Tak Aleši, popiš nám své nejsilnější zážitky z letošní i loňské Barumky?
Letošní Barumka pro nás byla sportovně dramatičtější. V sobotu ráno jsme začínali s několika minutovou penalizací a chvíli to vypadalo, že snad budeme muset skončit dříve, než závod pořádně začal. No a nakonec jsme to dotáhli až na vítězství. Přičemž to slovo „dotáhli“ se na Barumce dá chápat celkem doslovně – pro naší křehkou sériovou Feldu to letos byla, zejména díky Pindule, fakt dost rozbíječka. Loňská Barumka byla zase díky velmi proměnlivému počasí jezdecky těžší. Průjezdy Rajnochovickým údolím na „černém ledu“ směrem dolů, za intenzivního deště ve dne a na blátě v noci, kde se stačilo jenom pomyslet na brzdový pedál a přední kola už se blokovala do smyku, na to fakt nikdy nezapomenu. Přestože mám ve zlínském kraji opravdu hodně kamarádů, nějak mě před černým ledem jakožto neznalého (skoro)pražáka předem nikdo moc nevaroval…ale dopadlo to, i přes jednu důstojnou krizi, dobře a dle videosestřihu jsme tam sklidili místy i aplaus :-)
Letos bylo pochopitelně silným momentem přijet na cílovou rampu jako vítězové ve třídě. Ale z hlediska intenzity zážitku byla nejsilnější loňská tréma před startem noční super RZ Zlín, kdy jsme do ní startovali jako úplně první auto Barumky, na trať rozehřátou do předjezdce Martina Prokopa. Když jsme jeli do prázdných časovek jako první, před námi nikdo nebyl a čekal na nás padesáti či stotisícový dav nadržených fanoušků se světlicemi, to se nám prostě svíral zadek, přestože normálně už u nás nějaká větší tréma moc nehrozí. Navíc jsme tehdy do poslední chvíle řešili gumy kvůli hrozícímu dešti, takže jsme si přezouvali ještě pár minut před startem nahoře na kopci nad centrem města v areálu Baťovi univerzity. Ten pocit, když slyšíš, jak dole houkají předjezdci, bouří tisícihlavé davy, za pár minut máš vjet na scénu a ještě nemáš na autě ani kola, to se taky musí zažít… :-)
Vysvětli nám nadpis článku – Barumku za 20 Kč by chtěl jistě vyhrát každý. A jak to, že Vás to stálo právě 20 Kč?
No přímé bezprostřední škody na vozidle naštěstí loni i letos představoval pouze zničený prohnutý disk kola. Z finančních důvodů jezdím sériové feldí liťáky, které se dají na bazoši koupit již od 150 Kč/ks. No když jsem pak šel dát disk do šrotu, dostal jsem za ten hliník 130 Kč – takže finanční ztráta byla pouze 20 Kč :-) Je fakt, že letos už to tak moc neplatilo, protože na autě vznikly i další (a dražší) škody, ale loni to platilo na 100 % ;-) Letos to bylo také dramatičtější v tom, že se nám disk prohnul o nějaký šutřík či hranu nahoře na Semetíně krátce po startu a bouchal pak po zbytek RZ do čepu řízen. Vzhledem k tomu, že se s tím dalo jet a stahovali jsme ztrátu, tak jsme kolo neměnili a jeli až do cíle – nicméně letět rychlé rovné semetínské sjezdy lesem 130-140 km/h na silnici pro jedno auto s bouchajícím kolem, nic moc pocit. To bych si klidně pro příště klidně odpustil. Ale fakt nebyl čas ztrácet čas.
To věřím, Aleši. Ještě jsi nám ale neobjasnil důvod vaší penalizace při letošní Barumce – co se Vám přihodilo?
Docela kuriózní shoda třech náhod – to prostě nevymyslíš. Jak už to tak v závodních autech bývá, máme tam manuální spínač ventilátoru motoru. Pokud je zapnutý, svítí na něm dioda. Ta se před startem rozbila a nesvítila. Nicméně ventilátor jsme v pátek večer při městské super RZ manuálně ani nezapínali, nebyl důvod. Při opouštění UPčka po odjetí divácké speciálky jsme si s vedle stojícími posádkami sdělovali intenzivní dojmy z městské RZ a při tom jsme asi: 1) Omylem kopli/zavadili o spínač ventilátoru. 2) Tomu nesvítila ta dioda, takže jsme si toho nevšimli. 3) Asi poprvé v životě jsem zapomněl vypnout elektriku odpojovačem baterie. V důsledku toho jsme ráno přišli k autu s vybitou baterií. No a na to se pak navázala série dalších příhod, včetně navigačních, které nás stály několik minut penalizace. Musím hlavně opakovaně a nekonečně děkovat všem, co obětavě a dlouho tlačili – klukům pořadatelům z UPčka a Martinovi, že se to podařilo rozchodit, no a pak také našich mechaniků Radkovi, Tomášovi a Mirkovi Zdrubeckých, že v servisu vyřešili vše, co bylo potřeba. Nechť se jim za to daří co nejvíce v jejich boji o český titul v AOS - automobilových orientačních soutěžích!
Letošní Barumka pro Vás tedy byla dramatičtější, ale zase loňská delší – loni se Vám podařilo absolvovat všechny rychlostní zkoušky, když Vám ani jednu nezrušili.
Ano, to bylo skutečně super – myslím, že skutečně málokomu z chvostu startovního pole se někdy v životě podařilo na Barumce absolvovat plný počet ostrých kilometrů. Zejména loňská RZ Halenkovice, kde ve druhé zatáčce po startu šlo ven spoustu aut, včetně Vojty Štajfa a našeho týmového kolegy Dana Suchého ze servisního zázemí Pavla Prášila, byla asi zralá na zrušení, ale odjela se také. Stejně jako letošní Pindula. Přesné detaily neznám, ale myslím, že je to agilní osobností dnes již bývalého předního závodníka Milana Kneifela, který v obou případech dělal vedoucího RZ. Když je vedoucím RZ Milan, tak se RZ prostě dojede celá, i když auta létají vzduchem, lesy hoří, vrtulníky útočí, ale furt se jede! A tak je to správně, tak to má být! :-) A samozřejmě díky i všem ostatním pořadatelům, díky kterým se loni odjeli všechny RZ pro celé pole. To se často nepodaří. Mimochodem, podařilo se to také na letošní Bohemce (tu jsme ale zatím bohužel nejeli, neboť tam mám organizačně-komentátorsko-mediální povinnosti).
Během dvou let účasti jste si na Barum Rally projeli všechny zásadní rychlostní zkoušky, které dělají Barumku Barumkou. Mohl bys je porovnat, jak se jeví pilotovi sériové Felicie?
S radostí. O městské Super RZ Zlín už byla řeč, to je kapitola sama pro sebe. Semetín, to je asi světový unikát, jinde nevídaný – navíc předtím, než jsme tam jeli, tak jsem tam nikdy nebyl ani jako divák. Auto to tam dost bolí, ale zážitkově se tomu nic nevyrovná. RZ Kašava má 25 km a obsahuje v sobě úplně všechno, včetně několika rychlých dlouhých lesních sjezdů a legendárních úseků Velbloud, Kopná, Podhoran, Vlčková. Furt je to nahoru a zase dolů – náročné na brzdy. Brzdové kotouče letos nepřežily. O Pindule po letošku říkám, že by to byla krásná RZ, kdyby tam někdo udělal silnici – na nejklasičtějším úseku od hospody na hlavní do Želechovic auto dostalo od spodku tolik ran, že to odnesla převodovka i přesto, že jsem se to tam snažil maximálně šetřit. Ale jinak je to samozřejmě také neuvěřitelná RZta, hlavně průlet Želechovicemi po široké silnici, to je to správné rally-psycho. A to i v sériové Feldě, je to z kopce J O peklu jménem Rajnochovice za deště už byla řeč výše. Chřiby plné horizontů za tmy (Kudlovice, Kostelany) jsou také psycho, ale tam je to při naší cestovní rychlosti ještě tak nějak v normě. Navíc už jsme letos poprvé mělii světelnou rampu, to už je pak úplná pohoda :-).
Máš nějakou „vtipnou historku z natáčení ostrých kilometrů na Barumkách“?
Něco by se našlo. Loni nás v poslední RZ Kašava oslňovalo pozdně odpolední slunce ke konci rychlého sjezdu s horizonty z Vlčkové k Lukovu. Tam, kde šli letos nešťastně ven Martin Vlček s Ondrou Krajčou, probíhala v našem voze konverzace mezi jezdcem a spolujezdcem následovně: „300, horizont komprese bouchne, 250, začátek lesa probrzdi.“ „Já nic nevidim“. „Tak radši brzdi.“ „Když já právě nevidím kde.“ Letos jsem tam měl zase nepříjemný pocit na brzdách, že odlehčená zadní kola už nejsou v optimálním styku s vozovkou. A nekomfortně se tam prý cítil dokonce i Mira Tarabus, a to je co říct. Historicky tam šel hluboko do lesa i Sołowow, tak asi to tam chce dát fakt bacha.
A čeho ses na Barumce bál nejvíce?
Vedra. Naštěstí loni bylo jenom při seznamovačkách a letos jenom v neděli. I tak jsem ale večer po závodě musel vypít 3 litry tekutin, než mě přešel intenzivní pocit žízně. Člověk se v tom nehořlavém kožichu v autě se zavřenými okénky na dlouhých RZtách fakt dost zahřeje. Někde jsem si pomalu více utíral pot z čela, než točil volantem.
Zážitků z obou Barumek máte tedy vskutku hodně. Na závěr bys měl poděkovat všem, kdo se přičinili o Vaše úspěšné starty na Barum Rally.
Tak určitě – protože bez nikoho z níže zmíněných bychom to nezvládli buď vůbec, nebo jenom s obtížemi. Za zajištění servisního doprovodu děkujeme za letošek bratrům+tátovi Zdrubeckých z AMK Poldi sport Kladno, za loňský rok zase Pavlu Prášilovi a jeho klukům. Za přípravy vozu děkujeme Honzovi a Petrovi Freiovým z Frei Racing Teamu, za sehnání rampy Lukáši Andrýskovi, za přepravu vozu na místo akce loni i letos Vláďovi Příborskému. Za improvizovanou nouzovou péči o tréninkový vůz během seznamovacích jízd JZD Podhoran Lukov a malenovickému autoservisu Keron Auto. Za flexibilní potřebnou pozávodní péči o tréninkovou Celicu Petru Pelcovi. Já pak samozřejmě děkuji Martinovi za perfektní spolupráci, tentokráte dokonce vítěznou. No a speciální poděkování patří půvabné servírce ze zlínského Rebel baru ve Zlíně, která nám loni v noci po Barumce přeparkovala závodní vůz mimo zákaz stání v době, kdy už jsme byli všichni pod vlivem. Bez ní by Felda možná ještě nyní stála na někde záchytném parkovišti neznámo kde a žádné vítězství na Barumce by letos nebylo…
Aleši, vždyť ty jsi zapomněl na ty nejdůležitější!
V žádném případě! Největší díky za podporu samozřejmě patří společnosti Market Vision (www.marketvision.cz) a jejímu webu http://auto.otestuj.com/, přes který si můžete nechat bezplatně opravit váš vůz v autorizovaném servisu a ještě za to dostat zaplaceno. Web http://auto.otestuj.com/ na našem vozidle vystřídal adresu webu velkých bojovnic Karolínky a Rozárky www.nadejeproholcicky.cz. Ta se přestěhovala na motokáru další velké bojovnice, talentované sedmileté motokáristky Ájinky (AMK Poborov), která se na tratích srdnatě pere se staršími soupeři - možná i trochu podobně, jako se Karolínka a Rozárka statečně perou se svým osudem. Přání propagovat web holčiček vyjádřila sama nadějná mladá pilotka, takže nebylo co řešit.
Tak výborně, o Barumce, a nejen o ní, tedy už víme úplně všechno. Letošní sezona je však pomalu u konce – co máte v plánu dál?
V plánu máme určitě tradičně dobrodružnou Jänner Rallye 2020 o prvním lednovém víkendu, kde budeme chtít i do třetice potvrdit naše dvě dosavadní úspěšné účasti. Loni se nám zde dokonce podařilo být třetí v klasifikaci Austrian 2WD. Doufám, že se tam potkáme s co největším počtem českých posádek! A také, že se tentokrát podaří oslavit Silvestra v Rožmberské kapli i celé naší posádce J. Předtím bych se ještě rád opět ukázal na mém domácím Pražském rallysprintu, stejně jako na tom zasněženém loni, ale zatím na to nemám žádné peníze, tak nevím nevím. Příští sezona pak bude, s výjimkou Jänneru, od těch dosavadních patrně dost odlišná - plán existuje, ale zatím bych ho nechal jako týmové tajemství a až bude pravý čas, vše bude zveřejněno. Nicméně myslím, že to bude docela zajímavé ;-)
Videosestřih posádky z Barum Czech Rally Zlín 2019:
https://www.youtube.com/watch?v=DsvJwOvH8j8
Videosestřih posádky z Barum Czech Rally Zlín 2018:
https://www.youtube.com/watch?v=7EcemXKmV5E
