Barumku jsem si nechtěl nechat ujít, protože jsem zde startoval jen v roce 2004 s Felicií skupiny N1 a zastavila nás technická závada. Zařazením tohoto podniku do šampionátu IRC se dala tušit slušná startovka a velký počet fanoušků. To se také stalo a již po příjezdu do Zlína byla atmosféra cítit. Škodu Felicii si pronajímám od pana Prášila, proto je pro něho, auto i kluky mechaniky tato soutěž domácí.
Organizace skvělá, vše probíhalo jak má. Přejímky i seznamovací jízdy bez problémů. Organizátorům bych vytknul jen jednu "maličkost" - při ne malém startovném se našlo jen málo prostředků na občerstvení posádek v podobě studené minerálky při seskupení. Dříve to bývalo zvykem, třeba na Šumavě či Krumlově, ale letos bohužel ani tam. V tomto horkém počasí by to nejspíše uvítala řada posádek, protože pití, které jsme si vezli v autě, bylo po chvíli jak čaj...
V pátek večer jsme konečně odstartovali do Super RZ ve Zlíně. Jenže po startu nás začala
zlobit teplota vody. Zvolili jsme opatrné tempo s tím, že musíme dojet do uzavřeného parkoviště a v sobotu ráno do servisu v Otrokovicích. To se naštěstí povedlo. Problém s teplotou mělo na svědomí vadné čidlo. Umístění „úpéčka“ hned vedle Super RZ ve Zlíně hodnotím velice kladně. Při obráceném startovním pořadí jsme mohli po odevzdání auta ještě sledovat špičku startovního pole.
V sobotu ráno jsme odstartovali do RZ 2 Slušovice. Bohužel krátce po startu auto přestalo řadit. Po několika pokusech a nějaké ráně, zřejmě od převodovky, jsme mohli pokračovat bez spojky opatrně do cíle „na blinkry“. Následovala telefonická porada s majitelem auta a mechaniky. Nakonec jsme se rozhodli pokračovat opatrně na další RZ 3 Pindula, pokusit se ji projet a dostat se do servisu. Asi 20 sekund před startem do rychlostního testu se ve vysílačce ozval hlas oznamující nehodu startovního čísla 81. Rázem na trať vyjel záchranný sbor se sanitkou... Co se stalo potom, to už asi ví všichni. Já, Pavel Dobiš i celý tým se připojujeme k vyjádření lítosti nad ztrátou, která nelze nahradit a k upřímné soustrasti rodině.
Po nehodě jsme pokračovali objízdnou trasou do servisu. Při opravě jsme zjistili, že praskl přítlačný kotouč spojky. I když se klukům hned podařilo sehnat 3 kusy, ani jeden nepasoval. Nestihli jsme tak opravu v limitu. Další porada s týmem a reklamním partnerem vedla k rozhodnutí využít v neděli systém SupeRally. Díky tomu jsme mohli soutěž v neděli dokončit na 6. místě ve třídě A5.
Stálo za to absolvovat neděli, protože RZ Troják, v této podobě, je „erzeta“ s velkým R. I svezení na dalších třech testech bylo opravdu pěkné a těžké. Ale naše tempo nebylo asi to pravé. Snad pro několik okolností - havárie na Bohemce, tragická událost na Barumce... Nevím. Když jsem viděl časy z „erzet“, tak se musím uklonit před rychlostí konkurence, v čele s vítězem naší třídy. Auto v neděli fungovalo bez problémů a já měl radost, že po těch všech útrapách jsme spatřili cíl této smutné soutěže ve Zlíně.
Závěrem naše posádka děkuje všem doma za trpělivost, fandům u trati za skvělou atmosféru (bylo jich opravdu hodně), organizátorům za skvěle připravenou soutěž a hlavně majiteli auta včetně kluků mechaniků za jejich práci a snahu, bez které by to nešlo. Zapomenout nesmíme na nového reklamního partnera, který nám umožnil start ve Zlíně.
S pozdravem Robert Vodička
Foto: Honza Froněk
