Petr je od vánočních svátků doma v Českém Krumlově, kam se vrátil po desetitýdenním rehabilitačním pobytu v Kladrubech. „Výrazně mu prospěl v samostatnosti. Na vozíčku se pohybuje po bytě, komunikuje, přijímá návštěvy a úspěšně tak pokračuje v seznamovacích jízdách,“ usmála se jeho partnerka Dana Píchová.
Ta se nyní společně s dalšími přáteli snaží pro Petra Grosse zajistit další rehabilitaci, aby se jeho zdravotní stav mohl dále zlepšovat tak rychle, jako doposud. „Aktuální dění pořád sleduje a humor mu rozhodně neschází. Už teď se těší, že se v květnu potká se všemi kamarády v servisní zóně českokrumlovské rallye,“ přidala další dobrou zprávu Dana Píchová, která při jihočeské soutěži vždy měla na starosti styk s jezdci.
Jeden z nejzkušenější tuzemských spolujezdců Petr Gross má za sebou mnoho sezon v továrním týmu Škoda Motorsport, absolvoval desítky závodů v zahraničí, ať už v rámci mistrovství světa nebo mistrovství Evropy. V Českém Krumlově seděl mimo jiné vedle takových jezdců jako Tomáš Enge, Tomáš Hrdinka nebo Vladimír Berger. A doma má také nejvíc pohárů za vítězství na Rallye Český Krumlov. Jako spolujezdec Romana Kresty tady vyhrál celkem pětkrát.
„Poprvé jsem na jihočeské soutěži startoval v roce 1984 s Pavlem Siberou na voze Škoda 120 L. Byl to asi můj třetí závod v životě. Tehdy se soutěž jela jako sdružený krajský přebor. Pohybovali jsme se kolem třetího místa, ovšem podcenili jsme šotolinu pod Kletí, na kterou nebyly k dispozici vhodné pneumatiky, a propadli se na konečné páté místo. Už tehdy se mi rallye líbila a věděl jsem, že se do Českého Krumlova budu rád vracet.
Zajímavostí je, že jsem Krumlov jel také dvakrát jako testovací soutěž. V roce 1987 jsme tu spolu s Pavlem Siberou testovali Škodu 130 LR jako předjezdci. Soutěž jsme absolvovali na oči, bez jakéhokoliv tréninku. Na startu jedné z vložek nás pořadatel upozorňoval na nějakou záludnou zatáčku. Já mu říkám, že o tom nic nevíme. On koukal a odpověděl mi: ‚Vy jezdíte rallye a nepíšete si rozpis?‘ Moje odpověď byla stručná. ‚Ne, my se jenom tak vezeme.‘
Český Krumlov jsem absolvoval s několika jezdci. Každý má samozřejmě jiný styl psaní rozpisu. S tím je to podobné jako se samotnou rallye, všechno má svůj vývoj. Dříve ještě bylo možné opravovat auto po každé zkoušce, víc se dalo taktizovat. Dnes je to spíš takový sprint od začátku až do konce. Jakákoliv chyba může znamenat konec nebo rozhodnout vyrovnaný souboj s jinou posádkou. Takže, dnes se v rozpise víc soustředíme na vytahané bláto, na katy, na kameny, prostě na věci, které by posádku mohly ze soutěže vyřadit.“
