Protože dosavadní kopilot Aleše Lopraise Jaro Miškolci se z pracovních i osobních důvodů nemůže nového ročníku zúčastnit, vrací se do tatrovácké kabiny nestor české účasti Josef Kalina. Muž, jenž stál u zrodu myšlenky, že by se Češi jednou mohli zúčastnit nejslavnějšího dálkového maratónu světa, oslaví hned čtvrtstoletí své účasti. Právě před 25 lety stál na startu jako navigátor vozu Tatra, pilotovaného Zdeňkem Kahánkem. Od té doby vystřídal role jak navigátora závodní posádky, tak i asistenčního vozu, byl ve službách pořadatelské organizace i jako létající manažer a týmový koordinátor, především však třikrát četl noty Karlu Lopraisovi na cestě k vytouženému dakarskému triumfu.
Josef Kalina situaci komentuje svým typickým způsobem: „Tahle moje účast v soutěžní posádce je moje jubilejní, dvacátá. Mohl bych vykládat o snaze něco si dokazovat zakulacením toho čísla, ale pravda je daleko jednodušší. Mám to celé rád, všechny ty lidi okolo, a taky miluju pouště. Jako zlozvyk, u kterého tě vždycky něco nutí se k němu vrátit. Naposledy jsem s Karlem startoval v roce 2005, od té doby se personální obsazení týmu dost změnilo. Kromě Milana a Leoše Lopraisů jsou to vlastně všechno noví kluci. Z původní party ‚zdivočelejch trampů‘, mezi něž se samozřejmě počítám, se stal profitým, a to respektuji. Od těch dob u Loprais týmu proběhly nejméně tři generace evolucí vozu a je to opravdu neuvěřitelná změna. Rychlost, výdrž vozu i obrovský výkon motoru posunuly účinkování týmu nesmírně dopředu. “
Josef Kalina se k týmu připojil při testování v tradiční lokalitě nedaleko slovenské Senice, kde absolvoval první skutečně zatěžkávací zkoušku. „Těsnou tatrováckou kabinu dobře znám, ale nakonec je to stejné jako v jakémkoli jiném závodním autě. Nejdřív si člověk myslí, že v tom nevydrží ani půl hodiny a nakonec v tom stráví půl života. Ze svezení usuzuji, že Tatra je o něco pohodlnější než Liaz, takže je to pro mě příjemnější. Co se týče fyzické odolnosti posádky, je to do značné míry otáza zvyku a přizpůsobení. Samozřejmě není pochyb o tom, že se jedná o vrcholový sport a lidi to buď vydrží a ještě při tom naplno pracují, nebo jdou od toho. Rozdíl je v tom, že ve dřívějších letech se ubíral plyn, aby se nepoškodilo auto, zatímco dnes se ubírá plyn, až když je to za hranicí snesitenosti člověka.“
Aleš Loprais tedy nového navigátora uvedl do děje náležitě zostra a byl s testy spokojen: „Předem bych chtěl vyzdvihnout dosavadní působení Jaro Miškolciho, kterého si vážím především jako férového člověka a kamaráda v jednom. Přestože na nadcházejícím Dakaru nemůže s námi startovat, i nadále zůstává mým dvorním navigátorem. Neustále nám pomáhá při vývoji vozidla a i když je velice zaneprázdněný v rámci vlastních aktivit, navštěvuje nás několikrát týdně a pomáhá řešit technické otázky. Je přínosem i při testování a co je důležité, dobře si rozumí i s Pepou Kalinou. Nikdy nezapomenu jeho typickou hlášku ‚ideme dialej‘, která vyjadřuje jeho vždy pozitivní přístup.“
V Josefu Kalinovi přichází do tatrovácké kabiny vlastně i učitel Aleše z dob soutěžních začátků. „Jsem rád, že je Pepík zpět, vlastně k nám vždycky patřil, zažil s námi mnoho. Je to on, kdo mě prvně zasvěcoval do tajů navigace a ukazoval mi fungování přístrojů, dával mi základy francouzštiny, zkrátka vše, co jsem potřeboval jako jeho nástupce na navigátorské sedačce. Znám ho od svých 12 let, kdy jsem s tátou a bratry jezdil fandit na start nebo pak do Afriky a sledovat bitvu naší Tatry s Karlem a Pepíkem v honbě za dakarským beduínem. Myslím, že Pepík zná jak nás, tak i mě jako pilota a náš styl a přístup k závodění. I když jsme malý rodinný tým, chceme se měřit s nejlepšími a atakovat přední pozice.“
Přestože startovní listiny nebyly ještě zveřejněny, je zřejmé, že v kategorii kamionů se rýsuje možná nejlépe obsazený ročník v historii závodu. Například tradiční soupeř z Kamazu prakticky zdvojnásobí své řady, když vysílá do soutěže hned šestici strojů, z toho čtyři v přímém továrním týmu. Holandské stáje se blýsknou účastí minimálně 25 strojů, a tak bychom mohli pokračovat. Vrací se i nedávný soupeř MAN, jiné automobilky dokonce v dalších letech plánují vstup na Dakar na tovární úrovni.
„S většinou soupeřů z Top dvacítky jsme v kontaktu a víme, co se letos v Jižní Americe chystá, soutěž kamionů bude podle všeho patřit k naprostým vrcholům rallye. Na spolupráci s Pepíkem Kalinou se velmi těším a očekávám od něj profesionální přístup, stejně jako od sebe i jiných členů tým. Musíme být sehraní, znát se do morku kostí, nic si nedarovat, ale na druhé straně se podporovat, kdykoliv to bude nutné. Na Dakaru je takových situací plno a musíme je dokázat zvládnout. Věřím týmu, posádce i vozidlu a doufám ve slušný výsledek. Ten však nebude možný bez pořádné dávky štěstí, které na Dakaru míchá osudy lidí i strojů snad více než v jakémkoli jiném sportu,“ uzavírá Aleš.
Komerční sdělení
