Adam Kruťa – „Pasekář“ tělem i duší

Miroslav Vebr, 22. prosince 2021, 13:10 Google+

Adam Kruťa patří do široké rodiny „Pasekářů“ a stejně jako ostatní z tohoto „zlínského gangu“, i on úspěšné sbírá poháry v rally. Postupně si vyzkoušel všechny pozice, od umývače oken, přes spolujezdce až k postu za volantem. Pojďme se v rozhovoru ohlédnout za jeho starty, kdy nám prozradil, že jej v polovině roku čeká nová etapa života.

Počet komentářů:  0 komentářů Napište svůj názor
Rally Vsetín (CZE)

Rally Vsetín (CZE) | foto: Jakub Daniel Machálek, RallyZone.cz

Sdílejte článek

Želechovice nad Dřevnicí, to je rallyová „líheň“ zlínska a odsud pocházíš i ty…

„Vyrůstal jsem v Želechovicích na pasekách a proto se nám říkalo „Pasekáři“ a tam nešlo minout tento sport. Už odmala jsem se chytal všeho, co nějak jezdilo a mělo řídítka nebo volant. Začínal jsem s motorkou a když jsem jel okolo domů v dědině, tak skoro všude se připravovalo nějaké závodní auto. Jen namátkou Martin Paták, bratři Krajčové, nebo občas vytáhl závodničku Pavel Ševčík. Zkrátka, v každém druhém baráku byl nějaký jezdec nebo spolujezdec…“

Ty jsi ale nezačínal s automobilovými soutěžemi hned…

„Jak už jsem vzpomínal, já se chytil nejprve řídítek u motokrosové motorky. Bylo to to krásné období, když každý pořádný kluk měl Pionýra. Taťka se docela dost věnoval motorkám a tak mne vedl tímto směrem. Závodit jsem začal až ve chvíli, kdy jsem si na svou pořádnou motorku vydělal. Díky tomu mám i několik závodů za sebou.“

Jak ses dostal od motorky k automobilovým soutěžím?

„Byl to právě již zmiňovaný Martin Paták, který viděl, že si dokážu sám spravovat motorku a vycítil, že bych mohl mít k motorům jako takovým kladný vztah. A jelikož potřeboval k sobě do týmu nějakou mladou krev, tak jsem mu začal pomáhat při přípravě auta. Pro mne bylo v té době největší odměnou, když jsme jeli auto za barák vyzkoušet. Později přišla nabídka, zda bych nechtěl jet s Martinem na závody, kde jsem mu z počátku jen umýval okna a měnil gumy. A potom už to šlo ráz naráz a závodů přibývalo.“

Soutěžní volant svíráš oficiálně od roku 2018, ale těch startů jsi měl zpočátku hodně málo…

„V počátku mé kariéry to nebylo o financích, jak by se mohlo na první pohled zdát. Martin v té době jezdil Favorita spolu s Pavlem Malaníkem a já dostal za pomoc v týmu dárek, že jsem se mohl posadit vedle Martina na místo spolujezdce při Barum rally 2016 v Legendách. V tom samém roce jsem se svezl ještě i s Pavlem Malaníkem na Mikuláši a o rok později jsem navigoval Pavla na obou těchto soutěžích. A když oba viděli mé zapálení pro rally, tak mi dovolili jet s jejich vozem v roce 2018 Barum rally v Legendách. A jak už to tak bývá, pokud se jezdec chytí volantu, tak už se jej nechce pustit. Ta samá „nemoc“ postihla i mne a za volantem se mi to zalíbilo. Od té doby jsem se snažil co nejvíce autu porozumět a společně s Martinem ho vyvíjet a zlepšovat. S přibývajícím časem jsem měl touhu vlastnit svoje závodní auto a tak své jediné finance, které jsem měl, jsem investoval do polorozestavěné Škody Felicia.“

Vzpomínal jsi, že jsi jednu dobu i četl rozpis, už tě tato sedačka neláká?

„Ne. Rozhodně mne místo spolujezdce nijak neláká. Když jedu s někým a neřídím, tak se mi dělá nevolno už jen při pohledu do mobilu, natož abych měl hlavu skloněnou na rychlostní zkoušce a četl rozpis. Nedokážu si tedy představit, že bych usedl na pravou stranu v závodním autě. Dříve asi byl silnější adrenalin a já byl do rally tak zapálený, že jsem se obětoval i pro spolujezdce. Volant je prostě volant. Mými jezdeckými vzory jsou Sébastien Loeb a Václav Pech. Takže pokud by Vašek hledal nového spolujezdce a oslovil by mne, tak bych to zkusil :-))). Ale dopředu jej varuji, čtení mi nikdy moc nešlo :-))).“

První dva roky jsi krotil Škodu Favorit, což byl ve své době hodně dobrý vůz. Nemrzí tě, že v současné době je ve startovní listině těchto vozů minimální množství? A podobná situace je i u Felicií, kterou nyní vlastníš…

„Určitě nejenom mne mrzí, že těchto aut nejezdí více. Je přece krásné vzpomínat na období, kdy mezi sebou soupeřila továrna proti soukromým jezdcům, jakými tady byli Kresta, Holý, Fottera a další. Znám spoustu kluků, kteří by se rádi svezli s těmito technickými legendami. Na druhou stranu vím, že je potřeba investovat nemalé finanční částky, aby tyto automobily mohly konkurovat soudobým vozům. Proto je dnes mnohem jednodušší zakoupit si například Peugeot 208, kde základ samotný funguje. Ten, kdo chce jezdit s Favoritem, musí mít opravdové srdíčko a finance, aby auto dobře fungovalo. Favorit je konstrukčně i podvozkově výborně vymyšlené auto. Ale to byla jiná doba… A podobně by se dalo hovořit i o Feliciích. Krásné auto, kdy ve startovní listině bývalo i třicet vozů tohoto typu. Udržet tyto skvosty v kvalitním stavu je hodně těžké a proto se často stává, že si je majitelé nechávají ve svých dílnách na červeném koberečku. I já mám tady Felicii na koberečku, ale stále si myslím, že to mé auto ještě nějakým závodem proženu.“

I ty si budeš tvořit to „své“ muzeum?

„Zatím tímto směrem neuvažuji a jak Favorita, tak i Felicii poctivě připravuji na další sezonu. Třeba se jednou stane, že oba vozy jednou skončí na dílně v „koutě slávy“. Koberečky už mám nachystané :-))).“

img-responsive

Rally Vsetín (CZE) | foto: Jan Dušek, RallyZone.cz

Pojďme se podívat, jakou jsi měl sezonu 2021… Start na Kopné, pro tebe tak trochu povinnost, jakožto domácího jezdce, ale pro tebe to byla zde premiéra s hodně těžkými podmínkami…

„Kopnou jsem chtěl jet již v roce 2020, ale hygienické restrikce nám ji tehdy zrušily, o to víc jsem se těšil na letošní ročník. Paradox je, že byť mám Slušovice doslova za komínem, tak na některých erzetách jsem nikdy nejel. No a počasí… to byla kapitola sama pro sebe. O Kopné se traduje, že je sama o sobě těžká a letos se jela celá na mokru, takže ještě o nějaký level byla těžší. Pro nás byla jediná výhoda ve volbě pneumatik. Já osobně mám rád mokré a blátivé povrchy, tudíž sprint okolo Slušovic mi vyhovoval. Samozřejmě, že se mi podařilo na první zkoušce vymést příkopu a měli jsme i drobné technické problémy, ale jinak byla pro nás Kopná velmi vydařená.“

Potom přišla Barumka, tvoje třetí za volantem. Dva předchozí starty jsi jel v Legendách, ale vloni jsi byl již v hlavním startovním poli. Je rozdíl v tom, kdy jedeš Legendy a kdy jedeš v hlavním poli? Jak sis užil tuto zlínskou rally?

„Ten rozdíl je obrovský. Pokud to shrnu do kostky, tak na Legendy stačí, když přijedete s basou nářadí a čtyřmi koly navíc. Jednu sadu pneumatik použijete na městské super speciálce, kde lidi bavíte jízdou dveřmi napřed a druhou sadu použijete na zbytek závodu. V Legendách se pěkně svezete a rovněž nasajete atmosféru soutěže… Ale to pravé závodění je v hlavním poli. Tam i příprava auta i samotné posádky je náročnější, jak po stránce fyzické, tak i psychické. Letos jsem měl pro dvě soutěžní auta dvě dodávky nacpané až po střechu náhradními díly. Na vše se dívám z pohledu automechanika, neboť auta chystám sám od A do Z. A Barumka byla v režimu 1+1, to znamená, že jsem chystal auto sobě i Pavlovi Malaníkovi. Měli jsme výhodu, že jsme startovali těsně za sebou, takže na přejezdech mi Pavel sděloval dojmy, jak auto funguje a když jsme dojeli do servisu, tak první, co jsem udělal, bylo to, že jsem lehl pod auta a kontroloval oba vozy. A toto v třídenním maratónu, to mi sebralo opravdu hodně sil. Na druhou stranu ten pocit, kdy obě auta úspěšně projela cílovou rampou, byl neskutečný. Následovaly dvě hodiny pauzy, než nám technici vydali auta z uzavřeného parkoviště, pak je naložit, rozdělit úkoly mechanikům, kam zavést dodávky a ráno mne čekalo vykládání všeho, co jsme na Barumce potřebovali, a pak hurá do práce. Nemohu ale říct, že jsem si Barum rally neužil… Je to prostě jiné, než když si auto někdo jen pronajme. Barumka byla vydřená, ale mně se splnil sen. Felicii jsem kupoval hlavně proto, abych s ní mohl ve Zlíně startovat.“

Ty jsi tak trochu nakousl otázku, zda by nebylo lepší si auto pronajmout a tím se zbavit všech těch činností před a po závodě…

„To je otázka financí, to se mi těžce porovnává. Byla by asi hloupost mít auto doma na dílně a půjčovat si druhé. A potom, za částku, kterou bych dal u nějakého týmu za jeden sprint, já dokážu s Felicií odjet půl sezony. Auto mám doma a raději se na něm nadřu a vím, co kde v něm je… To bych prostě přes závodní srdíčko nepřenesl.“

I třetí závod jsi absolvoval na Moravě, tentokráte to bylo ve Vsetíně, kde panovalo krásné počasí… Ale pro tebe hodně vydřená výhra…

„Na Vsetín jsme se hodně těšili a jak avizuješ, i počasí vyšlo. Felicie na Barumce byla na nás hodná a nebyl s ní žádný vážnější problém, ale na Vsetíně nám to dala vyžrat. Problémy nastaly po technické přejímce, ale ty jsme odstranili. To byl ale teprve začátek… Před první erzetou přišly další. Já nabyl díky tomu pořekadlo, že s Felicií musí jezdit jen automechanici JJJ. V první RZ jsem nasadil vysoké tempo a dařilo se, ale až do momentu, kdy těsně před cílem zkoušky jsem se uřadil a přetočil motor. Tím jsem poškodil klínové řemeny, takže na frak dostalo dobíjení, auto přestalo chladit a přestalo fungovat servo řízení. A hlavně odešla spojka. V cíli jedničky jsem s pomocí ukradeného špalku dřeva nahodil nové řemeny, aby auto dobíjelo a chladilo. Jenže oprava spojky během závodu mezi RZ nejde a starty do zkoušek byly přes startér a zařazený první rychlostní stupeň. Byl to prostě boj jak na erzetách, tak i na přejezdech, protože jsme si nemohli dovolit zastavit na křižovatkách. Dokonce se mi podařilo i zlomit volant, když jsem jel bez servo řízení. Ten jsme ale v servisu vyměnili. Nakonec si myslím, že jsme zajeli vcelku slušný výsledek, s ohledem na fakt, s jakými problémy jsme jeli. Cíl jsme ale plnili a vítězstvím ve třídě jsme si zajistili konečné druhé místo ve třídě 14.“

Ty ses vlastně s vítězem třídy Zdeňkem Václavíkem letos utkal pouze jednou a to na Kopné…

„Na rovinu… Kdybych měl s panem Václavíkem bojovat na Vsetíně o titul, tak bych nařídil Jirkovi Haferníkovi, aby odevzdal kartu v časové kontrole později. Podle mne si pan Václavík zaslouží tu největší úctu mezi závodníky a právem mu vítězství patří. On jako člověk je naprosto neskutečný. S ohledem na svůj věk, co dokáže, tak to klobouk dolů. Spousta jeho vrstevníků sedí doma u televize s bačkorami na nohou a vymýšlí hlouposti. Pan Václavík dojede v sobotu po závodech domů a v neděli už sedí v jeřábu a vydělává peníze na další závod. A k tomu ještě dokáže zamést s mladými jezdci… Klobouk dolů!“

Sezona 2021 u tebe byla - co start, to pohár - takže spokojenost?

„Rozhodně jsem to nečekal. Byl bych rád, kdyby se z toho stala tradice a my ji neporušili J. Na druhou stranu ale sportovně přiznám, že konkurence ve třídě 14 už není, co bývala. S autem jsem se dokázal sehrát a jde nám to. Někdy Felicii musím přemlouvat, jindy musím přemlouvat i sám sebe, ale to k tomu jaksi patří :-))).“

Ty závodíš společně s Jirkou Haferníkem, což je v dobrém slova smyslu „emoční muž“, přetavuje své emoce i do čtení rozpisu?

„Je pravdou, že Jirka je hodně emoční člověk a na čtení rozpisu je skvělý. My jsme si v tomto hodně sedli a on mi kolikrát dokáže poradit. „Haf“ je rozený komentátor, který co vidí, to řekne a stejně to funguje i v autě při psaní rozpisu. V rychlostní zkoušce se chová jako profesionál, kdy pokud je potřeba zdůraznit úsek, tak to dá jasně najevo a když něco pokazím, tak mi i vynadá. No, a když dojedeme do cíle zkoušky, tak mne kolikrát pochválí, což mne nabudí ještě k většímu výkonu a on je pak z toho samozřejmě nadšený.“

Jak jste se vůbec vy dva dali dohromady?

„Známe se s Jirkou hodně dlouho a mám takový pocit, že když jsem byl malý, tak mne i přebaloval :-))). Jirka, jak jinak, taky pochází z Želechovic a bydlí hned vedle mé babičky, takže jsme se často potkávali. Největší kontakt nastal v době, kdy „Haf“ pořádal závody na kole a já s bráchou jsme se jich účastnili. Později, když jsem postavil Felicii, tak jsem potřeboval někoho vedle sebe. Měl jsem pár tipů… Mezi nimi byl i Jirka a tak jednou u piva a cigarety jsem se ho zeptal, zda by nechtěl se mnou jet a on přikývl. Jirka je srdcař, který jde do všeho a nám to klape, což je nejdůležitější.“

Máme tady zimní pauzu, jak ji vyplníš?

„U mne to je jednoduché… Repase Favorita a Felicie.“

Už tedy patrně máš nějaký plán, kde tě uvidíme v roce 2022?

„I v roce 2022 se budu točit okolo závodů a závodních aut. S Favoritem vyrazí Pavel Malaník na všechny sprinty a pokud to klapne, tak přidá i nějaký závod z velkého mistráku. Já s Felicií odjedu vybrané sprinty, což s největší pravděpodobností budou ty domácí, tedy Kopná a Vsetín. Docela mne láká závod v Hustopečích… Otazník visí nad Barum rally, neboť tady to hodně záleží na financích a uvidíme, jak se věci vyvinou.“

Tebe čeká i jeden životní krok… Prozradíš?

„Ano, čeká mne svatba s mou milovanou, kterou plánuji na konec července.“

Kdo to je Adam Kruťa, jaký je? Představ se nám…

„Adam Kruťa je „pasekář“, což Jirka Haferník rád používá. Na to jsem patřičně hrdý, neboť naše nátura tam je poznat a je boží. Bydlel jsem na samotě u lesa, kde se jezdilo na kole a na motorce. Tím, že to bylo daleko, tak jsem nikdy nešel pěšky. Začalo to kolem, pak motorka a pokračuje to raly autem. Za volantem auta jsem seděl hodně brzo, kdy jsem pořádně nedosáhl na pedály, ale už jsem jezdil po loukách. Na Pasekách je hlavní sport rally, společně s požárním sportem, kterému se rovněž věnuji. Krom toho mám rád hory. Jinak mne baví vše, co má motory. Jsem vyučený automechanik a k motorům mám blízko. Je to má práce i koníček.“

Poděkování…

„Mé poděkování patří hlavně mým příznivcům a sponzorům, bez kterých bych nemohl tento krásný sport provozovat. Velké díky patří i Pavlu Malaníkovi a v práci šéfovi, který mi jde po práci na závody šroubovat. Díky letí i k bráchovi a přítelkyni za toleranci, která trávila spoustu víkendu sama, zatímco já lítal po závodech. A samozřejmě nesmím zapomenout ani na Jirku „Hafa“ Haferníka, se kterým si užívám každý závod.“

Vzkaz fanouškům…

„Děkuji všem za přízeň a já doufám, že mne budou podporovat dál. Věřím, že když „hodím“ do zatáčky „dveře napřed“, tak mi zafandí. A já jízdu dveřmi napřed chci dál praktikovat - je to můj styl.“

Vytisknout

Diskuze: Adam Kruťa – „Pasekář“ tělem i duší

Přidejte svůj názor

Počet komentářů: 0, Buďte první Vložte komentář

Související články

Doporučujeme

Další články

Aktuálně

Podorlická rally (CZE)

III. Dnipro-M Podorlická Rally - foto Jan Merta

Ilustrační foto

Jezdíte jako závodník? A máte na to vhodnou havarijní pojistku?

Rally Šumava (CZE)

Jaromír Tarabus dominoval na Šumavě

Historic Vltava Rally (CZE)

Vltava ve fotografii Jakuba Machálka

Rally Šumava (CZE)

Racing21: Naděje ukončil Čínovský okruh

Rally Kopná (CZE)

Minařík Racing úspěšný na Kopné i na Šumavě

reklama

Doporučujeme

Rally Morava (CZE)

Petr Daniel – S turbem i bez turba za vítězstvím ve třídě

Čtěte dále

Nejčtenější články

  1. Jezdíte jako závodník? A máte na to vhodnou havarijní pojistku?

Fotogalerie

reklama

Zprávy odjinud