I přes to, že do Rakouska jela hlavně pro první sbírání zkušeností s vozem odlišné koncepce, hned na první rychlostní zkoušce se posádce červenomodrobílého Fiatu Grande Punto S 2000 podařilo zajet v silné mezinárodní konkurenci sedmý čas absolutně a třetí mezi českými jezdci. Časy ve druhé desítce na následujících třech zkouškách lépe odpovídaly plánu učení se s vozem, ovšem už na RZ 5 Jaromír opět zajel sedmý čas a až do RZ 8 posádka okupovala desátou příčku absolutně.
Pak přišla noc, která Jaromírovi tradičně svědčí a s ní i výborný čtvrtý čas na RZ 9 Freistadt/Trölsberg. Malou perličkou je, že se zde posádka dosáhla absolutně nejvyšší rychlosti na radaru v hlavním diváckém místě před cílem, kde pořadatelé měřili okamžitou rychlost jednotlivých posádek. Za to sklidila od publika i rakouského moderátora bouřlivý aplaus a nocí z jeho úst doslovně znělo „Jaromir Tarabuš absoluten špice!“. Do konce první etapy kluci dosáhli ve zkouškách už jenom pěkných sedmých a pátého času, což v cíli první poloviny soutěže znamenalo 7. místo absolutně a třetí mezi českými jezdci.
Takto se k první etapě vrací jezdec: „V sobotu to bylo pěkné svezení, jízda se čtyřkolkou na tomto povrchu se mi moc líbila a zvykání si na ní nám nějaké problémy nedělalo. Ale zejména předposlední páteční RZ byla velmi náročná, hodně to klouzalo, byli jsme rádi, že jsme vůbec zůstali na cestě.“
Sobotní ráno však přineslo nečekanou událost, která slibně rozjetý závod ukončila. Takhle viděl incident spolujezdec: „Po pátku jsme sice drželi 7. místo absolutně a pomyslný primát v S2000, ale další čtyři vozy byly za námi v sekundových rozestupech, takže jsme chtěli zatáhnout hned na začátku - bohužel v poslední z „televizních“ populárních serpentin kousek za startem RZ 13 jsme se málem přetočili. Míra s tím ale zabojoval a lehce nás to vyneslo ven na vnitřní stranu zatáčky. Před námi se objevila tyč, kterou chtěl objet zprava a to nás stáhlo nás to do škarpy a na jediný strom široko daleko, který zde osamoceně vyčníval z lesa...“ K nešťastnému, poněkud kurióznímu incidentu se vrací i pilot: „Plácek tam byl, opticky se mi z auta zdálo, že by tu tyčku na kraji silnice šlo objet, aniž bych ublížil autu, bohužel tam vedle ní chyběla krajnice a stáhlo nás to dolu. Škoda, že už tu tyč nesrazil někdo před námi, nesnažil bych se jí vyhýbat...Paradoxně jinde jsem problémy s přetočením auta na výjezdu ze zatáček neměl, až právě tady.“ Možno dodat, že v tomto místě mělo problémy i mnoho ostatních jezdců, což lze shlédnout na videích na internetu a patrně i v televizi. Po předešlé Jaromírově kariéře v letech 1998-2006 bez odstoupení pro havárii a po loňské bouračce „z rozskákání“ na Barumce je to další událost, kterou by šlo úspěšně zařadit do kategorie „neobvyklé“.
Celkově shrnuje účinkování „přílucké“ posádky v prvním podniku letošního českého a rakouského šampionátu Daniel Trunkát: „Náš plánováný cíl - dojet a nasbírat co nejvíce zkušeností, se dodržet
nepodařilo, nicméně neodjíždíme zcela zklamáni. První páteční etapa ukázala, že vůz se podařilo dobře nastavit na složité podmínky a sžívání s ním probíhalo nad očekávání dobře. Zejména noční erzety znamenaly pár slibných časů, samozřejmě jsme byli několikrát dlouzí na brzdy a jednou jsme se díky tomu přetočili, ale to se dalo čekat. Míra si jízdu bokem vysloveně užíval a vzhledem k tomu, že se během uplynulých 18 měsíců učil se třetím autem, nota bene čtyřkolou, tak to šlo dobře. „
„Na příštích soutěžích na asfaltu se budeme se čtyřkolkou učit na pevném povrchu vlastně znovu, takže uvidíme, jak to půjde.“ dodává Jaromír Tarabus.
Na závěr Dan prozrazuje informaci, která by mohla potěšit zejména moravské fanoušky: „Oproti původnímu plánu jsme se rozhodli rozšířit náš program i populární domácí Kopnou.“
Aleš Holakovský
