Rally byla zajímavá jak počtem posádek, tak pestrostí vozového parku. Mohli jsme zde vidět vozy specifikací WRC, S2000, S1600, produkční vozy i historiky. Zkoušky se jely dvě, RZ 1, 2, 4 v okrajové části Řeporyje po místních úzkých silničkách. Druhá RZ 3, 5, 6 se jela přímo na pražském Strahově.
Na několika málo posádkách bylo vidět, že braly soutěž zatraceně vážně, ale drtivá většina jela pro radost a pobavení prokřehlých diváků i sebe sama. Z tohoto pohledu se jednalo o skvělou show, jež byla důstojnou tečkou za letošní sezonou.
Hned ráno na první RZ jsme měli štěstí na dvě havárie, které naštěstí skončily bez zranění. V první figuroval jeden z mnoha Lancerů startovního pole, a to týmu RAM. Vůz se vřítil do pravotočivé zatáčky pokryté poměrně nečekaně blátem a pilot nezvládl vůz. Mitsubishi se zastavilo až o plot domu majitele stavební firmy, který bral vše s úsměvem, nastartoval džíp a nabouraný Lancer odtáhl z trati. Ve druhé kolizi figurovala Škoda Felicie. Ta nabourala shodou okolností do stejného plotu, ale vůz byl méně vážně poškozen a za pomoci diváků vytlačen zpět na trať. Posádka pokračovala s časovou ztrátou dál.
Po třech průjezdech RZ Řeporyje jsme se přesunuli na Strahov. Na místo jsme měli štěstí a usadili se v rychlé levotočivé zatáčce, kterou drtivá většina jezdců projížděla zatraceně efektním táhlým smykem. V našem místě nebyla nouze o předjížděcí manévry přímo na trati a dostalo se nám cti pozorovat jezdecký um matadora českých rally Emila Trinera. Při druhém průjezdu jeho Octavie WRC došlo zřejmě k poškození přední pneumatiky. Každé další kolo měl Emil větší a větší potíže “naskládat“ vůz správně do zatáčky. Přesto nechybil a neubral nic z líbivě agresivní jízdy.
Osobně bych ale měl dvě výtky vůči organizátorům. Informovanost přímo na místě byla pro mimopražské poměrně nedostatečná. Postrádali jsme nějaké ukazatele kudy tratě jednotlivých RZ vedou. Lidé, kteří hlavní město podrobně neznají, měli situaci z tohoto pohledu nepoměrně těžší. Jediným vodítkem nám tak byly mapky vytištěné z internetu.
Zarážel nás ale i přístup některých lidí, kteří nedbali nebezpečí a přebíhali z jedné strany trati na druhou. Přitom se nedalo nijak odhadnout, kdy bude volno mezi průjezdy závodních aut. Pořadatelé nezasáhli a úsměvné mi přišlo, když šly okolo nás dvě paní s nákupem. Když jsme jim řekli, že konec soutěže hned tak brzy nebude, rozhodly se přebíhat závodní trať i s nákupem...
