Vím, že v dieselové třídě řádí jedna oranžová Ibiza jako černá ruka, ale co nevím, kdo sedí uvnitř. Zkus se nám prosím na úvod představit…
„Uvnitř sedí nenápadný Aleš Vovsík, narozen již před 43 lety v Benešově a žijící momentálně v Sedlčanech. Pracuji jako vedoucí střediska ve stavebninách. Mezi mé zájmy patří všeobecně motosport a dále pak fotbal, hokej, kolo, ale velkou radost mi udělá i hezká procházka s přítelkyní.“
Co tě přivedlo k automobilovým soutěžím a proč zrovna diesely? O čmoudících vozech se říká „relativně levné a rychlé závodění“, proč tedy těchto vozů u nás nestartuje více?
„Já jsem od mala koukal po autech. V motoristickém sportu jsem prošel několika disciplínami. Začal jsem s Hobby autokrossem v Poříčí, pak jsem vyzkoušel rallycross v Sedlčanech a nakonec jsem strávil tři krásné roky v MČR v rallycrossu pod týmem Šenk motorsport, kde jsem zároveň byl jako mechanik u Míry Šenka, který jel MČR v Rally s Fabii RS. No, a když už jste na rally a vidíte veškerou tu kulisu kolem, tak vám začne vrtat hlavou myšlenka vyzkoušet si závody na vlastní kůži.
První auto bylo od Denise Nováka Octavia TDI. Já mu na oplátku půjčil svoje VW Polo GTI na rallycross do Sosnové. Dalo by se říct, že rally a rallycross mají hodně společného, ale jsou to naprosto rozdílné disciplíny, které spojuje jen to, že mají v názvu slovo „rally“ a jezdí se s auty. Po úspěšném startu na Rally Železné hory jsem se tedy rozhodl pro přestup do těchto soutěží. Když jsem vše propočítal, opravdu to je s naftovým autem relativně levné a rychlé závodění.
A proč u nás nejezdí více „nafťáků“? Dříve startovalo těchto vozů více, ale najít správnou odpověď je těžké. Některé kroky okolo přerozdělování tříd v rally, ale i v rallycrossu, jsou někdy až nepochopitelné. V rallycrossu například nafta od roku 2022 nesmí startovat. V rally to zatím nezakázali. Já ale věřím, že to u rally nedopadne jako v rallycrossu, a my se budeme moct dál prohánět po rychlostních zkouškách. I když by asi pořadatel, ale i autoklub rád viděl, aby se závodilo jen s vozy specifikace R5 a R2 a nebo Rally4.“
V letošní sezóně jsi obhájil vítězství ve třídě 11 v RSS. Které z těch dvou prvenství bylo obtížnější?
„Každé obhájení je obtížné a i u mě to tak bylo. Ale letošní sezóna byla taková veselejší, hlavně díky divákům kolem trati.“
Jaká tedy byla letošní sprintová sezóna z tvého pohledu?
„V sezóně jsem střídal dva navigátory - Tomáše Lovčíka a Vladímíra Štindla a oba odvedli skvělou práci. Já vlastně začal závodit až na třetím letošním sprintu, neboť Kopnou jsem vynechal a v Plzni jsem nedojel ani na start první erzety. Ve Fulneku ale už vše fungovalo a bylo z toho1. místo ve třídě. Sportovně ale jedním dechem dodávám, že to bylo povinné vítězství, neboť jsem ve třídě neměl soupeře. Pak ovšem přišel na řadu Vyškov a s ním i pěkná divočina, kdy se rozhodovalo až na rampě. Nejprve jsem si udělal výlet do pole a na poslední zkoušce, kdy jsem vedl třídu, mi nešly zařadit tři rychlostní stupně. Říkal jsem si, že to nějak do cíle dovleču, ale asi kilometr před cílem zkoušky mi to ve vesnici chcíplo a Seat nešel nastartovat. Dlouhé minuty jsem hledal závadu a nakonec s velkou „sekyrou“ jsem sprint dokončil. V tu chvíli jsem se samozřejmě rozloučil s vítězstvím ve třídě ve prospěch Pavla Urbana, ale ten k našemu překvapení nedojel včas na cílovou rampu. Na Rally Morava ve Šternberku jsem jel od první erzety na prvním místě ve třídě, ale bylo pro mne hodně těžké udržet koncentraci až do konce. Velice moc mě mrzí, že se nepovedla uspořádat Rally Příbram, což je moje domácí soutěž, která se mi jede doslova a do písmene „za barákem“. Věřím ale, že se to pořadatelům povede uspořádat v příštím roce a fanoušci a kamarádi mě uvidí v akci :-).“
Vedle sprintů ses postavil i na start hustopečské rally, tady ovšem v Opel Adam Cupu. Proč tato změna a lze nějak porovnat tyto dva naprosto rozdílné vozy?
„Jak jsem už říkal, naftáci nejsou moc populární a člověk pak sedí v dílně, kouká na Ibizu a říká si, co bude dál… Náhoda tomu chtěla, že jsem se na jednom testu potkal s Jirkou Bryndou, slovo dalo slovo a přede mnou stála výzva v podobě Adama. Musím říct, že to bylo něco neskutečného, jak Opel funguje. Celý závod jsem se učil, jak s autem zacházet a měl jsem k němu velký respekt. S přibývajícími kilometry jsem si s Adamem rozuměl víc a víc, a rally si užíval. No, a když k tomu všemu ještě přidáte skvělého spolujezdce Pavla Adámka, pak z toho vyplynul krásný závodní víkend. A porovnání? Obě auta jsou úplně jiná a nejde tam nic porovnat, snad jen to, že obě mají volant a kola :-))).“
Jak budeš trávit zimní pauzu?
„Co je to pauza? Vždyť je pořád co dělat!!! A plán je jasný - dokončit jeden projekt, který je v dílně :-). A hlavně si odpočinout a nabrat sílu do dalšího ročníku.“
A jak plánuješ příští sezónu? Uvažuješ o přestupu ať už v technice nebo mistrovství?
Tak to opravdu ještě nevím, co bude…Vždy něco vymyslíme, aby to bylo dobré, a vždy to je takové malé překvapení pro všechny, tedy i pro nás. Tak se nechme překvapit :-))).“
Poděkování…
„Mé poděkování patří hlavně sponzorům, bez kterých bychom se neobešli. Hlavně musím vyzdvihnout BBA MONOLIT spol. s.r.o. a mnoho dalších nejmenovaných sponzorů a kamarádů, kteří mi pomáhali a pomáhají. Obrovské díky míří k celému týmu. Mohl bych zde jmenovat, ale oni vědí…Ono by se totiž mohlo stát, že bych na někoho zapomněl, a to rozhodně nechci :-). Velké poděkování patří i všem spolujezdcům, tady to mám na vyjmenování krapet jednodušší, takže Tomáši Lovčíkovi, Vladímíru Štindlovi a Pavlu Adámkovi za skvěle odvedenou práci a týmového ducha. A v děkovačce nesmím zapomenout ani na fanoušky #AVMotorsport. Zvláštní poděkování pak patří přítelkyni za velikou podporu a nervy, co musí během závodu vydržet…A jedno veliké poděkování tam NAHORU taťkovi, že na nás při závodech dohlíží… DĚKUJI MOC!!!
P.S. Snad jsem na nikoho nezapomněl ve třetí, čtvrté ani páté řadě :-))).“
