Besedu se závodníky uspořádal Rally klub Paseky, o.s. ve spolupráci s hlavními partnery akce ČERVENÉ MRAVCE rally teamem a společností VP Racing Fuels. Jezdecké obsazení bylo letos velmi silné, když velká většina jezdců z besedy následně absolvovala Valašskou rally v první desítce nebo maximálně dvacítce absolutního pořadí. Další přední jezdci a spolujezdci pak byli přítomni i v obecenstvu. Možná i proto se letos beseda protáhla oproti obvyklému harmonogramu, a kdyby ten nebyl, mohla by s přetrvávající pozorností a ukázněností publika pokračovat ještě dále.
Před hlavní částí besedy vystoupil jako „předskokan“ a zpestření akce ještě specialista dálkových soutěží Tomáš Tomeček. Jeho velmi zajímavé povídání bylo doplněno o videoprojekci ze záludností na tratích či ukázku různých tipů itinerářů. Dozvěděli jsme se o výhodách a nevýhodách jízdy v poušti bez spolujezdce, co všechno musí jezdec jedoucí sám v kamionu a bojující pravidelně o nejvyšší příčky v Africa Eco Race umět zvládnout, a kde jsou přednosti Tatry oproti konkurenčním kamionům. Následoval křest knihy RALLY FOREVER bývalého „eNkového“ mistra ČR ve Sprintrally Petra Poulíka z rukou spolujezdce Billyho Latifa a stylově závodním benzínem do VP Racing Fuels. Pak už začala hlavní část besedy věnovaná jezdcům klasické rally.
Od začátku se ukázalo, že Ladislav Křeček a jeho doba 70.- 90. let je pro řadu fanoušků na zlínsku stále živým tématem, takže pětinásobný mistr ČR na základě četných dotazů z publika na něj směřovaných postupně zavzpomínal na: Vztahy a vyhrocenou kolektivní rivalitu mezi předními týmy v 70.-80. letech (AZNP Škoda, Agroteam JZD Slušovice, Barum team, Chemopetrol tým…), RZ Pržno, začátky závodění se silnými vozy na začátku 90. let a neslavnou zkušenost s použitím ABS na rychlostních zkouškách v této době, souboj o vítězství s Harry Jokim na Barumce 1983 či účinkování v týmu V.I.P. Motorsport by Nocentiti s brutální Lancií Delta HF Integrale. Dozvěděli jsme se, že až do loňska dělal špiona pro tým Škoda Motorsport a s Janem a Josefem Kopeckými spolupracoval již od roku 2003, a následně i s Pavlem Dreslerem. Po narození prvního pra(!)vnoučete však tyto aktivity od loňského podzimu prý ukončil a o to více se těší, že bude mít konečně volno, aby se mohl na soutěže více jezdit dívat jako divák a už se na to moc těší, protože rally je nádherný sport a stále chce být u toho a vidět to naživo.
Petr Uhel: Sedminásobný absolutní mistr ČR zavzpomínal kromě jiného na to, jak se v předloňské sezoně závodilo s Porsche 997 GT3: „Je to hodně o jezdci, jak moc je ochoten se s tím prát a riskovat“,…“trochu mě to přestalo bavit v momentě, kdy jsme s ním poprvé naostro odstartovali na Čínovském okruhu“,….“WRC je proti tomu trabant!“.
Jan Dohnal popsal specifika vývoje a startů s Focusem WRC v českých podmínkách (např. neexistence vhodného set-upu toho vozu pro české tratě) či okolnosti svého vyloučení pro překročení časového limitu do časové kontroly na loňské Rally Bohemia. Silně pozitivní informací pak je to, že jeho tým se chce pokusit u nás v závěru roku opět představit další nové WRC od M-Sportu.
Vojtěch Štajf nás seznámil s dramatickými okolnostmi (včetně známého požáru svého vozu), které předcházely i provázely jejich zářijový start ve specifickém Íranu a s extrémními podnebními podmínkami při soutěžích ve Spojených Arabských Emirátech. Zavzpomínal i na závod La Carrera Panamericana, kde kvůli dopravní neprůjezdnosti mexických měst některé časové kontroly nikdo nebral vážně, čímž navázal na zážitky Filipa Mareše z Rally Roma di Capitale, kde do cíle nikdo nedojel včas ani světla, a policii, za kterou se nakonec jelo v koloně, ještě stavěla jiná policie. Zároveň se svěřil, že bez ohledu na organizační zmatky, právě vítězství zde v Římě proti továrnímu týmu Opelu byl největší zážitek a nejsilnější moment celé loňské sezony.
Samostatným příběhem byl Václav Kopáček, který ještě během besedy nevěděl, co s ním bude dál, protože v materiálně náročném pokračování s unaveným Subaru neviděl perspektivu ani motivaci, přestup výše není schopen vlastními silami utáhnout a dolů se mu jít nechtělo. V následujících hodinách po besedě se však dozvěděl, že bude mít příležitost osedlat v letošním MČR vůz R5, čili rázem bylo všechno jinak. Ještě předtím však, kromě jiného, zodpověděl, jaké bylo závodění s wartburgem – příprava, resp. poměr údržba/jízda bylo peklo, ale zážitky maximální, včetně toho, že jednou udělal na wartburgu „totálku“ dvakrát během jednoho dvoudenního závodu.
Věčně usměvavý Martin Březík a Richard Pravda shrnuli své motivace pro vstup, návraty a účinkování v rally. Marek Omelka prokázal, že je díky své bohaté kariéře studnice rallyových zážitků. Na Martina Březíka nám prozradil, že s ním havaroval hned při prvním společném testu, ale od té doby že už je to v pohodě :-). Zajímavá byla také vzpomínka zimní Šumavu s Emilem Trinerem a Subaru Impreza, kdy si Emil při prvním startu se Subaru stále stěžoval, že se s tím nějak pere, a on ho přesvědčoval, že to je Subaru, že to je normální. Po závodě se následně se zjistilo, že kvůli nevhodně použitému diferenciálu se přední kola točila o 12 km rychleji než zadní, čímž se zpětně vysvětlily i stále otrhané hroty z pneu na přední nápravě.
Host z Polska Jaroslav Szeja zavzpomínal na svůj impozantní vstup do českých soutěží velkou havárií a totální destrukcí vozu na Valašce před 3mi lety a zejména deklaroval, že český šampionát je moc silný s mnoha výbornými jezdci, takže jezdit ho a snažit se u nás o co nejlepší výsledky je pro něj velká výzva.
Billy Latif sice už musel ukončit aktivní sportovní kariéru před delším časem, ale glosátorem zůstal stále skvělým. Zavzpomínal na nepublikovatelné emoce, když s Honzou Dohnalem v roce 2009 s získali v Cliu S1600 titul o jednu desetinu sekundy. Další výroky: O vzpomínkách na jízdu s E. Trinerem a Cordobou WRC: “Bylo to krásné, ale krátké. V životě se vždy rádo vzpomíná na to co je krásné a krátké. Dámy prominou.“ Ohrazuje se proti tehdejšímu označení za britského spolujezdce bývalým redaktorem ČT Petrem Kmentem: „To je blbost, ovládám sice tři jazyky, ale z toho jeden v hubě a dva v botách.“ A dále na téma lingvistiky: „Víte, jak to bývá: Kdo mluví anglicky, pojede do Anglie. Kdo umí německy, pojede do Německa. No a my na Valašsku umíme akorát sprostě, tak pojedeme asi do…“ Billy Latif také sklidil zaslouženou gratulaci za to, že byl v době besedy pouhé dva dny čerstvý dědeček: „…kdyby se mi narodila vnučka, to bych byl asi babička.“
Ani želechovická beseda se nevyhnula stále frekventovanějšímu tématu elektromotorů jejich případnému vstupu do rally. Všichni hosté se shodli, že doufají, že se tohoto za své sportovní kariéry již nedožijí a svorně politovali nejmladšího Filipa Mareše, že ten se toho možná dožije. Jen a jednoznačně nejvíce zpovídaného hosta večera a pradědečka Ladislava Křečka už elektromobily nechaly vcelku klidným a prohlásil, že v jeho věku už by jej mohlo zajímat snad jenom anatomické elektrické křeslo.
Úspěšná byla také dražba hodin ČERVENÉ MRAVCE rally teamu, vyrobených Richardem Pravdou z brzdového kotouče Mitsubishi Václava Pecha, ve prospěch rehabilitace Petra Grosse.
Video sestřih z celé besedy od známého zlínského JNK Studia můžete shlédnout zde: https://www.youtube.com/watch?v=B9gF1TUgW6A. Sestřih ze samostatného vystoupení Tomáše Tomečka je pak zde: https://www.youtube.com/watch?v=cgn2cQc1d8s
Pro úplnost dodejme, že první příčku v soutěži na rally-trenažeru obsadil (nikoliv poprvé) Miroslav Šopík. Tentokrát za podpory diktátu losem přiděleného spolujezdce Marka Omelky. Hlavní cenu tomboly, kterou bylo svezení s úřadujícím mistrem třídy 8 v RSS Petrem Krajčou v soutěžním Renaultu Clio, vyhrál Filip Furiš z Olomouce.
V tuto chvíli už za sebou máme Valašskou Rallye a přejme si, ať se všechny letošní podniky vydaří podobně jako Valaška, ať je zase za rok v Želechovicích o čem povídat!
