Martine, poprvé jste se s Honzou spolu v jednom kokpitu sešli v červnu 2018 na Radouňské Rallye, což byla zároveň Tvoje první soutěž v životě. Honza Tě tehdy navigoval. Jak k tomu došlo a jak spolupráce tato probíhala?
MK: Na začátek byla Radouň jasná volba, protože jsme měli hned na první soutěži spoustu kilometrů, noční vložky a pěkné tratě. Na první závod pro mě nikdo jiný než Honza v úvahu ani nepřicházel, protože jsem s nikým jiným ani jet nechtěl. Hlavní bylo, že jsem hned od začátku dostával spoustu rad „jak to jet".
Honzo, jaké vzpomínky máš na tento svůj první start v roli spolujezdce? A jaké to vůbec byly pocity, když jsi se, jako tehdy již dvojnásobný mistr ČR v rally historických automobilů v kategorii 4, najednou poprvé posadil na místo spolujezdce?
JF: Bylo to před určené hned jak se Martin rozhodl pro účast, protože s nikým jiným jet nechtěl :D a nově postavené auto bylo ještě poměrně "syrové", tak jsem byl k dispozici i jako mechanik (a stavitel), kdyby se nám něco pokazilo během soutěže mimo servis. To se mimochodem i stalo, hned na úvodní RZ nám spadl vinou sériových řemenic motoru klínový řemen a přišli jsme jak o vodní pumpu, tak o dobíjení a opravou jsme ztratili tuším asi pět minut. Pak se nám to stalo ještě několikrát. Jako spolujezdec jsem se cítil dobře, přišlo mi, že mám na všechno dost času, jak nebylo třeba tolik hýbat s rukama a nohama, jako na té druhé sedačce. :D Martinovi jsem věřil a nebylo čeho se bát.
Jaké rady jsi Martinovi uděloval a snažil ses ho spíše brzdit, nebo naopak „popohánět“ k rychlejší jízdě?
JF: Spíše popohánět, protože mi přišlo, že jedeme pomalu :D Ale na druhou stranu Martin jel na první závod velmi dobře. Protože máme velmi podobný rozpis, tak nebylo těžké se sehrát. Musím říct, že poslouchal vše, co jsem mu radil, i když jsem místy nediktoval rozpis, ale říkal „dej tam trojku“ a „nestůj na těch brzdách“ :D
Martine, na první soutěži v Radouni nebyl výsledek nic moc. Pak téhož roku na podzim jsi při svém druhém jezdeckém vystoupení, na Klubovém setkání RKHA, už obsadil 4. místo absolutně a zvítězil ve třídě, i když tento závod měl k doopravdické rallye přece jenom dost daleko. Pak ale přišla naprostá pecka, když jste na Historic Vltava Rallye 2019, při Tvé premiéře na soutěži MČR v roli jezdce, a opět s Honzou na místě spolujezdce, obsadili 3. místo absolutně v MČR, zvítězili jste ve třídě, a neztratili jste se ani v rámci Mistrovství Evropy, když jste byli absolutně osmí. Jak se to dělá, dosáhnout na tak velké soutěži hned napoprvé takového výsledku, a jak Ti v tom byl Honza na pravé sedačce nápomocen?
MK: Asi to bylo tím, že jsme hned od začátku nasadili svoje tempo a to jsme drželi až do cíle. Sám jsem byl překvapený, jak vysoko jsme se víceméně od začátku pohybovali a předpokládal jsem, že v průběhu soutěže nás soupeři přeskočí. Ale naštěstí jsme to udrželi a bylo to, hlavně pro mě, velké překvapení. Honza mi opět hodně pomohl tím, že Vltavu jel několikrát předtím jako řidič, takže „erzety“ měl již najeté.
Honzo, ještě předtím s Tebou jel Martin jako spolujezdec v Pačejově a Vsetíně 2018, kde zastoupil na cestě k Vašemu mistrovskému hattricku v kategorii 4 v MČR-HA Tvého dlouholetého dvorního spolujezdce Petra Šlegla. Proč to tak bylo, jak mu to šlo, a myslíš, že je Martin lepší jezdec nebo spolujezdec? :-)
JF: Co se Pačejova týká, bylo dáno tím, že Jan Krejča neměl do své LRy spolujezdce. Tak jsme se s Petrem domluvili, že pojede s Honzou a Martin se mnou, aby poznal, jak to funguje na mistráku, jak se zhruba jede rychle, kde se ten čas dělá a kde jsou zhruba limity. Byla to pro něj další část přípravy na vlastní jezdeckou účast v mistráku, hned jak to finance a čas dovolí. Jelikož jsem na Příbrami zničil motor a tím pádem by byl třetí titul v nedohlednu, domluvil jsem se s Martinem na zapůjčení žigula i s jeho osobu na místě spolujezdce na Vsetín. Protože se nikomu od nás na poslední závod přes celou republiku až do Vsetína už nechtělo nebo nemohl, odjeli jsme spolu s Martinem a našimi tehdejšími přítelkyněmi na poslední závod sami. Přípravy byly náročné, dokonce jsme dostali výjimku od Autoklubu kvůli nedodělaným dokladům k autu a byla spousta dalších starostí. Naštěstí vše dopadlo dobře. Jinak Martin je univerzální :D - je jedno, na které sedačce sedí, jde mu oboje.
Martine, v loňské „korona-sezoně“ si odjel dva závody, které oba skončily pátým místem absolutně v MČR-HA a suverénním vítězství ve třídě E6. Na trati jsi všechny zaujal velkým nasazením. Jak jsi to viděl loni Ty?
MK: „Snažili jsme se, co to šlo. Auto už asi o moc lepší výsledek zajet nedokáže, protože nám na soupeře před námi chybí spousta koní. Výsledek z Pačejova mohl být o kousek lepší, ale přibrzdily nás penalizace za předčasný příjezd do časovky a za jeden rozražený retardér, kde se mi auto odlehčilo a zablokovala se kola. Zpětně mohl být i výsledek z Příbrami lepší, protože nás celou druhou polovinu soutěže trápila klouzající spojka. Ale to jsou závody…“
Na místě spolujezdce pak zkušeného jezdce Honzu Freie vystřídal zkušený spolujezdec Roman Maryška, který je jinak nerozlučně spjat s Petrem Michálkem a týmem Radouň Motorsport. Můžeš porovnat, v čem je v navigování lepší jezdec a v čem kovaný spolujezdec? ;-)
MK: „Jezdec určitě v tom, že mě pořád buzeruje, že jedu pomalu a spolujezdec zase v tom, že mi do toho tolik nekecá. :-D“
Honzo, ty jsi spjatý se Škodou 130 LR, se kterou jsi také získal své tři tituly mistra ČR historických automobilů v kategorii 4, tedy v automobilech z 80. let. Tři poslední závody v MČR-HA jsi však neméně úspěšně absolvoval se „béčkovým žigulem“ – Ladou 2105 VFTS, se kterou jsi na jednotlivých závodech získal druhé a třetí místo absolutně v MČR-HA. Nabízí se tedy otázka: Jak se tyto dva ikonické vozy socialistického bloku z 80. let z jezdeckého hlediska liší? A se kterým se Ti jezdí lépe?
Řekl bych, že se liší trochu jiným nasazením a stylem jízdy, což vyplývá z toho, že škodovka má vše vzadu a žigul jenom náhon zadních kol :-D Se škodovkou jsem byl zvyklý jezdit třeba na všech čtyřech kolech střední směs pneumatik, což zase u žigula kvůli váze na předku nefunguje, a pár dalších věcí. Já jsem na jakékoliv auto poměrně dost hodný, co se zacházení týká, a tudíž se mi lépe jede se škodovkou, protože na žigula musíte být ostřejší, hlavně kvůli hewlandu.
Ty však s „eLRou“ a „žigulem“ VFTS nejenom závodíš, ale také jsi obě auta, spolu se svým bratrem Petrem a Petrem Šleglem, stavěl, a provozujete je. Můžeš pro nás porovnat, jaká hlavní úskalí a specifika v sobě ukrývá stavba a provoz těchto speciálů skupiny B?
Obě auta vycházejí na podobné peníze. Například u škodovky je ale více práce na karosérii kvůli úplně jiné zadní nápravě a vše se na ní musí vyrobit zakázkově. U žigula jsou nápravy sériové až na pár vyztužení, stejně tak brzdy jsou u žigula sériové. Samozřejmě nejedeme sériové destičky ani obložení paken vzadu, to by nebrzdilo vůbec :-D Motor se do škodovky shání o něco lépe než do žigula, protože těch žiguláckých šestnáctistovek zase tolik nebylo, navíc teď je do škodovky povolen i blok z favorita, tak o to je to snazší. Na druhou stranu převodovka je zase u škodovky sériová, kromě jiných převodových poměrů, ale u žigula může být bezsynchronní 5ti kvaltový hewland. No a pak je kosmetika - pár hliníkový potahů dveří a kapot, nějaké to křídlo, laminát, webry, a je to :D Provoz je hodně závislý na tom, jak moc má auto vydržet a být spolehlivé a v neposlední řadě také jak se sním zachází. Ale snažíme se v rámci co nejmenších nákladů držet spolehlivé a rychlé každé auto, které máme.
Současná epidemiologická situace v České republice je jaká je, nicméně dá se předpokládat, že sezona 2021 se nám postupně rozjede. Jaké do ní máte plány?
MK: Letos bychom určitě rádi chtěli jet více závodů než loni a zaútočit na titul v kategorii 4, který nám loni utekl tuším o 4 body za Jirkou Káňou. Ale uvidíme, co nám covid letos vůbec dovolí. Závody, dá se říci, platím celé sám, tak uvidíme, kolik najdu v pokladničce letos. Pojedeme v nezměněné sestavě, která loni šlapala na výbornou, za což bych chtěl poděkovat všem, kteří do toho se mnou loni šli: Romanovi, Lubošovi a Pípovi za Radouň Motorsport, a také Honzovi a Petru Freiovi za perfektní přípravu a stavbu celého auta.
JF: Já jsem si letos licenci ještě nedělal a zatím to ani neplánuji. Momentálně se, Aleši, věnuji přípravě tvé Felicie na testování :D Žigul pro Martina bude také připraven a zase ho budeme spolu s bratrem a dalšími servisovat, pokud se něco pojede. Škodovka je stále rozebraná a nejvíce se věnuji dokončení nové větší dílny a rozšiřujeme také naší obráběcí dílnu, abychom mohli dělat sami ještě více věcí, většinou pro motorsport. Osobně se závoděním počkám až doplatím nějaké dluhy :D a rallyové sezóny budou relativně normální. Pak se opět vrátím s LRou do MČR-HA a pořádně tam ty kluky zase proženu! :-D
Děkuji Vám za zajímavý rozhovor, který jistě zaujal i řadu čtenářů. Přeji Vám mnoho sportovního štěstí v dalších závodech i ve Vašich dalších rallyových aktivitách!
Aleš Holakovský
