Markku se do závodní atmosféry doslova narodil, protože jeho otec, Eero Alén, byl finským mistrem na ledové ploché dráze. Není proto divu, že se s Renaultem 8 Gordini už v osmnácti letech postavil na start první rallye. Francouzskou značku však brzy opustil a přesedlal na Volvo 142. Spolu s tehdejším spolujezdcem Juhani Toivonenem zachoval věrnost švédskému stroji až do roku 1973, kdy se při premiéře ve světovém šampionátu blýskl druhým místem na domácí Rally 1000 jezer a svým heroickým výkonem zaujal manažera profesionálního týmu Motorcraft Ford, který mu nabídl první jezdeckou smlouvu pro mistrovství světa. Se změnou vozu přišla i změna na sedadle spolujezdce, Toivonena vystřídal Ilkka Kivimäki, čímž se vytvořila jedna z nejstabilnějších dvojic světového šampionátu.
S Fordem Escort na své první RAC Rally v roce 1973
Ačkoli jeho anabáze u Fordu trvala jen do konce roku 1973, do historie se spojení Alén - Ford zapsat stačilo. A to díky neuvěřitelné stíhací jízdě na britské RAC Rallye, kde Markku vybojoval konečné třetí místo, ačkoli v prvním dni havaroval a propadl se až na poslední pozici. Pro Aléna to znamenalo obrovskou reklamu na jezdeckém trhu, který byl tehdy naplněn jmény jako je Björn Waldegard, Roger Clark, Timo Mäkinen, Jean-Pierre Nicolas nebo Achim Warmbold.
Rok 1974 byl pro Aléna ve znamení přestupu ke koncernu, kterému zůstal věrný po valnou část své kariéry, a to ke značce Fiat. Nejprve pod hlavičkou finského dovozce, později i v továrním týmu Fiatu a Lancie, soutěžil ve světovém šampionátu neuvěřitelných dvacet šest let. Jedinou výjimkou byla RAC Rally 1974, kde se Alén na jednu soutěž vrátil k Fordu.
První vítězství v MS: Portugalsko 1975
Jeho prvním náčiním s logem Fiat byla legendární "stodvacetčtyřka". První společný rok ale nebyl příliš úspěšný, Alén až příliš často končil v seznamech odstoupivších. Mnohem lepší sezóna byla hned ta příští, kterou Alén začal třetím místem na Monte Carlu, kde prohrál jen s fenomenálním Italem Munarim a krajanem Mikkolou, kterého navigoval dnešní šéf FIA, Jean Todt. Švédské rally dominovaly tradičně rychlí domácí jezdci a tak druhou soutěž MS dokončil Alén s Fiatem na šestém místě. Mimochodem, hned za ním byl s minutovým mankem klasifikován John Haugland se Škodou 120S. Vrchol sezóny pak přišel v Portugalsku, kde finský sympaťák svedl dechberoucí souboj s Mikkolou a Ove Anderssonem a díky agresivní a velmi rychlé jízdě poprvé v kariéře zvítězil. Na poslední soutěži roku, kterou byla tradičně britské RAC tak mohl poprvé usednout do plně továrního stroje. V případném úspěchu mu však zabránil neposlušný motor.
Následující sezónu začal Alén ještě s Fiatem 124, ale v polovině sezóny si vyzkoušel i novou zbraň italské značky, později velmi úspěšný Fiat 131. A že mu bude tento vůz vyhovovat, dokázal triumfem na Rally 1000 jezer v rodném Finsku. Zbytek sezóny byl ale ve znamení společného trápení, buď protestovala technika, nebo se Alén poroučel mimo trať, jako například v italském Sanremu.
V roce 1977 byl ve světovém šampionátu, do té doby zaměřeném výhradně na značky, poprvé vypsán i pohár pro jezdce. Jeho vítěz sice neměl být oficiálním mistrem světa, ale mnoho jezdců ho přesto bralo velmi prestižně. Alén začal neslavně, první body bral až v Portugalsku, zato to byly hned body za první místo. Za zmínku stojí jistě i třetí místo na South Pacific Rally, předchůdkyni dnešní Australské rally, která byla v kalendáři nová a pro většinu evropských pilotů zcela neznámá. Převaha Fiatu ale nakonec opět slavila úspěch, když se mezi tři tovární stroje dokázal vklínit jen Ari Vatanen s Fordem. Více bodů ale už nasbírat nedokázal, když opět bojoval spíše s technikou než s ostatními soupeři.
Fiat 131 Abarth dovezl Aléna k vítězství nejčastěji. Zde v Portugalsku 1977.
Zřejmě nejúspěšnější rok, co se různých ocenění týče, byl rok 1978. Druhá a zároveň poslední sezóna Poháru FIA pro jezdce totiž po zásluze patřila právě Alénovi a dosavadnímu smolaři pak spadl do klína i titul finského mistra ve skupině 4. K tomu je třeba připočíst ještě tři absolutní triumfy v soutěžích mistrovství světa, včetně té první na asfaltu, kterou byla do té doby zakletá Rally Sanremo. V závěru sezóny pak také první start s vozem značky Lancia, a to hned s ryzím speciálem Stratos.
Rok 1979 byl rokem prvního oficiálního mistra světa, kterým se stal Švéd Björn Waldegard s Fordem v barvách cigaretové značky Rothmans. Pro Markku Aléna ale tato sezóna byla především velkým výsledkovým zklamáním, které prolomil jen vítězstvím ve Finsku. Podobný scénář měla i sezóna následující, které pro změnu kraloval jeho týmový kolega Walter Röhrl.
Poslední sezóna s Fiatem dopadla pro finského matadora celkovým čtvrtým místem se čtyřicetibodovým mankem na mistra Ariho Vatanena. Po dlouhé době byl Alén poražen i na domácí Rally 1000 jezer, zato jednoznačně triumfoval v Portugalsku a přidal ještě druhé místo z Acropolis Rally. S Fiatem se rozloučil devátým místem v Sanremu a závěrečnou RAC Rally už absolvoval s Lancií, kterou neopustil až do roku 1990.
Ve slavném týmu Lancie se v roce 1982 uvedl skromně, jeho bodové konto zatížil jen dvanácti body a figuroval tak až na konečném jedenadvacátém místě mezi jezdci. Nástup vozů skupiny B pak musel strávit v letech následujících, kdy s Lancií 037, která měla pohon jen jedné nápravy, statečně bojoval s přemotorovanými monstry a vedl si velmi dobře. V roce 1983 sice nezastavil tažení Hannu Mikkoly se skvěle připraveným Audi Quattro, ale jeho souboje s týmovým kolegou Röhrlem a vítězství na Korsice a v Sanremu byly rozhodně ozdobou tehdejšího světového šampionátu.
Další z legendárních strojů. S Lancií 037 na Tour de Corse 1983.
Audi kralovalo v MS i v dalším roce a na Aléna tak zbylo "pouze" třetí místo za mistrem Blomqvistem a Mikkolou. Lancia konečně pochopila, že pokud chce suverénní piloty Audi porážet, musí opustit dosavadní techniku a připravit plnokrevný speciál s pohonem všech kol. Rok 1985 tak víceméně obětovala testování, kterého se pochopitelně ve velkém účastnil i Markku Alén. Přestože jeho hlavním úkolem bylo zkoušet novou zbraň italské značky, se stávající technikou ještě dokázal vybojovat celkové sedmé místo ve světovém šampionátu.
V roce 1986 představila Lancia žhavou novinku, samozřejmě pro skupinu B, kterou byla dnes jíž legendární Delta S4. A za volantem seděl mimojiné i "Maximum Attack", Markku Alén. Pro toho byla sezóna 86 zřejmě nejdivočejší v jeho kariéře, když mu jen těsně unikl titul mistra světa, a to ještě k tomu jen díky zmatečnému rozhodování pohlavárů z FIA. Po diplomaticky divokém Sanremu byl totiž po protestu Lancie diskvalifikován Peugeot a tak se mohl po vítězné Olympus Rally vyhlásit Alén mistrem světa. Radost mu však vydržela pouze čtrnáct dní, když byly z rozhodnutí FIA výsledky ze Sanrema úplně anulovány a titul díky tomu spadl do klína o čtrnáct bodů lepšímu Kankkunenovi.
Ostrá premiéra s "béčkem". Markku Alén za volantem Lancie Delta S4 na RAC Rally 1985.
Po mnohokrát omílaném zákazu speciálů skupiny B se oba zúčastnění soupeři paradoxně sešli v jednom týmu, když se do Lancie přesunul Juha Kankkunen. S vozem skupiny A opět na bázi Delty nebyla tovární trojice Kankkunen, Alén a Biasion k zastavení a všichni tři se v konečném účtování sešli na pomyslném pódiu.
Přechodový typ HF 4WD byl hned v příští sezóně nahrazen plnohodnotným "áčkem" HF Integrale, ve kterém pochopitelně nemohl chybět ani Markku Alén. Ani tentokrát to však na titul mistra nestačilo, za delší konec tahal opět Markkův týmový kolega Biasion. Rok 1989 byl Pro Aléna posledním v týmu Lancia a opět to byla sezóna plně ve stínu týmového kolegy Biasiona, který si dojel pro druhý titul mistra světa.
V roce 1990 Alén opustil italskou značku a využil nabídku nově vznikajícího týmu Prodrive, kde působil po následující dvě sezóny. Zpočátku nepříliš spolehlivé Subaru Legacy dokázal dovézt například ke čtvrtému místu ve Finsku nebo třetímu ve Švédsku, což byl pro japonskou značku, sbírající zkušenosti, rozhodně velký úspěch. Po sezóně 1991 přišli k Prodrive velezkušený Ari Vatanen a mladý skotský dravec Colin McRae a to způsobilo velký přetlak mezi jezdci. Černého Petra si nakonec vytáhl Alén a musel tovární tým opustit.
Ambiciózní tým Prodrive. Portugalsko 1993.
Poslední kompletní sezónu absolvoval Alén v roce 1992 už jako dvojka Toyoty, kam byl angažován jako pojistka ke skvěle jedoucímu Carlosi Sainzovi. Za zmínku z roční anabáze u týmu z Kolína nad Rýnem stojí především třetí místo z Finska nebo čtvrté z Anglie. Toyotě ale k titulu nepomohl a po velkém přesunu jezdců na něj stálé místo v žádném z továrních týmů nezbylo. V roce 1993 už stihl pouze tři starty, z nichž vytěžil čtvrté místo v Portugalsku a druhé na Safari Rally. Po výpadku ve Finsku se Alén rozloučil s kolotočem mistrovství světa.
Že po tolika letech nevydrží bez volantu dlouho, ale muselo být jasné všem. Po roce odpočinku se Markku Alén senzačně objevil v disciplíně zcela odlišné od rally, a to v okruhovém seriálu DTM. S Alfou Romeo 155 odjel dva závodní víkendy a i když jeho výsledky nebyly nijak zvlášť oslnivé, mezi dlouholetými specialisty se rozhodně neztratil. Krátkodobý výlet na okruhy jen předznamenal Alénův trvalejší návrat za volant závodního vozu. V letech 1996 a 1997 totiž usedl do Opelu Tigra, resp. BMW Z3 v ledovém seriálu Trophée Andros. Připomenout je třeba i jeho dvojnásobnou účast na slavném Dakaru za volantem trucku Renault.
Pohled do jiných disciplín: Alén s Opelem Tigra jako hvězda Trophée Andros.
Definitivní tečku za mistrovstvím světa si Markku Alén nechal až na rok 2001, kdy si poprvé a naposled vyzkoušel techniku WRC, když si s Fordem Focus "střihnul" jeho domácí Finskou rally. A přestože už to bylo osm let po ukončení jeho kariéry a navíc s neznámou technikou, dokázal Alén na velmi slušně obsazené soutěži obsadit konečnou šestnáctou pozici. Pozici předjezdce si pak vyzkoušel na Rally Madeira 2008, kde fanouškům a novinářům předváděl Fiat 500 Abarth. Ojedinělým startem byla i jeho účast na loňské Rally Legend Boucles de Spa, kterou absolvoval s historickým Porsche 911 a Stéphane Prévotem na sedadle spolujezdce.
Definitivní derniéra v MS: Ve Finsku 2001 si vyzkoušel Focus WRC.
Markku Alén za svou dlouhou kariéru dokázal zvítězit v devatenácti soutěžích mistrovství světa, z toho pětkrát na Rally 1000 jezer. Nejvíce soutěží vyhrál s vozem Fiat 131 Abarth, a to sedm. V MS poprvé triumfoval v Portugalsku 1975 a naposledy na RAC Rally 1988.
Úžasná podívaná: Markku Alén s Porsche 911 na Legend Boucles de Spa 2009.
Závěrem se sluší dodat, že v rodinné závodní tradici dnes pokračuje Markkův syn Anton Alén, kterého jsme v minulých dvou letech mohli vídat za volantem továrního Abarthu Grande Punto S2000.
