Cestu za vytouženým titulem ve třídě 6 protkalo sedm náročných rychlostních zkoušek, které byly, jak je na Vsetínsku zvykem, tvořeny mixem členitých úseků, ztížených o podzimní spadané listí. Martin s Richardem nemuseli za každou cenu ve své třídě vyhrát, stačilo jim dojet na jakékoliv medailové pozici. Jak ale oba členové posádky jednohlasně potvrzují, podobné situace nebývají pro ryzí závodníky zrovna tím pravým šálkem čaje. „Stačilo nám podle Ríšových výpočtů dojet do třetího místa ve třídě, takže jsme měli před sebou závod, ve kterém jsme nemuseli zbytečně riskovat. Rozhodující bylo neudělat na trati chybu v podobě defektu nebo výletu mimo trať. Jak je ale obecně známo, takové tempo se hledá velice těžce a většinou z toho vznikají krizovky. Pár jsme jich měli a měl jsem se za co Richardovi omlouvat. Ještěže neměl nic v ruce, čím by mě přetáhnul, protože většinou byly na jeho stranu,“ přiznal s úsměvem jezdec. „Říká se, že domácí prostředí svazuje, také to tak ráno na hotelu na oné místnosti vypadalo, ale spadlo to ze mne hned na startu 1. RZ. Nikdy jsem se ale tak nebál... o auto,“ dodal s podobným nadhledem „mitfára“, který měl stále v živé paměti událost z Barum rally, kdy je technika nechala ve štychu jen několik kilometrů před koncem soutěže.
Obavy o technický stav francouzského vzteklouna se naštěstí brzy ukázaly jako zbytečné. Kitový peugeot se tentokrát rozhodl nervovou soustavu své posádky ušetřit a týmoví mechanici mohli v jednotlivých servisních zastávkách řešit jen běžnou údržbu. Stejně tak posádka od prvních kilometrů beze zbytku plnila své předsevzetí a držela se na druhém místě ve třídě se slušným náskokem na přímého rivala Búše. Když se po třech rychlostních testech Martin s Richardem objevili na nečekané třetí příčce v kategorii dvoukolek a na první pozici ve své třídě, kromě mistrovského titulu měli zaděláno i na nejlepší výsledek letošní sezony.
Náročná trať se podepsala i na čelních posádkách kategorie dvoukolek. Uchazeči o mistrovský titul v této kategorii – Josef Zimmermann a Robert Kořístka – museli první pětku po potížích opustit, což dalo šanci zazářit dvojicím, které jindy kvůli technickému handicapu o nejvyšší pozice nebojují. Martin Vlček a Richard Lasevič nastalé situace využili k zisku cenné stříbrné příčky v kategorii vozů s jednou poháněnou nápravou a i přes závěrečný nápor soupeřů sezonu uzavřeli dalším vítězstvím ve své třídě. Mezi 107 startujícími posádkami má velkou hodnotu i 19. místo absolutně, zdaleka největší radost však Martinovi s Richardem udělal zisk mistrovského titulu ve třídě 6. A jaké dojmy převládaly v obou členech posádky po úspěšném protnutí cílové pásky?
Dva roky po zdejším absolutním vítězství vedle Jaroslava Melichárka měl na valašské půdě další pořádný důvod k radosti Richard Lasevič: „Chvílemi jsem auto hladil, prosil ať vydrží, a kdybych mohl, tak ho poponáším. Dopadlo to skvěle a za to patří dík Martinovi za bezpečnou a rychlou jízdu během celého roku, mechanikům za nadprůměrnou inteligenci při řešení příčin technických problémů a nadprůměrnou sílu, když se řešení nenacházelo :-). Obrovské díky a vděčnost patří také lidem blízkým mému srdci za obrovskou psychickou podporu.“ Richardova slova pak doplnil i pilot vozu Martin Vlček, pro kterého se jedná o největší úspěch dosavadní kariéry: „Auto nám fungovalo na sto procent, kluci na servise se nemuseli věnovat žádným nepředvídaným událostem, takže pohoda při vsetínském sprintu vládla na všech frontách. Sluší se poděkovat sponzorům, mechanikům, jejich rodinám, hosteskám, které roznesly mezi diváky a fanoušky přes šest tisíc kalendářů a kartiček, protože bez podpory všech jmenovaných by se nám to nepodařilo. Děkujeme.“
Martin Vlček s Richardem Lasevičem letošní sezonu končí s bilancí jedenácti startů, šesti vítězství ve třídě, jedním čtvrtým místem, třemi technickými závadami a jedním odstoupením kvůli výletu mimo trať. Statistiku jim může upravit už jen plánovaný start na volné exhibiční soutěži v Uherském Brodě, která se uskuteční v sobotu 10. listopadu.
