta na vítězného Loixe činila minutu a devět vteřin, nutno však podotknout že Bouffier byl potrestán minutovou penalizací za předčasný příjezd do časové kontroly.
Ve Zlíně startovala opravdová špička.
Jezdci od čtvrtého místa dál již ztráceli více než dvě minuty. K radosti všech českých fanoušků byl právě oním čtvrtým v cíli Pavel Valoušek, který dostal při Barum rally možnost pilotovat vůz Peugeot 207 S2000. „Valda“ se totiž, jak známo, stal vítězem společného projektu týmu Kronos, výrobce pneumatik BF Goodrich a českého promotéra, společnosti Mediasport.cz. Dostal tak možnost závodit na Barumce právě s tímto vozem. Za Valouškem se pak srovnali Renato Travaglia, Janos Toth, Luca Rossetti, na osmém místě Josef Peták, následovaný Michalem Solowowem a desítku nejrychlejších uzavíral další Čech Roman Odložilík. Pro úplnost ještě dodám, že všichni jezdci z nejrychlejší desítky startovali s vozy kategorie S2000. Nejrychlejším jezdce s vozem s jednou poháněnou nápravou byl Jožo béreš se Suzuki Swift S1600, který skončil celkově sedmnáctý. Tolik tedy krátce rekapitulace konečných výsledků a teď už k mým zážitkům.
Jak jsem to viděl já
Z časových a pracovních důvodů jsem na Barumku odjížděl až v pátek pozdě večer. Propásl jsem tak velkou podívanou v podobě městské divácké speciálky v centru Zlína. Po příjezdu, asi 400 kilometrech v autě a bezproblémovém zakoupení programu a vstupenek na čerpací stanici OMV v Kroměříži jsme se asi okolo půl dvanácté večer zabydleli na Zádveřické erzetě. Vzhledem k letošnímu harmonogramu volíme jistotu a plánujeme vidět každý den dvě zkoušky. Na závodech mistrovství světa taky nepřejíždíme, tak proč bychom to dělali doma. Díky této skutečnosti vybíráme nocování tak, aby bylo možné mezi průjezdy přejít pěšky na jiný úsek.
S vybráním správného místa k nocování pod stanem nikdy nebyly problém. Letoš však v programu objevuje se záhadná klauzule, ve které stojí: PŘÍSNÝ ZÁKAZ STANOVÁNÍ PODÉL TRATĚ RYCHLOSTNÍCH ZKOUŠEK. PORUŠENÍ ZÁKAZU BUDE POKUTOVÁNO!!! Po prvotním zaražení i tohle chápu. Dnes je většina luk a polí v soukromém vlastnictví, tak proč bych měl někomu ničit jeho majetek, byť jen tím, že na louce zaparkuji a postavím stan. Takže po přečtení této informace jsme se jali hledat kemp, či stanové městečko. Bohužel od startu až do obce Raková jsme na Zádveřické zkoušce nic takového nenašli. Jediné co jsem viděl, byl stánek u retardéru „U Lípy“ nad obcí Raková a v něm několik místních fanoušků a zřejmě prodavačů pochutin. Jdu se tedy zeptat, kde by se dalo přespat a s potěšením zjišťuji, že jeden z pánů je majitelem louky a že nám dovolí zde stanovat. Musím říci, že po pozdějších zkušenostech jsem mu do teď vděčný. Co vím, tak na Zádveřních se nedalo „oficiálně“ stanovat nikde. Když však čekám návštěvnost okolo 200 tisíc lidí, tak je snad jasné, že fanoušci musí někde spát. A kde mají spát když na zkouškách je to zakázáno? Všude ve světě je to řešené kempy. U nás se však jen zakáže stanování, kempy však nikde… Trochu podivné myslím si. Ale jdeme dál.
Po krátké, ale díky silnému větru pěkně bouřlivé noci se tedy budíme a za denního světla vidíme konečně celý úsek zkoušky. Trochu mě vyvádí z míry nesmyslné zapáskování cca 15 metrů od trati, ale říkám si opět – vydržel jsem to v cizině, vydržím i doma. A tak se za malý okamžik se už řítí „nulky“ a na všech fanoušcích je vidět ta nedočkavost. Kdy už přijede ta Fabka a co s ní Kopecký udělá? Děje se tak pět minut před startem jezdce se startovním číslem jedna. Z dálky už slyšíme kvílet Fabii S2000 v omezovači, pak se přehoupne přes horizont a letí k nám. Brzdy, propletení se retardérem a odlet. Chvíli tiše zírám, dokonce jsem se přistihnul jak mám otevřenou pusu. Pak polikám prach a slzy dojetí. Je to nádhera. Přesně takhle jsem si jí představoval. Údiv se šíří i davem fanoušků a tak si říkám – snad nedopadne jak sestřičky s přídomkem WRC.
Premiera Fabie S2000 se povedla.
Jen co vstřebáme zážitky a jeden druhého překřikujeme jaké to bylo skvělé, už je u nás Vouilloz. Jako zaujatý fanoušek vidím mírnější a méně agresivní průjezd než v podání předjezdce Kopeckého a jeho Fabie S2000. Čekám co předvede Kresta. Místo jeho příletu mi však zvoní telefon. Na druhém konci je kamarád a další redaktor Rallyzone Tomáš. Po pozdravu slyším něco, co už tady dlouho při Barumce nebylo – „Jsem na Pindule před cílem a Kresta neprojel, prej někde leží na boudě.“ Dostávám se do mdlob. Dech se mi zastavuje a krve by se ve mně nedořezal. Vypínám telefon a snažím se nepropadat panice. Můj největší favorit Kresta je mimo hru a já ho ani jednou neviděl. V tu chvíli mě napadá, že mu pošlu účet za benzín. Vždyť já jel přes celou republiku jen kvůli němu! Z toho všeho mě vyvádí jakýsi hlas z dáli. Je to vedle mne stojící otec a říká – to se dalo čekat, zase to neustál. V tu chvíli otec neotec, lištil bych mu pohlavek. Tohle se přece o „mém“ Krestovi neříká.
Říkámsi, ale co, když už jsem tady, tak se podívám i na ta světová esa. Přijíždějí k nám jezdci ze špičky IRC, mezi nimi Vašek Pech a tak fandíme, vždyť Venca je taky náš. A stejně tak Valda, Pepík Peták a další a další. Jsme Češi a fandíme všem. A hlavně fandíme rally.
Po prvním průjezdu se přesouváme o asi půl kilometru dál, kde uvidíme dlouhý úsek na maximum a pak brždění do „Diváckého místa Sheron“. Neuvěřitelná palba. Teď si děkuju za to, že jsem díky předcházejícím zkušenostem s „es dvoutisícovkama“ vybral místo bez vracáku. Sice je to oproti našim zvyklostem trochu jiné a člověk si musí zvykat, že kouká na auto na rovince s pár rychlými zatáčkami, ale i to má něco do sebe. Červíček však ve mně hlodá…
Boudou jednou opravdu vozy S2000 chloubou a vrcholem rallysportu???
Po druhém průjezdu se přesouváme na nedělní Komárov a cestou se zastavujeme v servisu. Jsme tam brzo, takže si ho nejdřív projdeme „na sucho“ ať víme kdo kde leží. Pak už se přesouváme ke stanu Škody Motorsport a čekáme na Jana s Petrem a hlavně na tu naší krasavici – Škodou Fabia S2000. V té rychlosti na zkoušce jsem si ji ani nestačil prohlédnout a tak tak činím v servisu.
Zatahuje se a proto měníme plán a odcházíme ze servisu. Musím však mluvit s Tomáše, který fotí auta a jezdce před časovkou a tak se zastavuji u hrazení. Povídám si s Tomem a dozvídám se, že Peták má problémy s převodovkou. Nemá čtyřku a zřejmě končí. V tu chvíli však na smutného Petáka křičí ze servisu mechanici v té době již nejedoucího Václava Pecha – „Jak to jde Pepo?“ odpověď nebyla nijak šťastná – „Nemám čtyřku a asi to balíme, nemam náhradní převodovku“. Jeden z Pechových mechaniků ale dělá Petákovi radost, když na smutného jezdce zvolá „Kluci ti převodovku sehnali, teď to jdete měnit“. A tak Pepík Peták pookřeje a míří do servisu. My zatím míříme na Komárov.
Najíždíme si zkoušku od startu a přímo v obci jejíž název nese i rychlostní zkouška, nás zastihuje déšť. Čekáme co bude dál a parkujeme před místni firmičkou. Jdeme do hospody a pak se uvidí. Přespíme někde ve vesnici a ráno půjdeme směrem k cíli do dlouhého levého vracáku, který následuje po rychlém příletu z kopce. V hospodě nacházíme majitelku firmičky u níž parkujeme a žádáme o svolení na trávníku postavit stan. Povolení nám bylo uděleno a tak posíláme panáčka. Jdeme stavět stan a zjišťujeme, že už neprší. Po příjemné noci vstáváme brzo, abychom sbalili stan a vydali se na pochod. Jenže trať ještě není uzavřená a tak nakonec dojedeme na místo autem.
Těsně před příletem prvního soutěžního vozu je tady opět Honza Kopecký a jeho úžasný průlet powerslidem. Jestli takhle budou jezdit všichni, tak to bude paráda. Jenže ouha. Nikdo jiný takhle nejel. Zdá se mi, že každý až přehnaně brzdí a jede zatáčku na jistotu. A tak i já sázím na jistotu. Po zkušenostech z Kopné, kde jsem viděl Semeráda juniora poprvé ve velkém Nku prohlašuji, že ten tady půjde dveřma. Nemýlím se a téměř ještě junior Martin Semerád sklízí obrovský aplaus nejen od Čechů, ale i od Maďarů, Slováků a Poláků.
Diváků byla na Zlínsku spousta...
Po projetí celého zbylého startovního pole je čas na „rachnpauzu“. Rozkládám na louce karimatku a spacák a na krásnou hodinku spím jak zabitý. Nedivte se, musel jsem si lehnout, čekala mě dlouhá cesta domů a při ní auto plné spících fanoušků. Navíc cesta po tankodromu zvaném D1.
Druhý průjezd výjimečně sledujeme na stejném místě jako ten první, tentokrát však z vnitřní strany zatáčky. Průjezdy opět rychlé, ale pro diváka málo akční. Oproti prvnímu průjezdu však za ruční brzdu tahá i Martin Bujáček, Jarim Orsák a někteří další a tak nás na srdíčku hřeje alespoň toto. Nejlépe však opět letí Martin Semerád a já si říkám – tam je vidět srdce… Bohužel právě v době průjezdu Martina Semeráda mi dochází baterka ve foťáku,a tak místo snad pěkné fotky mám jen zážitek z Barumky nejsilnější. Po projetí startovního pole a otevíracího vozu už najíždím i já na trať rychlostní zkoušky Komárov. V oproti závodníkům pohodovém tempu pokračuji do cíle a odtud už směr moje krásné a milé severní Čechy.
Barum rally – Tak trochu jiná soutěž
Možná jste si až do teď říkali, proč jsem zvolil nadpis článku jaký jsem zvolil a zatím jsem smysl nadpisu nevysvětlil. Udělám tak právě teď a zcela úmyslně až na konci. Přídomek „Tak trochu jiná soutěž“ jsem zvolil z následujícího důvodu. Na Barumce jsem byl asi po páté, možná po šesté. Pokaždé zde startovalo jiné startovní pole, pokaždé zde jely jiné speciály a pokaždé zde byla skvělá atmosféra. Čekal jsem to i letos. Bylo tomu tak, i když ne naplno. Po odstoupení Kresty a Pecha bylo trochu mrtvo. Fandilo se sice Valdovi, ale já osobně si myslím že by si nejen Valoušek, ale i jiní jezdci zasloužili trochu více bouřlivé atmosféry, trochu více houkaček, sirén a různých jiných „povzbuzovacích prostředků“. Vždyť Barumku nedělají dva jezdci peroucí se o titul v MMČR, ani hvězdy typu Loixe či Vouilloze. Barumku vždy dělali, dělají a dělat budou především diváci. A ti mě letos trochu zklamali.
... a krásných slečen taky
Stejně tak mě malinko zklamala úroveň organizace. Zamlíkování „jako v Německu“ bych někde pochopil. Asi to tak chtějí komisaři od FIA a pánové z organizatorů IRC. Ale stát na metrovém svahu a deset metrů od silnice, to vše na rovince, na které se ani nedobržďuje, ani se na ní neakceleruje, „jen“ se drží plný plyn. To mi připadá postavené na hlavu. Nehledě na všemožně probírané značení, respektive spíš neznačení diváckých míst. Z tohoto pohledu jsem si vzal na příští rok ponaučení. Buď se přestěhuju na Zlínsko, abych dokonale znal všechna místa a rychlostní zkoušky. A nebo prostě budu svou dovolenou trávit tím, že si budu všechny zkoušky najíždět a zkoumat příjezdové a odjezdové možnosti. Třeba to ale nebude potřeba a za rok se dočkáme perfektního označení diváckých míst...
Úplným závěrem bych chtěl pochválit (abych pořád jen nekritizoval) všechny české posádky které Barum rally absolvovaly. Musím říct že z českého mistráku znám výkony některých posádek. To co však všechny posádky předváděly na letošní Barumce byl sport a závod. Ne projíždění rychlostními zkouškami výletním tempem jak je u některých zvykem. A přiznám se, že jsem koukal, kde se v některých posádkách bere ta rychlost a odvaha. Závodili prostě všichni, což nebývá v MMČR zvykem. A proto byla pro mě i letošní Barum Rally Zlín tak trochu jinou soutěží…
