Patriku, v loňské sezoně si víc nejezdil, než jezdil. Pověz, co se dělo a když si závodil, tak kde a s kým to bylo?
Loňskou sezonu jsem bohužel moc nenajezdil, spíš nic. Hned po novém roce jsem měl nehodu při výkonu povolání. Ve Valašském Meziříčí do mého nákladáku čelně narazil ne moji vinou protijedoucí kamion. O Dva měsíce později, když už jsem se trošku dal do pořádku, přišla další nepříjemná situace. Moje auto odmítlo poslouchat a byl sem nucen si na cestu do práce vypůjčit auto od své maminky. Nedaleko od domova jsem však dostal smyk na namrzlé vozovce a i když jsem se snažil dělat co se dalo, nevyhnul jsem se návštěvy hluboké příkopy a přetočení na bok. Po této nehodě, kdy jsem mamince zrušil auto úplně na odpis (tentokrát však mojí vinou), jsem musel několik měsíců byt v pracovní neschopnosti a dávat se do pořádku. Ke konci roku jsem cítil, že už bych byl snad i psychicky a fyzicky připraven na to usednout zpět do závodního auta a postavit se na start nějakého závodu. Oslovil mě Kuba Remeň, který jezdí se Škodou 130 Rapid. Po bližší konzultaci po telefonu jsme navíc zjistili, že od sebe bydlíme jen 15 km. Slovo dalo slovo a my se postavili na start Rally Světlá nad Sázavou 2010. Tomu všemu však ještě předcházelo společné testování, kde auto začalo zlobit. Museli jsme proto během dvou dní dvakrát rozebírat a dávat do pořádku převodovku. Ještě den před odjezdem jsme na autě dělali do nočních hodin.
Dá se tedy v případě loňské sezony mluvit o něčem jako je „nejlepší výsledek“?
Loňský nejlepší výsledek je pro mne to, že ještě vůbec žiju. Co se týká závodění, tak z Rally Světlá nad Sázavou jsme bohužel odjížděli zklamaní. Na RZ 7 nám odešel třetí převodový stupeň. V ten stejný moment došlo i k výpadku interkomu a aby toho nebylo málo, tak o 2 km dál jsme ve stejném místě kde jsme v předchozím průjezdu trefili značku přetočili auto čumákem do příkopy. Jako na potvoru nám už nešla zařadit ani zpátečka, takže jsme museli chvilku vyčkat na pomoc diváků. Na další rychlostní zkoušce nám navíc přestalo fungovat mazání. S tím jsme ještě odjeli RZ 8 a RZ 9 avšak po RZ 9 padlo rozhodnutí, že než autu ještě více ublížit tak raději odstoupíme a odevzdáme jízdní výkaz. Tím pro nás závody ve Světlé nad Sázavou skončily, ale i tak to bylo super…
Takže sezona 2010 nic moc. Co tě čeká v té letošní?
Letošní sezonu zatím moc naplánovanou nemám. Pátého února jedeme opět s Jakubem Remeněm populární Valašskou Stopu, nebo chceme-li tak oficiálně Ve Stopách Valašské Zimy – Memoriál J.Sláčika. Dále jsme s přítelkyní přemýšleli a ještě přemýšlíme o startu na některém vybraném závodě Volného Poháru co by posádka nějakého pronajatého závodního auta. Chtěli jsme tak učinit už loni ke konci sezony. Už byl domluven i pronájem vozu a další věci okolo na Rally Show Erpužice, avšak přítelkyni postihla nemoc, s kterou musela byt hospitalizována v nemocnici a tak se závod musel odložit. Na tomto závodě bychom startovali v pozici kdy já bych byl řidič a přítelkyně spolujezdkyně.
Co se týká letošní sezony čekám na nějakou nabídku, uvidím co s Kubou Remeněm ještě vymyslíme a co vymyslíme s přítelkyní. Určitě se letos chci alespon jednou svézt jako řidič a udělám pro to maximum, tak jako před Rally Show Erpužice.
Ze spolujezdce se tedy pomalu stává jezdec?
Řízení mě dříve moc nelákalo a nedral jsem se k němu. Dokonce jsem i v nějakém rozhovoru psal, že bych nikdy neměnil místo spolujezdce za jezdce. Od vyzvednutí řidičského oprávnění a zakoupení mého Mitsubishi, které už jsem bohužel byl nucen prodat, se ale vše změnilo. Nyní bych rád praktikoval sem tam obě dvě pozice. Každá má nějaké kouzlo. Řízení mě nyní baví víc, ale můžu říct, že spolujezdec má jako profese hodně co do sebe a nešlo by to bez ní. Takže jak jsem již psal v předchozí otázce, chtěl bych letos zkusit i jeden nějaký vybraný závod, kde bych jel jako jezdec se svou přítelkyní na sedadle spolujezdce.
Ty jsi amatérský závodník, který jezdí převážně závody nižších kategorií. Jak těžké je sehnat sponzorské peníze na tenhle druh sportu? Navíc na ne úplně vrcholové úrovni.
Ono záleží, zda do toho člověk chce vrážet peníze ze svého nebo ne. Pokud ano, je to snazší. Ale kde je pořád brát… Pokud chce člověk sehnat sponzory pak už to tak jednoduché není. Většinou vám ani na váš návrh o sponzoring neodpoví, zavřou vám dveře před nosem, vysmějí se vám , a nebo řeknou něco ve smyslu „Své peníze si dokážu utratit i sám“. Na tuto odpověď jsem dodnes nezapomněl…
Rally není uplně z nejbezpečnějších sportů. Co na to, že se mu věnuješ říká rodina?
Můj otec mě k tomuto sportu vlastně přivedl co by diváka. V naší rodině nikdy nikdo ,,aktivně‘‘ nezávodil. Jsem první, kdo se k tomuto sportu přichomejtl. Takže ze strany otce byla a bude podpora vždy. Snaží se i shánět sponzory, ale není to jednoduché. Co se týká maminky, tak ta je pro změnu ten člověk, který mi vždy před závodem „nadává“, jestli jsem normální, jestli se chci zmrzačit a podobně. Pak však i s otcem přijdou na závody a maminka stojí někde u tratě a fandí o sto šest. Do servisu pak přiveze nějaké dobré jídlo nebo laskominu aby synáček neměl hlad ?. Nebýt obou rodičů tak se k závodění nikdy nedostanu a nikdy bych s tím nemohl začít. Už jen kolikrát jsem je dříve otravoval a museli mě pořád někam vozit na různé testování a podobně. Takže rodině patří obrovský dík!
Každé začátky jsou těžké. O to víc, když nikdo ve tvé rodině před tebou nezávodil. Kdo ti pomáhal ve tvých spolujezdeckých začátcích? A má i Patrik Kovář svůj spolujezdecký vzor?
V začátcích mi hodně pomáhal Pavel Dresler a Petr Uhel. Mým vzorem býval a vždy bude Filip Schovánek.
Klasická otázka na závěr. Jakou soutěž by si chtěl absolvovat coby spolujezdec?
Barum Rally Zlín a je mi uplně jedno jestli role jezdce nebo spolujezdce (smích).
Patriku děkuji za rozhovor a přeju do sezony 2011 více štěstí, než bylo v té loňské.
I já děkuji za rozhovor. Rád bych ještě na závěr poděkoval našemu sponzorovi pro „Stopu“, kterým je OKL octárna Bzenec. A samozřejmě pozvat na Valašskou stopu co nejvíce fanoušků…
Ilustrační foto: Bob Hlávka
Komerční sdělení
