Předchozí rozhovor - https://rallyzone.autoroad.cz/rozhovory/98395-jan-skala-nase-dily-jezdi-treba-loeb-nebo-ogier
Honzo, k rozhovoru se dostáváme po dvou letech. Co nového se u tebe a ve tvé firmě za tu dobu změnilo? Poznamenala tvou firmu nějak covidová omezení?
„Troufám si říct, že poslední dva roky nebyly jednoduché vůbec pro nikoho. Nás to samozřejmě zasáhlo v první vlně, když se čtvrt roku vůbec nezávodilo. Bylo to akorát potom, co jsme se oklepali z nečekaného konce
Citroënu ve WRC a vyšlapal jsem si zajímavou pozici v Hyundai. Tenkrát jsem se uklidňoval tím, že se sice nebude závodit, ale týmy ten čas využijí k vývoji a testování. Jen co jsem se touto myšlenkou uklidnil, tak FIA vydala celoplošný zákaz testování pro všechny týmy ve WRC. Důvod byl ten, že v každé zemi panovala jiná pravidla, a tak zorganizovat test v Německu bylo jinak náročné než třeba ve Finsku. Všichni zůstali sedět na homeoffice a posílání objednávek bylo to poslední, co by někoho napadlo. Takže jsme se dostali do situace, kdy nám čtvrt roku nepřišla jediná objednávka. Nebylo to jednoduché, ale myslím, že nás to zocelilo. Svolal jsem tenkrát poradu a lidem slíbil, že i když nebudeme mít do čeho píchnout, tak nepropustím jediného člověka, o kterém vím, že si té práce váží. A to jsem skutečně dodržel. Ten čas jsme využili k dodělání všech otevřených objednávek, nastavení pořádku ve věcech, kde jsme ho neměli, a celkově k nadechnutí k dalšímu rozvoji. Významně jsme pokročili v kompletní digitalizaci všech možných procesů ve firmě. Dneska už má ve výrobě každý pracovník svůj tablet, na kterém vidí kompletní instrukce pro výrobu. Každý díl má svůj QR kód, díky kterému máme kompletní dohledatelnost výroby a kdo s kterým dílem co dělal. Nedávno jsem oslovil Národní Centrum Průmyslu 4.0., zda by zhodnotili náš digitální systém a poradili případně s jeho dalším vývojem. Výsledek je takový, že teď chodím na jejich akce přednášet o našem systému ostatním výrobním ředitelům…
Skála,Jan | foto: Archiv jezdce
Co to samozřejmě zbrzdilo významněji, tak byla moje jezdecká kariéra. Nemůžu na jedné straně lidem na poradě tvrdit, že máme nejistou dobu, kdy musíme být rozvážní se vším co děláme, a obratem sednout do závodního auta a vyhodit velký balík peněz, byť za jediný závodní víkend. Takže jsem si reálně rok a půl nesednul při závodě do závodního auta.
Nicméně, když už se o tom bavíme, tak jsem ten čas využil k rozjezdu ještě jedné zajímavé firmy v motorsportu.“
Předpokládám, že se nebude jednat o karbonové díly, když o tom tak mluvíš?
„Máš pravdu, tady jde o železo. Před časem mě oslovilo PSA, zda bych nevěděl o někom, kdo by jim předělával a rámoval karoserie do výrobního programu 208 Rally4. Napůl ze srandy jsem ten email přeposlal kamarádovi Jirkovi Krobovi z Rakovníka, který tou dobou ještě s pár kamarády, vedle svého zaměstnání, rámoval karoserie pro závodníky z Čech. Ještě furt tak trochu ze srandy jsme si řekli, že nemáme co ztratit a zkusíme o to zabojovat. Jenže nás ta sranda přešla docela rychle, a to, když lidi z PSA naskákali do letadla a přiletěli se do Rakovníka podívat na tu naši firmu, která prakticky neexistovala. Zkusili jsme pro to udělat maximum, ale přesto jsme se po tomto „auditu“ dočkali zamítavé reakce, že je to pro ně příliš brzy a velké riziko s nejistým výsledkem. Po nějakém čase se na mě obrátili, zda jsme se nějak posunuli vpřed a je reálné obnovit hovory na toto téma. Udělal jsem v tu chvíli trochu riskantní krok a navrhl jim, že dokud naše první karoserie neprojde jejich řádnou kontrolou kvality, tak veškeré náklady na přípravky a vývoj ponesu já. Byl to zřejmě argument na správném místě, protože jsme si po tom plácli, že to společně zkusíme. Jirka se do toho obul, pro svoji firmu našel nové prostory a vrhnul se do práce. V průběhu výroby první karoserie ještě několikrát lidé z PSA přiletěli do Rakovníka na kontrolu, ale zpětné reakce převažovaly pozitivní nad těmi negativními. Než jsme dostali finální zpětnou vazbu na první karoserii, kterou jsme odeslali do Paříže, tak jsem měl horší spaní. Ty přípravky a vývoj nakonec spolykaly čtyřikrát tolik peněz, než jsem původně počítal. Naštěstí reakce na první karoserii byla „almost perfect chassis“. Dostali jsme tedy zelenou a mohli jsme rozjet výrobu! Po dodání prvních čtyřiceti karoserií jsme dokonce dostali informaci, že jsme už vedeni ze všech dodavatelů jako číslo jedna a všechny budoucí objednávky budou primárně zadávány u nás. To mě opravdu potěšilo a je za tím velká porce práce Jirky a jeho přítelkyně Lucky dohromady s jejich týmem, který se nezlomil pod žádnou překážkou. A že jich bylo… Když se dneska bavím s lidmi z PSA, tak sami přiznávají, že nám tenkrát po té první návštěvě nevěřil skoro nikdo, a dneska už stabilně držíme výrobu dvou karoserií týdně. Když si rozkliknete záložku 208 Rally4 na ewrc-results.com tak všechny karoserie od #2000 dále vyrobily šikovné české ruce z Rakovníka.“
Světové soutěže se jezdí, takže na nedostatek práce si patrně nemůžeš stěžovat…
„Troufám si říct, že současná doba je úplně šílená. Tak jak si na turbulentní období stěžují skoro všichni ve všech odvětvích, tak tady je to umocněné tím, že všechny týmy v rally dokončují nové vozy Rally1. Těm sice na první pohled ubylo karbonových aero prvků, ale na druhou stranu tyto vozy postrádají klasické karoserie. Takže všechny ty prázdné plochy v trubkovém rámu utěsňují karbonové díly. Navíc jsou to kvůli bezpečnosti díly s voštinou uvnitř, takže se musí vytvrzovat nadvakrát, a to výrobní čas každého dílu prodlužuje. Mám takový pocit, že se ještě za pochodu měnilo několik pravidel, protože jsme hodně dílů narychlo předělávali. Musím přiznat, že takový tlak na dodavatele, jaký zažívám za poslední měsíce, jsem ještě v životě nezažil. Dneska je ještě moc brzo na to mluvit o konkrétních situacích, ale jednou by to vydalo na knihu. U nás se do výroby zapojili úplně všichni, kdo mají ruce, a není to vůbec jednoduché období pro nikoho ve firmě. Těm, co nám pomáhají tento nápor zvládnout, je samozřejmě na místě poděkovat. Já jsem se vrátil do režimu, kdy bývám v práci 450 hodin měsíčně a stejně to není dost. Bohužel jsem na sobě začal pozorovat, že se mi poslední měsíce díky tomu tlaku začal motorsport protivit. Já ty nové speciály Rally1 nemůžu ani vidět, a to ještě neujely ani metr ostrého závodu. Občas sedávám nevyspalý nad ránem v práci a říkám si, jestli mi to za tu závodní kariéru ještě vůbec stojí… Tak snad se to v dohledné době uklidní a vrátí do normálních kolejí. Musí.“
Skála,Jan | foto: Archiv jezdce
Podařilo se ti dostat i do jiných „továren“?
„Už delší dobu děláme jak pro M-Sport, tak pro Hyundai. PSA svůj program ve WRC sice ukončilo, ale příští rok vstupují do WEC s novým vozem 9x8, se kterým určitě budou chtít vyhrát 24h Le Mans. Zrovna na toto auto jsme v posledních týdnech dodávali docela dost dílů, třeba dveře jsou od nás. Kromě toho jsme se stali dodavateli Toyoty (díky MP), takže vlastně můžeme říct, že až příští rok vyjedou nové vozy Rally1, tak naše díly z Čech budou na všech z nich. Asi nebude na světě moc firem, které by se tímto mohly pochlubit…“
Když vezmeš tým, kterému dodáváte vaše výrobky, kolik je to přibližně dílů na vůz?
„Je to různé, protože vždy, když se někam dostanete jako nový dodavatel, tak si vás nejdříve zkouší na menších dílech. Takže třeba na Toyotě je to spousta malých držáčků, různé podlážky, atd… Naproti tomu třeba u M-Sportu jsme na Pumě, dle jejich slov, největší dodavatel. Tam si troufám tvrdit, že je od nás tak 60-70% všech dílů. Samozřejmě mám radost, že se jim podařilo přesvědčit Sebastiéna Loeba k návratu, ale jejich čtyři auta na startu Monte Carla mi přidělaly hodně vrásek za poslední měsíce. Jestli jsem to počítal správně, tak jsme produkcí někde okolo 1300 dílů během dvou měsíců. Jenom na Pumu.“
Jak dlouho trvá, než z prvotních surovin máš na stole hotový díl na auto?
„Na tohle není jednoznačná odpověď a právě v tomto bývají rozdíly mezi dodavateli. Troufám si říct, že je to naše silná stránka. Když je to nový díl, kde se musí připravit data na PC, poté vyfrézovat model na CNC, který se brousí, lakuje, pak se vyrábí forma, která taky prochází mnoha kroky… Tak to dokážeme dostat na dva týdny. Kdybych počítal i noční směny, tak o trochu méně, třeba týden a půl. V normálním režimu to jsou 2-3 týdny. Pokud je to urgentní objednávka na díl, který už jsme dělali a máme formy, tak to umíme hecnout i do druhého dne. Snažíme se samozřejmě těchto situací vyvarovat a fungovat v normálním režimu, ale naši zákazníci se občas snaží o přesný opak :-). V současnosti máme dostatek práce na několik měsíců.
Mám v této souvislosti dobrou příhodu, kdy se mi povedlo s termínem dodání slušně vykolejit lidi z PSA. Jedno ráno jsme zrovna balili krabici s díly a kolega se chystal vyrazit na letiště, aby zaletěl do Paříže doručit nějakou opožděnou zásilku. Do toho mi přišla objednávka na díl, který jsme před časem omylem vyrobili navíc. V emailu se mě ptali, jestli je možné ten díl do dvou týdnu dostat. My jsme pohotově krabici rozbalili, vytiskli dodací list, všechno zase sbalili a já jim vítězoslavně oznámil, že jim to přijede ten samý den odpoledne do Satory. Neodpustil jsem si poznámku, že ten díl dostali rychleji než objednávku z Amazonu. Dlouho pak ze mě tahali, jak jsem to udělal.“
Skála,Jan | foto: Archiv jezdce
Jak vznikla celá akce se startem s Hyundai na Pražském Rally Sprintu? Za volant jsi se dostal až při přípravě na závod? Byla to jasná volba vozu? Díky tvé práci máš soutěžní auta hodně obšlápnutá…
„Já jsem ve skrytu duše ten nápad nosil v hlavě už dlouhou dobu a pár kamarádů by mohlo potvrdit, že jsem o tom občas začat blábolit u desátého piva, že se mi to jednou povede zrealizovat. Ale samozřejmě to bylo pořád něco dost nehmotného. Plánoval jsem s tím návrhem přijít do PSA v průběhu roku 2020, protože jsme tam dodávali hodně dílů a jejich program měli stejně v plánu ukončit. Tak jsem věřil tomu, že by mě nechali „dolítat“ nějakou C3 WRC předtím, než půjde do šrotu. Nicméně jejich program skončil o rok dříve, a i kdyby neskončil, tak by to stejně zazdil koronavirus. Zkusil jsem tedy napnout síly jiným směrem. Věděl jsem, že v M-Sportu se vždycky nějak domluvím, takže jsem ho vedl jako zálohu, ale lákalo mě přivézt auto, které tady ještě nikdy nebylo. Nakonec to klaplo s 2C Compétition díky Andreovi Adamovi.
Chtěl jsem mít alespoň rámcovou představu do čeho jdu, než auto přivezou do Čech, a tak jsme domluvili krátký seznamovací test kousek od jejich základny ve Francii. Nakonec z toho bylo to jediné svezení… Pustil jsem z toho mezi fanoušky na Facebooku alespoň video, i když upřímně jsem dlouho váhal. To jsou totiž záběry, kterými se nechlubí žádný jezdec. Vždy, když v něčem sedíte poprvé v životě, tak to neřídíte, jak byste měli. Auto očucháváte, zkoušíte různé brzdné body, různé průjezdy zatáčkami ... A do toho vědomí té ceny za jakoukoliv chybičku. Sám jsem od nich dostal po testu několikastránkovou prezentaci, co všechno bych měl příště dělat lépe. Ale i přesto, že jsem jel tužku, tak ten test splnil svůj účel. Já jsem věděl, co mě v Praze čeká, a hlavně jsem z toho měl záběry. To je to, co si občas potřebuji pustit ve tři ráno v práci, abych znovu nahodil motor a věděl, že to za ty všechny nervy stojí.“
Skála,Jan | foto: Archiv jezdce
Praha nakonec „padla“, je v plánu s Hyundai nějaký náhradní start?
„Na tuhle odpověď je moc brzo, ale já jsem Prahu měl prakticky zaplacenou. Samozřejmě část peněz mi propadla, protože třeba letenky, příprava auta, atd. už nešly vzít zpět. Ale myslím, že se ke mně ve 2C zachovali velmi férově a tak jsem jim navrhl, ať si celou částku nechají. Peníze na účtu pro mě nemají žádnou hodnotu. Ale ty zážitky, co si za ně mohu koupit ano. Necháváme to zatím otevřené, zda to využijeme na další „Prahu“ nebo třeba na nějaký rallysprint, nebo šotolinový závod někde poblíž 2C. Samozřejmě jsem realista a vím, že odjet s tímto autem Prahu, kde si všechny RZ pamatujete nazpaměť už po seznamovačkách, je něco jiného než klasický ostrý závod s 80 – 150 km. A moje zkušenosti v rally se dají spočítat na prstech jedné ruky.“
Skála,Jan | foto: Archiv jezdce
Co tvoje dva letošní starty v rally? Dvě rozdílné země a dva povrchy, proč padla volba na tyto závody?
„Z dlouhodobého hlediska bych se chtěl zapojit naplno do rally. Tady jsem si samozřejmě vědom, že auto můžu řídit sebelépe, ale když nebudu vědět kam jedu, tak je mi to všechno k ničemu. Proto jsem začal už před časem pracovat na rozpisu. Jsem rád, že jsem v tomto směru získal asi toho nejlepšího rádce a pomocníka, jakého jsem si mohl přát a na tom postavil svůj rozpis. Koupil jsem tréninkové auto a za poslední rok jsme s Jirkou po nocích odlítali a napsali tisíce kilometrů vložek. Potřebuji se co nejvíce zlepšovat, s co nejméně odjetými kilometry, takže hledám způsoby, jak se posouvat, i když nejsem za volantem. Nechal jsem si třeba napsat speciální aplikaci do telefonu, kterou si cvičím krátkodobou paměť na rozpis, a tak podobně… Po nějakém čase jsem si potřeboval ověřit na reálném závodě, zda jdeme správným směrem. Vhodnější mi přišla šotolina, protože spíše odpustí nějakou chybu. Na internetu jsem prohlédnul z youtube spoustu videí a maďarský Veszprém jsem vyhodnotil pro začátek jako nejbezpečnější, protože se jede na polích a loukách. To až na místě při seznamovačkách jsem zjistil, že čtyři vložky se jedou kompletně v lese, jenom nejsou moc atraktivní, takže na ně nechodí diváci a tím pádem z nich nejsou na internetu videa.“
Skála,Jan | foto: Archiv jezdce
Jak bys tyto dva starty krátce zhodnotil?
„Já jsem se jel primárně učit a o žádný výsledek mi nešlo. Nicméně už moje první klasická erzeta v životě na rozpis naznačila, že to nebude špatné. Na to, že byl na startu kompletní maďarský Peugeot Cup, tak jsme první vložku vyhráli asi o sedm vteřin. A to jsem jel svůj první závod od Pražského Rallysprintu 2019 a ještě s novým autem. Vždycky se musím usmívat, když nějaký jezdec říká, že neseděl v autě tři měsíce, a tak se musí rozjíždět… Bohužel už na start dvojky jsme přijeli na pomalém defektu a stejně tak jsme si defekt zopakovali o dvě vložky dále v nějakém pomalém odbočení o vyvrhnutý kámen. Další den se jely zmíněné erzety v lese, kde jsem prostě ještě nedokázal naplno věřit rozpisu. Jedinou vložku mimo les jsme zase vyhráli. V podobném duchu to bylo o pár měsíců později v Rakousku na asfaltu. Když mi ta vložka sedla, dokázali jsme vyhrávat třídu a sem tam zajet i něco v absolutním pořadí. Ale musím se to správné tempo naučit aplikovat na všech vložkách po celý závod. Nicméně jsem ještě pořád na úplném začátku a v klasické rally mám prakticky odjeté tři závodní dny, takže jsem zatím spokojený. Jenom budu muset s ohledem na můj věk občas nějaký krok v kariéře přeskočit a brát to zkratkami.“
Startoval jsi letos ještě někde jinde kromě těchto dvou startů?
„Naskytla se mi příležitost startovat na rakouském „Setkání mistrů“ v rallycrossu, kde jsem si poprvé v životě sednul do té super výkonné čtyřkolky. Z toho mám taky dobrou příhodu. Vynechal jsem možnost den před závodem s autem na okruhu celý den testovat, protože jsem potřeboval být v práci. Přijel jsem rovnou do ostrých měřených tréninků druhý den. Hned v prvním kole jsem byl v jedné zatáčce delší a auto pocuchal o balík pneumatik. Ztratili jsme nějaký čas opravou, takže jsem mohl odjet jenom dvě tréninková kola místo čtyř. Přesto jsem ty tréninky vyhrál. Druhý den se mi dařilo celý den držet na prvním místě absolutně. Jako favorit závodu tam byl Patrik Sandell, kterého budou fanoušci rally znát. Koukal jsem pak na internet, že odjel ještě dvě sezony v americkém rallycrossu právě s vozy této kategorie. Přesto jsem se držel vteřinu před ním. Bylo pěkné vidět svoje jméno na prvním místě před všemi ostatními po celý závod, kdy se mi dařilo vést. Na jednu stranu mi vždy podobná situace udělá radost, na druhou stranu je to trochu trpká radost, protože si vždycky říkám, kde jsem mohl být, kdyby se mi ty podmínky kdysi sešly.“
Už máš plány pro rok 2022? Myslím tím jak ty pracovní, tak ty závodní…
„V posledních měsících se mi podařilo přetáhnout do firmy zkušené lidi, kteří mi pomáhají přetvářet to nadšené garážové seskupení do něčeho profesionálního, co bude mít šanci dál růst. Z toho mám radost a je to pro mě velká příležitost, které plánuji dát maximum. Největší výzvou bude ukočírovat plánované změny dohromady s napnutými deadliny od zákazníků. Ale jsem připravený udělat všechno pro to, aby to vyšlo.
Skála,Jan | foto: Archiv jezdce
Co se týče závodění, tak jsem vždy opatrný na jakékoliv prohlášení, protože na rozdíl od klasických závodníků nepracuji s ročním rozpočtem od sponzorů a dost věcí se u mě mění za pochodu, podle toho, jaké jsou potřeby ve firmě pro další růst. V principu mám v hlavě dva směry, které bych rád okusil, než se pustím do nějaké sezony naplno, a teď už jen záleží, zda se mi je podaří realizovat v jednom roce, nebo dvou. Rád bych vyrazil s předokolkou na nějaké závody, kde se schází co možná největší konkurence. Proto se poohlížím po nějakém závodě ve Francii, kde bych rád zjistil, jaká bude moje ztráta na kilometr v nabité konkurenci. A to jak na asfaltu, tak na šotolině. Tím, že se nezodpovídám žádnému sponzorovi, tak nutně nepotřebuji vozit ze závodů poháry. Více mě zajímá, jak velké rezervy mám a na čem dále pracovat. V druhé řadě bych se rád vrátil na ty dvě soutěže, které jsem letos odjel, ale už ve voze R5 a pokusil se něco zajet v absolutním pořadí. Nad rámec toho bych si možná odbyl jeden start v českém šampionátu, ale zatím je otázkou, kde by to bylo a s čím.“
Měl bys na závěr nějaký vzkaz pro fanoušky?
„Rád bych, teď už trochu zpětně, poděkoval za příjemné pozitivní reakce na můj rozhovor před dvěma lety, a i na plánovaný start s Hyundai. Všechny jsem si je samozřejmě přečetl a potěšily mě. Velmi si jich vážím. Nejsem typ člověka, který by potřeboval ke každému prdu nebo startu dávat tiskovku, vždy mi spíše vyhovovalo stát trochu mimo pozornost. Ale snad už se blíží doba, kdy těch příležitostí bude přece jen více. Takže ještě jednou díky a snad se uvidíme během příštího roku někde u trati!“
