Meteorologové již na několik předchozích sprintů slibovali déšť, který se většinou nedostavil. Tentokráte jim ale předpověď vyšla do puntíku a volba pneumatik pro pačejovský sprint zůstala jasná. Posádky ASCOT MB motorsportu měly před závodem z mokré tratě oprávněný respekt. Nakonec se ale s rozmary počasí popasovaly na výbornou.
Petr si pod letní soutěží představuje spíše závod, na kterém je třeba řešit pití do auta a plavky. Počasí panující v Pačejově je typické spíše pro podzimní Vsetín. Už páteční trénink na suchých gumách byl pro posádku velký zážitek, který ještě umocnila taneční zábava v penziónu s příznačným jménem „V ráji“ trvající dlouho do noci.
Strategie pro samotný závod byla jasná: „Protože už jsme s Alešem seriózní pánové, máme strach jezdit v dešti rychle. Navíc konkurence v Pačejově byla nadstandardní, rozhodli jsme se proto rozkoukat se a zabojovat později - ale pravda, na „bednu“ jsme chtěli,“ dodává Petr. Z vlažného začátku se po první rundě vyklubalo vedení ve třídě. Bylo však jasné, že soupeři v čele s Jardou Roubíčkem, Václavem Stejskalem i Oldřichem Hrubým budou zrychlovat. I druhou rundou posádka prosvištěla bez chybičky (tedy kromě přejeté kočky na RZ4 – onboard najdete na našem facebooku).
„Ve chvíli, kdy jsme odjížděli do posledního kola erzet, začalo znovu hustě pršet. Sedmou erzetu jsme ještě jakžtakž zvládli, před osmou nám ale v podstatě zkolaboval ofuk předního okna a poslední dvě erzety jsme projeli v mlze husté tak, že by se dala krájet. Nevím, jak je to možné, ale u našeho většinou dokonalého auta, se dokázaly zamlžit i venkovní zpětná zrcátka! Zvlášť poslední erzeta byla strašidelná – místo závodění jsme se snažili skrz totálně zamlžená okna aspoň najít cestu. Když jsme v cíli viděli, že jsme se oproti druhému průjezdu zhoršili o 50 vteřin, krve by se v nás nedořezal! Zdá se ale, že při nás tentokrát stáli všichni svatí, náskok z předchozích dvou kol byl dostatečný, navíc Václav Stejskal měl technické problémy, takže vavříny za třídu N3 si zase vezeme do Boleslavi. A přiznáme se, že tohle vítězství nás letos asi těší nejvíc – uprostřed toho šíleného počasí se povedlo přežít, vyhrát a porazit i naše mistry, no prostě čistá radost!“ raduje se Petr.
Pro mladšího z bratrů Pelechových Pavla byl Pačejov novou soutěží a také prvním letošním závodem, kde se dostalo na mokré pneumatiky. Úvod soutěže mladému pilotovi a jeho Hondě Civic Vti nevyšel podle představ a na pohodě nepřidal ani špatně fungující interkom. V čele se usadil zásadní „nepřítel“ Patrik Rujbr a ze zadu ohrožoval posádku zkušený Jakub Brázda. Posledně jmenovaný ale závod nakonec nedokončil. „RZ 2 a 3 jsme projeli podle našeho vnímání velmi nesoustředěně, ale kupodivu nás i taková jízda vynesla do čela,“ diví se Pavel. „Po první rundě jsme vedli před Patrikem o necelou půlminutu. V RZ4 jsme trochu přesmykovali divácké místo, ztratili pár vteřin, ale snad získáme alespoň zajímavé záběry, když už na nás měli fotografové o něco více času :-) Zároveň přestalo tak hrozně pršet, takže jsme si konečně mohli prohlédnout tratě, po kterých jsme úspěšně klouzali. Bylo fajn vidět bráchu startovat kus před námi, o něco šílenější bylo vidět v cíli RZ jeho neuvěřitelné časy. Třetí kolo jsme zahájili po infarktovém servisu (rozestup od Petra byl jen 5 minut a Zbudilovci opravovali „tajpáří“ výfuk) opět mohutným lijákem, takže ze zbytku soutěže se stal boj o udržení se na trati. Všichni soupeři (dojelo nás v N2 jen 5) asi trochu zvolnili, takže v cíli jsme měli náskok okolo minuty. Jako velebonus jsme zjistili, že jsme se umístili jako druhá nejúspěšnější smíšená posádka za J. Petákem s A. Benešovou (pravda, o sedm minut...). Deštivá cesta do povodňového Liberce pak byla zpestřená ještě výměnou prasklé pneu na vleku, aneb každý závod aspoň gumu!“ usmívá se mladý pilot.
Oba piloti závěrem vyzdvihují práce mechaniků a hlavně pořadatelů, kteří i v psím počasí dokázali pro posádky uspořádat pěknou soutěž.
Komerční sdělení
