Ahoj Ondro, známe se velmi krátce, ale na rally tratích, v roli spolujezdce, tě vídáme už nějaký ten pátek, kde jsou tvé začátky?
Ahoj. Já jsem měl k rally velmi blízko i přes to, že nikdo v mé blízkosti nebyl do závodů nijak zaangažován, ale můj otec se svými kamarády se jezdili od nepaměti dívat na „Barumku“. Když mi bylo 6 let, vzal mě táta poprvé s sebou. To mě ještě ani ve snu nenapadlo, že bych někdy tuto legendární soutěž mohl absolvovat. O mnoho let později, asi tak o …. počítám… kdy to vlastně bylo… už to mám. Tak o 16 let později, když mi bylo dvaadvacet jsme se s kamarádem Davidem Mrovcem rozhodli jet legendární Stopu Valašské Zimy. Jeli jsme jeho Peugeotem 206 GT. Po cestě jsme se domlouvali, jak že si vlastně budeme psát ten rozpis a vůbec to bylo velké dobrodružství. Nakonec jsme dojeli docela dobře. V tu dobu začínal koketovat s myšlenkou jezdit rally Kuba Koudela, který bydlí pár kilometrů ode mě. Sháněl někoho, kdo by s ním jezdil, ale protože nebydlíme v kraji rally zaslíbeném, neměl to jednoduché. Máme však společného kamaráda, Jirku Martiníka, který Kubovi řekl, že si myslí, že zná někoho, kdo by do toho chtěl jít. Dal mu číslo na mě, slovo dalo slovo a začátkem října 2008 jsme spolu odstartovali do naši první společné rally.
Vzpomeneš si, která rally byla ta první?
Byla to Rally Jeseníky a startovali jsme s Hondou Civic Type-R v týmu PRW Racing Pavla Prášila. Jelikož jsme byli v rally úplnými nováčky, tak nás Pavel zasvětil do tajů rally a předal nám hodně důležitých rad za což mu velmi děkuji. V tomto týmu jsme odjeli ještě poslední podnik sezóny 2008 s áčkovou fábií a sezónu sprintrally 2009 opět s Hondou. S „Tajpárem“ kterým jsme my jeli sprinty, jeli velký mistrák Robert Vodička s Karlem Hédlem. Právě tito dva chlapíci nás na začátku sezóny vzali do auta během seznamovaček na Valašské rally a předali nám své cenné, mnohaleté zkušenosti. Také jim jsem za to velmi vděčný. S Bobem a Kájou jsme byli loni také na finské rally. :-) Jsou to fajn chlapi. Ta sezóna 2009 měla pro mě neopakovatelné kouzlo a nikdy na ni nezapomenu. Všechno bylo nové a super. Na první rally v sezóně, rally Lužické Hory, jsme se seznámili s Martinkami Daňhelovou a Zikmundovou. Spolu jsme pak celý tento rok strávili. Začalo tak naprosto perfektní a neobyčejné přátelství, které trvá do dnes. :-)
Za svou kariéru už jsi vystřídal pár jezdců, od roku 2011 usedáš na sedadlo vedle Ondřeje Blaťáka, liší se nějak jednotlivé spolupráce?
Řekl bych, že zas tak mnoho jich nebylo. S Kubou jsme jeli Od roku 2008 do roku 2010. Od roku 2011 jedu s Ondrou Blaťákem. V roce 2011 jsem pak jel s Tomášem Pletkou v Citroënu DS3 R3T rally Vysočina. S Tomášem se znám od roku 2010 kdy jsme spolu s Kubou jeli jeho Citroënem C2 R2 max.
Málokdo o vás ví, že oba dva máte akademický titul, Ing. Ondřej Blaťák, PhD. a Ing. Ondřej Vichtora. Vidíš v tom nějaké plusy, nějaké výhody?
U Ondry určitě. Ondra vystudoval VUT Fakultu strojního inženýrství, je vzdělaný v oboru týkající se konstrukcí vozidel, přednáší o tom na vysoké škole, a tak přesně ví, jak vše na vozidle funguje a dokáže to aplikovat do své jízdy. U mě, si myslím, že vzdělání stavebního inženýra nemá až tak velký přínos do čtení rozpisu.
Na vlastní kůži jsem měla možnost si vyzkoušet roli spolujezdce a opravdu, není to tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Jsou někdy chvíle, kdy řekneš Ondrovi, že by měl nějakou zatáčku, horizont, jet jinak? Je potřeba Ondru někdy trochu krotit?
Ondra nepatří k jezdcům, kterým by bylo potřeba radit a také určitě nepatří k těm, které je třeba občas popohnat, spíš možná naopak občas připomenout, že už jedeme docela rychle. :-) Ale v každém případě mezi námi panuje naprostá důvěra, bez které by rally nešla dělat. Podle mě Ondra patří k těm nejlepším jezdcům, jací u nás jsou. Nelze totiž jednoznačně říct, že nejlepší je ten, kdo vyhrává rally v absolutním pořadí. To je samozřejmě dáno technikou kterou daný jezdec disponuje. Bohužel většinou umění, které jezdci slabších vozidel předvádějí na srdcových sjezdech někde v lese, zůstává většině divákům utajeno. Ve vracácích na diváckých místech jsou jezdci s těmito vozy donuceni jet čistou, pro diváky méně zábavnou, stopu.
Některé RZ mají i 25, 30km a chce to velkou dávku koncentrace, dá se na to nějak připravit? Připravuješ se i nějak v době, kdy není sezóna?
Snažím se ve volném čase hrát squash a pak, podle ročního období, kolo nebo lyže. V rally je výhodou mít aspoň nějakou kondičku, protože při dlouhých RZ se s rostoucí únavou rychle vytrácí koncentrace a to se nesmí stávat. O něco horší je to pak při soutěžích v nejteplejších letních měsících, kdy při teplotách 30 stupňů ve stínu a někdy možná skoro dvojnásobku této teploty v autě, se člověk unavuje mnohem rychleji.
V minulosti ses věnoval i jízdě na motorce, motokáry ti taky nejsou cizí, jsou to další zkušenosti. Využíváš jich v pozici spolujezdce? Mám tím na mysli krom jiného i koncentraci, trpělivost, zodpovědnost…
Jelikož nedržím v ruce volant, ale sešit a tužku, můžu využít maximálně zodpovědnost která mi je při důležitých činnostech blízká.
V médiích se často objevují onboardy, můžeme shlédnout někde i váš záznam jízdy?
Určitě ne. S Ondrou žádné záznamy nepořizujeme.
Má váš rozpis nějakou zvláštnost, máš nějaký tip, trik, jak vše napsat správně, přesně a k tomu všemu to stihnout přečíst v ten správný okamžik?
Zvláštnost myslím nemá žádnou. Ondra má v rozpise poměrně hodně informací, ale všechny dokáže vstřebat a jet podle nich. Někdy si z něj dělám srandu, že kdyby neměl navigátora ,,ostravaka“ tak by mu to ani nestihl přečíst.:-) Je velikou výhodou, když si jezdec dokáže napsat perfektní rozpis i s dalšími informacemi o zatáčce. Nesmí tam toho však mít víc než stihne vnímat, pak to může být kontra-produktivní.
Každý jezdec/spolujezdec má svou oblíbenou soutěž, nějakou ,,srdcovku“, kam se rád vrací, prozradíš nám, která je pro tebe ta NEJ a proč?
Pro mě je to zcela jednoznačně Barum Rally Zlín, legenda již od malička. Sen, který se mi splnil. Poprvé jsem jí jel s Kubou v roce 2009. V soutěži se nám sice nedařilo, ale zbyl na nás pohár za 3. místo v juniorech a stát na cílové rampě při svém prvním startu na Barumce a přebrat si pohár a medaili, to bylo z říše snů!O rok později jsme ji absolvovali s „Cé dvojkou“. Celkem se nám dařilo, ale bohužel těsně před koncem jsme celkem nevinně uklouzli na osychajícím asfaltu, který jsme neměli zapsaný jako kluzký, a při nárazu do břehu poškodili chladič a museli odstoupit. O další rok později jsem jí absolvoval s Ondrou v Hondě Civic Vti a vyhráli jsme svou třídu. Myslím, že to tehdy bylo fakt rychlé :-). Je to jeden z největších zážitků a úspěchů mé dosavadní kariéry. Ikdyž je Barumka mou srdcovou záležitostí, neznamená to, že by se mi ostatní líbily méně. Třeba Bohemia Rally má podle mě naprosto úžasné rychlostky, jejichž náročností může konkurovat málo co. Barumka má však něco co nemá žádná jiná soutěž u nás. Jsou to diváci. Obrovské množství diváků dodávající této rally nezaměnitelnou atmosféru. Množství dětí lemující tratě už od středy během seznamovacích jízd čekajících na podpisové kartičky, fotky, podpisy. Kdo zažil, ví o čem mluvím.
Během soutěží se s ostatními jezdci/spolujezdci potkáváte téměř pravidelně. Bydlíváte ve stejných penzionech, hotelech, nebo každá posádka,tým=jeden penzion, jako tomu někdy bývá u jiných týmových soutěží?
V loňském roce bylo naprosto perfektní ubytování na rally Bohemia v penzionu Na Vyhlídce. Ubytování sice nebylo moc super a jeden záchod na 5 posádek, hlavně po ránu, není ideální, ale ubytování spolu s Danem Vladykou, Lukinem Vyoralem, Honzou Březíkem, Pájou Šivicem, Ondrou, Milanem Kneiflem, Jardou Blažkem, Mírou Tarabusem a Igorem Norkem připomínalo tak trochu takový čundr. :-) I výlet do skalního města Drábské světničky jsme absolvovali :-)
Loni jste ve své třídě získali titul, měli jste výbornou sezónu, musel to být neskutečný pocit a věřím, že i oslavy byly bujaré.
Mistrovský titul jsme oslavili vítězstvím ve třídě na Rally Příbram. Ondra musel bohužel odjet hned po soutěži, ale Milan Kneifel s Jardou Blažkem se rozhodli nepodcenit oslavu mého prvního mistrovského titulu a postarali se o opravdu pěkný večer. :-) Díky, hoši! :-) Ještě teď mi zní v uších Jardova otázka: ,,Poprvé?“ (Samozřejmě tím myslel titul ve třídě).:-)
Každý, kdo sportuje, má nějaký idol, se kterým by rád závodil, seznámil se, vzal si pár rad. Kdo je tvým vzorem?
Já tady nebudu říkat, že Daniel Elena, nebo někdo takový. Já beru rally jako koníček. Vezmu si dovolenou z práce a jedu s kamarády na závody. Já obdivuju všechny ať jezdce spolujezdce, mechaniky a všechny ostatní lidi kolem rally kdo si dokážou něco odepřít a jet závodit, protože je to prostě baví. A nemusí to být jen rally. Prostě cokoliv.
No a teď trochu z jiného soudku, krom rally, se věnuješ i hudbě, hraješ na křídlovku v orchestru, kytara ti taky není cizí, pouštíš si před závodem nějakou kapelu, která ti dodá klid, pomůže ti zkoncentrovat se? :-)
Vzhledem k tomu, že Ondrova tréninková felicie nemá autorádio, posloucháme nejčastěji zvuk atmosferické třináctistovky. :-)
Poslední otázka, jelikož jsem holka, se týká módy. :-) Dbáte jako jezdci na to, aby vaše závodní kombinézy byly nejen praktické, ale i slušivé? :-)
Ne. :-)
Děkuji za rozhovor a přeji mnoho štěstí do dalších závodů!
