O druhé až čtvrté místo jsme si to chtěli rozdat s Gáliou, který na nás vytáhne nový motor a Čonkou, který určitě doma taky nespal a na fábii opět zapracoval.
Přijeli jsme na místo již s předstihem ve čtvrtek, společné ubytování s Robertem Čonkou a jeho staronovým spolujezdcem Petrem Zátkem. Poseděli jsme a zdravě se pohecovali slivovicí v ruce.:)
V pátek ráno přebíráme potřebné podklady k tréninku a probíráme se. První rychlostní zkouška má letištní charakter a je zakončená nesmyslným retardérem v obci. Nevíme jak jej najet a tudíž značíme ,,nesmysl z pneumatik". V závodě uvidíme jak to tam bude namotané.
Druhý test je nejdelší a měří necelých 20km. Opět se zde pojede hodně rychle. Začínáme mít pocit, že to lepší nebude a jedeme na třetí nejkratší test. Ten je svým charakterem nejblíž rally a jako jediný se nám zamlouvá. Trošku si říkáme, že zde poprvé za tento rok využijeme nekonečně dlouhý převod v převodovce.
Odebíráme se na přejímky do areálu jaderné elektrárny Dukovany. Ty probíhají naprosto bez problémů. Přejíždíme do servisu a chystáme si místa na sobotu. Poslední menší kontrola vozu a odjíždíme na ubytování.
Sobota nás probouzí pěkným počasím a těšíme se na fajn závodní den. Chceme začít rychle, a protože se hned po první rz jede do servisu, obouváme střední směs pneumatik. Auto se ke konci testu chová trošku neklidně a malinko na pneu klouže.
Retardér v obci, který nemáme napsaný a měl být složen z pneu není nakonec žádný!!! Nikdo nikomu nic neřekl, pořadatel ho prostě zrušil. Trošku si připadáme jak v hurvínkově... Jsme na čtvrtém místě těsně před domácím Hobzou. Slivka stojí za stopkou a končí.
V servise auto prakticky jen přezouváme, nic víc není třeba a vydáváme se vstříc dvěma testům. Snažíme se jet opravdu nadoraz a ujet Hobzovi. Když jej cca tři km před cílem vložky dojíždíme, jsme trošku klidnější. Venda Kopáček jede opět neskutečně rychle, Gália je mu v patách a Čonka si jede svůj závod za nimi. Nás uklidnilo průbežné čtvrté místo hned za našima rivalama. Je nám jasné, že Gáliovo tempo je strašně vysoké a nemůže ho ustát. Volíme tedy taktiku projet ještě třetí test stejně jako jsme jeli dvojku.
V servise měníme brzdové desky a auto kontrolujeme. Čeká nás druhý průjezd dopolední sekce. V půlce potkáváme mimo trať Gáliu. Tohle jsme celkem čekali a snažíme se neudělat nějakou hloupou chybu. Projíždíme i nejkratší rztu a vydáváme se vstříc opět do servisu.
Čeká nás poslední rzta, kterou jsme jeli jako první. Cestou se domlouváme, že nebudeme nic podceňovat a pojedem pořád stejně. Na přejezdu potkáváme Vendu Kopáčka a zjišťujeme, že mu utíká voda z motoru. Kluci to dokázali opravit a stíhají časovou kontrolu tak tak.. Když se chystáme na start, všímám si asi po jednom kilometru trati stojícího auta Roberta.. Tak to je trochu moc.. Ten kluk má fakt strašnou smůlu.. Volíme taktiku hyena. Teď musíme opravdu už jen dojet. Body za druhé místo v závodě nás zakotví na druhém místě průběžného pořadí.
Bohužel jsme si to zakřikli a cca tři kilometry před cílem rz na výjezdu ze zatáčky do kopce praská poloosa.. Tohle je fakt zlý sen a obrovské zklamání pro celý tým.. Nedá se nic dělat, bude se závodit do posledního závodu sezony. O to to bude zajímavější a teď jsme na tom všichni víceméně podobně.
Na Rally Jeseníky se začínáme těšit, snažíme se auto opět posunout o kousek dál. Budou pod náma startovat dvě začínající posádky a to Viktor Pernica se svým taťkou a pojedou naše bývalé žluté auto z loňska. Jako druhá posádka se na tratě vydá Tomáš Blažek, kterého bude hnát dopředu Milan Rákovský, osedlají Polo postavené v dílnách Michala Srba.
Já jim už teď přeji pevné nervy a každý metr rz pod kontrolou. Spolujezdcům málo lekanců :) Tak pokud budete mít cestu kolem Šternberku, zastavte se na chvíli a zafanděte.
Poděkování patří opět Sašovi, mechanikovi Jardovi a do pozice mechaničky navlečené Verči. Také všem sponzorům, bez kterých bychom daleko nedojeli.
Začínáme pomalu, ale jistě spřádat plány pro příští sezonu a pokud vše půjde jak má, těšte se na malou změnu :)
Tak ahoj a na rally zdar, Lukin :)
