Adame, když se podívám do statistik, tak jsou v nich tři kluci Čepelovi a různě se míchají. Zkus nám v tom udělat trochu pořádek…
Adam: „To je jednoduché - táta, brácha a já. Všichni jsme si alespoň jednou vyzkoušeli sedačku jezdce i spolujezdce. Je dobré poznat práci toho druhého, abychom měli představu, co to obnáší, poté si člověk odpustí různé výlevy a v autě je to rozhodně ku prospěchu věci.“
Co vás přivedlo k rally?
Adam: „Za vše mohou rodiče. Táta mi ukázal ve Světě motorů obrázky soutěžních aut a můj výraz prý hovořil za vše, takže jiskra byla zažehnuta. Ve dvou a půl letech jsem byl poprvé na Rallye Bohemia v roli diváka, ale bohužel si to moc nepamatuji. A tím se budoucí rodinné výlety přesunuly z hradů a zámků na soutěže. Každý rok jsme navštívili alespoň jeden závod. Tuším, že okolo roku 2005, když už jsme s bráchou vlastnili řidičské průkazy, dokázali jsme objet snad všechny podniky, co se tehdy u nás jely, od tehdejšího Volného poháru a Rally cupu až po MČR. Brácha byl v té době nadšený kameraman, takže z jednotlivých závodů vzniklo i pár pohyblivých obrázků. A jak to tak bývá, od pásky rychlostní zkoušky není daleko do závodního auta.“
Čepela, Adam - Čepela, Roman | foto: Jan Dušek, RallyZone.cz
Roman: „Já byl poprvé na rally až ve svých devíti. Byla to Barum rally 1996. Když jsem viděl, jakou rychlostí se k nám řítí Felicie Kit Car se startovním číslem jedna s Pavlem Siberou za volantem, na nic jsem nečekal a zdrhal daleko do pole. Dost mě to vyděsilo. Prvotní vyděšení se ale rychle změnilo v nadšení a bylo hotovo. Před pár lety jsem orientačně zkoušel spočítat, kolik soutěží jsme jako diváci již stačili objet a dostal jsem se na číslo hodně přes sto.“
V podstatě jste si vyzkoušeli jak místo jezdce, tak i spolujezdce. Už máte jasno, kdo má kde místo a jak se určilo, kdo bude držet volant?
Adam: „Myslím si, že jsme to měli určené od začátku. Já jsem byl ten, který dokázal v zimě pilovat jednu a tu samou zatáčku tak dlouho, až jsem vyzkoušel pevnost žulového patníku nebo jestli jde strom vyvrátit a zbytek zimy strávil v garáži opravou auta. Brácha umí být za volantem také velmi rychlý, ale má větší vztah k rozpisu a k itineráři. Zajímá se víc o historii rally a má velké znalosti předpisů a hlavně, nikdy se za volant příliš necpal (smích).“
Roman: „Ze začátku to bylo dané tím, že brácha byl starší a měl toho víc najeto a je pravdou, že jsem vždycky tíhl spíš na pravou stranu. Pravdou je také to, že jsem zatím nerozbil žádné auto oproti bráchovi, takže asi nemám správné předpoklady pro to, abych byl kvalitní jezdec (smích). Samozřejmě mám i choutky posadit se za volant, ale nikdy jsem nechtěl ohrozit průběh rozjeté sezony nějakým ojedinělým startem a případným problémem, ať už technickým, nebo poruchou karoserie. Přesto jsme si to v roce 2020 prohodili. Bylo to na naší domácí rally Železné hory a i když jsem si připadal za volantem, jako kdybych řídil poprvé, dojeli jsme úspěšně do cíle.“
Spousta fanoušků ví, že s Pumou jezdí bratři Čepelovi, ale málokdo ví o vás cokoli víc. Zkuste se nám prosím představit? (věk, stav, povolání, hobby atd. – oba)
Adam: „Pocházíme z východních Čech ze Slatiňan, ale nyní bydlím v Trpišově a po světě běhám třicet osm let. Doposud mne žádná slečna neulovila. Vystudoval jsem střední průmyslovou školu strojní a pokoušel jsem se chodit i na vysokou, ale ta mě nebavila. Pracuji ve firmě, která se zabývá prodejem elektromateriálu a osvětlovací techniky na pozici nákupu a prodeje svítidel. Mé hobby je rally, auta a v zimě se rád podívám do Alp a sjedu nějaký ten kopeček (smích).“
Čepela, Adam - Čepela, Roman | foto: Jan Dušek, RallyZone.cz
Roman: „Je mi 35 let, jsem svobodný a pracuji jako technik ve firmě zabývající se prodejem a montáží AV techniky. Největší hobby je přece jasné, jelikož si vše připravujeme sami, zabere to spoustu volného času. Kromě toho, v zimě také rád lyžuju a po zbytek roku se snažím hýbat alespoň na kole. Dřív jsem na soutěžích natáčel a následně stříhal videa. Nyní, když vyrazíme na rally na „kukandu“, pokouším se o nějakou tu fotku. Asi mohu říct, že připravuji itineráře pro některé soutěže ČMPR.“
V rally se pohybujete od roku 2008, ale za tu dobu jste vystřídali pouze dva vozy. Navždy věrni Fordu?
Adam: „K Fordu jsme vlastně přišli úplnou náhodou a jsem za tu náhodu rád. Když jsme se s bráchou rozhodli, že je čas si to zkusit z pohledu posádky, hledali jsme pronájem auta. Brácha věděl, že je v Pardubicích „nějaký“ Marek Šimík, který má dvě pohárové „Káčka“, a že je půjčuje. Sjednali jsme si schůzku a dohodli se na zapůjčení vozu na Rallye Pardubice a jelikož auto delší dobu stálo nevyužité, muselo se uvést do provozuschopného stavu. Strávili jsme několik nocí u Marka v dílně, který nám s opravami pomáhal a zároveň nás učil, co a jak. A co se nestalo, po prvním odjetém závodě zůstalo auto u nás doma. Marek nám učinil velkorysou nabídku, že když se o „Káčko“ budeme starat, můžeme s ním jezdit dál, a tak se stalo, že jsme ho servisovali další tři sezony. Nebýt Marka, nejspíš bychom nikdy nezačali závodit. Bylo to období, kdy jsme si na závody vydělávali po brigádách. Tady patří Markovi velké díky, že nezištně pomohl dvěma uchům naplnit jejich sny.“
Roman: „Ano, Markovi patří velké díky a to nejenom za zapůjčení auta, ale i za to, co pro rallysport udělal a stále dělá. Na soutěžích typu ČMPR vyrostla spoustu dnes úspěšných posádek, včetně nás.“
Začínali jste s Káčkem, nyní je Puma a logicky musí následovat Focus…
Adam: (smích) „Mimochodem „Káčko“ bylo úžasné auto na řízení s dokonalým podvozkem, a jelikož mělo sedmdesát koní, nutilo nás jet čistou a dokonalou stopu, protože jakékoliv odstavení plynu stálo drahocenné vteřiny. To je podle mne dost dobrý základ do rychlejšího auta.
Čepela, Adam - Čepela, Roman | foto: Jan Dušek, RallyZone.cz
Pokud budeme v rovině snění, dalším autem by byla nějaká S1600, nejspíš Suzuki Ignis nebo Puma, možná C2 R2 Max nebo 208 R2. Myslím, že takové auto bych dokázal ovládat a přiblížit se k využití jeho potenciálu.
A teď zpátky na zem, Puma je za mě hezké auto a stále dokáže zajet pěkné výsledky. Pokud budou nějaké finance, mohlo by dojít k vylepšení na motoru a závodní elektroniky.“
S Pumou jezdíte deset let, jak jste k tomuto vozu, který u nás není zastoupen ve velkém počtu, přišli?
Adam: „Když jsme si začínali myslet, že „Káčko“ dokážeme využít na sto procent, začali jsme hledat dostupnou alternativu. Požadavky byly jasné - nízká pořizovací cena a nízké provozní náklady. Nějaký měsíc jsme brouzdali po internetu, až jsme narazili na Ford Puma za pro nás schůdnou cenu. A jelikož se auto nacházelo v Praze, domluvili jsme si schůzku, Forda si prohlédli a za týden jsme si jej přivezli domů. Puma byla postavena z nového auta na okruhové závody Puma cup u Charouze a tam odjela nějaké závody. Poté byla pro zákazníka přestavěna na rally. Ten s ní odjel jednu soutěž MČR a následně sloužila jako tréninkové auto Jana Trajbolda mladšího. Pak ji vlastnil pan Píša, který s ní odjel pár závodů v Českomoravském poháru, kde ji rozbil a již opravenou jsme ji v roce 2012 koupili my.“
Roman: „Když jsme Pumu dovezli, bylo na ní ještě dost práce, ale postupně jsme ji předělávali k obrazu svému. Po velké havárii ve Vsetíně 2017 jsme auto kompletně přestavěli. Je to takový exot. Auto je málo rozšířené kvůli nevhodnému objemu motoru 1679 ccm, což znamená soupeřit s dvoulitry. Výhodou je naopak nízké těžiště. Máme tam některé věci dle skupiny A, ale třeba motor je v podstatě sériový.“
V průběhu těch deseti sezon jste celkově vyhráli čtyřikrát třídu, které z těch vítězství bylo nejtěžší?
Adam: „Nejtěžší vítězství bylo to letošní. Rozhodovat sezonu na poslední soutěži ve Vsetíně bylo dost náročné. Tamní rychlostní zkoušky jsou velice těžké i za suchého počasí, letos to bylo umocněno ještě mlhou a spoustou vytahaného bláta.“
Rally Vsetín (CZE) | foto: Jakub Daniel Machálek, RallyZone.cz
Roman: „Za mě také to letošní a upřímně si myslím, že to bylo dané tím, že jsme do sezony asi poprvé vstupovali s tím, že bychom ten titul měli urvat… Občas jsme sami na sebe zbytečně vytvářeli tlak a trochu se vytrácela radost ze závodění. Hodně si cením i výsledku z roku 2019, kdy jsme dokázali vyhrát třídu A3 v ČMPR a zároveň ovládnout třídu 18 v rallysprint sérii. Navíc, tenkrát se ještě vyhlašovalo i absolutní pořadí v rámci všech bývalých pohárových tříd 14 - 18, které jsme také vyhráli. Ani nevím, jestli se takovýto husarský kousek někdy podařil i někomu jinému.“
Pojďme na letošní sezonu, jaká byla?
Adam: „Letošní sezona byla z mého pohledu taková protrápená. Když odjíždím ze závodu, musím z něj mít dobrý pocit, že jsem odvedl dobrou práci a je jedno, jestli člověk vyhrál, nebo byl poslední. Musím si říct, že všechno šlapalo a nic bych na tom neměnil.
Kopná nezačala zrovna ideálně, neboť hned v první rychlostní zkoušce jsme stáli u velké havárie rakouské posádky. Člověk se poté snaží jet jakoby nic, ale stále to tam někde je. Ve vracáku v Podkopné Lhotě jsem utrhl ruční brzdu a to mě na pohodě taky zrovna nepřidalo. V uklouzaných pasážích jsem pak musel neustále myslet na to, že nebudu mít možnost auto korigovat. V Plzni, zhruba v polovině závodu nám Puma na přejezdech přestávala jet a v plném zatížení to také nebylo ideální. V jednu chvíli jsme mysleli, že na cílovou rampu ani nedojedeme. Příčinou byla špatná lambda sonda. Jediná Příbram proběhla optimálně, z ní jsem odjížděl spokojený.“
Rally Morava (CZE) | foto: Jakub Daniel Machálek, RallyZone.cz
Roman: „Na Příbram jsem se velice těšil. Jsou tam pěkné tratě plynulého charakteru, což nám a hlavně Pumě vyhovuje. Tam bylo tempo od začátku do konce na 100 % a pěkně jsme si skočili i na Drevníkovské zkoušce. Počítal jsem to a proti roku 2020, kdy jsme v Příbrami startovali poprvé, jsme se zrychlili o 1 s na kilometr, což je na naše konzistentní výkony hodně.“
Adam: „Sezona se nám přelila do druhé poloviny, kde se začínalo Vyškovem. Už ráno v servisu jsem cítil, že jsem se špatně vyspal, a že budu spíš bojovat sám se sebou, než s nástrahami tratě. Bohužel se to asi přeneslo i na bráchu. Výsledkem toho všeho byl výlet do pole na druhé rychlostní zkoušce, při kterém dostalo auto ránu zespodu. V nejbližším odbočení jsme Pumu odstavili a neplánovaně tak měli možnost shlédnout výkony zbytku startovního pole v rolích diváků.“
Roman: „Na první velice rychlé erzetě ve Vyškově jsme dostali od Pavla Malaníka s Pepou Sedlářem 5,2 s a to jsme se nikde neflákali. Chtěli jsme zatáhnout na Ivanovické bráně, jenže po cca 1,5 km jsem pozdě přečetl zatáčku, která byla za horizontem, a už jsme se do ní nevešli. Následoval výlet do pole, kde jsme ohnuli obě spojovačky a pravou těhlici. S rozbíhavostí asi 20 stupňů se dál pokračovat nedalo.“
Adam: „Za čtrnáct dní nás čekala Rally Morava, na kterou jsem si přivezl horečku. Ve druhé rychlostní zkoušce Domašov nad Bystřicí, v uskákaném sjezdu do cíle lemovaném vzrostlými lípami, mě to trochu uteklo a hned jsem dostal od bráchy vynadáno. Při druhém průjezdu touto zkouškou jsem pravděpodobně předčasně odstartoval, ale v tu chvíli jsem si tím nebyl jistý. Ve výsledcích po dojetí poslední zkoušky ještě žádná penalizace nebyla, tak jsme si mysleli, že to předčasný start nebyl. Až na cílové rampě jsme se dozvěděli o penalizaci a k vítězství nám nakonec chyběly 2,3 sekundy.“
Roman: „Z předchozí sezony jsme věděli, že hlavně na RZ Jívová je Pavel Malaník pekelně rychlý. Celou soutěž jsme se přetahovali o vteřinky. Výrazněji jsme odskočili pouze při prvním průjezdu Domašova. Ulitý start při druhém průjezdu a následná desetivteřinová penalizace, spolu s výborným výkonem našich soupeřů na poslední Jívové, znamenalo druhé místo. Před závěrečnou soutěží jsme měli s kluky na Favoritu zcela srovnané bodové konto a rozhodnout o vítězi třídy se muselo až ve Vsetíně.“
Adam: „Vsetín nás přivítal mlhou již při seznamovacích jízdách. Naštěstí druhý den ráno mlha ustoupila, ale bylo jasné, že na kopcích se bude držet. Naši domněnku nám potvrdila první Hošťálková, kdy na kopci byla taková mlha, že by se dala krájet. Zkoušku jsme odjeli s respektem, ale asi ne s tak velkým, protože v cíli z toho byl krásný patnáctý čas absolutně a sedmý v rámci RSS. Bohužel na start druhé zkoušky za námi startující Pavel s Pepou už nepřijeli a bylo rozhodnuto. Nikdy bych nevěřil, že jen dojet závod do cíle, bez ohledu na výsledek, bude tak těžké. A tušíte správně, že nebylo daleko k nedojetí. Na Vesníku před námi startující posádka havarovala a zablokovala trať. Po uvolnění silnice jsme zbytek erzety dojížděli volným tempem. Před známým diváckým místem „U stodoly“ jsem tak svědomitě objížděl antikat, až jsme vypadli ze silnice, naštěstí se vše odehrálo v nulové rychlosti a dobře to dopadlo.“
Roman: „Erzeta Hošťálková nám vždy seděla, i když je na hřebenu okolo Trojáku dost rychlá a nebezpečná… O tom se právě přesvědčili kluci za námi, ale naštěstí to odneslo pouze auto. Pak už stačilo „pouze“ dojet.“
Vaše souboje s Pavlem Malaníkem byly ozdobou sprintů, jak jste je vnímali?
Adam: „Ano, byly krásné a vnímám je velmi pozitivně. Každý závod od začátku musíme jet na sto procent a v druhých průjezdech alespoň udržet nastolené tempo, nebo jej dokonce zvýšit. Myslím, že se jede hodně rychle a každá drobná chybička rozhoduje závod. Je to velmi náročné na psychiku a přípravu před závodem. Vše do sebe musí dokonale zapadat, ale zároveň nás to posunuje dál.“
Roman: „K tomu asi není co dodat. Pavel s Pepou jsou správní ogaři. Panuje mezi námi zdravá rivalita a hecujeme se navzájem.“
Už plánujete příští sezonu, kde vás uvidíme?
Adam: „Sezonu neplánujeme, ona se nám totiž odvíjí od financí. My máme jediného sponzora a tím je táta, jinak si vše platíme. Každý rok jedeme závod od závodu. Možná zkusíme odjet nějakou dvoudenní soutěž. Uvidíme, jak to vše dopadne.“
Roman: „Ono to záleží také na autoklubu. My bychom se rádi svezli i ve velkém mistráku, ale třída, ve které startujeme, není jako jediná pro dvoudenní soutěže vypsaná. Jo a hlavně, musíme už konečně nechat vyrobit podpisové kartičky (smích).“
Čepela, Adam - Čepela, Roman | foto: Jan Dušek, RallyZone.cz
Poděkování a vzkaz fanouškům…
„Chtěli bychom poděkovat těm, kteří nám pomohli k splnění našeho snu a to především tátovi a Markovi Šimíkovi. Všem, kteří nám drží palce a myslí na nás při závodech. Dále „bláznům“, co se podílí na uspořádání soutěží i těm, kteří nám z nich dělají krásné fotky a videa. Také fanouškům, kteří jsou podél trati pořádně vidět, nebo přijdou do servisu a dokážou ocenit předvedený výkon na trati. To vše vždy moc potěší a zároveň motivuje.
Děkujeme.“
