Jiří Navrátil a Jůlius Gál mají za sebou první opravdu ostré svezení s Fordem Fiesta S2000. Po opatrnějším začátku na prvních dvou testech, kdy přijeli do servisu s velkou časovou ztrátou téměř dvou minut, byla RZ3 zrušena a na čtvrté se podařilo ztrátu trochu snížit. Kromě RZ1 se v pátek jelo celou dobu za tmy a bylo předem jasné, že to není pro hledání limitů vozu zrovna ideální.
V sobotu ráno Jirka s Juldou začali opět až moc opatrně, ale hned na další RZ Odry zajeli slušný 18. čas s minimální ztrátou na špičku produkčních aut. V průběhu další sekce se Jirka dostával čím dál víc do tempa a jeho časy respektive ztráty měly příznivý vývoj. Zlomovým momentem, který posádku srazil hlouběji do výsledkové listiny byly oba průjezdy legendární RZ Santov (známá spíše jako Bystřička), tj. RZ10 a RZ11. V prvním z nich byl Jirka příliš opatrný a vůbec se nedostal do tempa, ve druhém pak měl poslední čtyři kilometry pocit, že jede po defektu zadního kola a výrazně zpomalil, aby pak za časovkou zjistil, že kolo bylo naprosto v pořádku.
Konečné 26. místo a ztráta na vítěze přes osm minut mohou na první pohled vypadat neuspokojivě, ale je třeba si uvědomit, že vítěz Jan Kopecký jel svou vlastní soutěž a i druhý Roman Kresta na něho ztratil téměř tři čtvrtě minuty. To, že soutěž byla náročná potvrzuje, že i desátý Václav Dunovský na vítěze ztratil téměř pět minut. Pro celý, v podstatě nově zformovaný Interaction Ford Czech Rally Team to navíc bylo premiérové vystoupení ve vrcholné třídě 2. Auto má pro letošní sezónu kromě šéfmechanika Jana Mikšátka také dva nové mechaniky Tomáše Nováka a Jirku Korce. Úplným nováčkem v automobilových soutěžích je závodní inženýr Vít Kouřil. Všichni se stále učí během soutěže auto obsluhovat a dostávají fiestu do ruky. Stejně jako Jirka, který de facto začíná a nechce při hledání limitů vozu překročit tenkou hranici mezi rychlou jízdou a havárií.
Tým během soutěže také získával zkušenosti ohledně pneumatik. Na Fionu byly během dvou dnů obuty tři nové sady pneumatik. Jedna měkká a jedna středně tvrdá směs od Michelinu a ke slovu přišla i jedna sada středně tvrdé směsi od jiného výrobce. Na vývoj soutěže to nemělo zásadní vliv, ale přineslo to další zkušenosti a informace, které se budou v dalších soutěžích hodit. I z tohoto pohledu byla Valašská Rally velkým přínosem a při dalším startu bude fungování celého týmu zase o něco lepší. Auto fungovalo celou dobu bez problémů.
Nemůžeme se ovšem nepozastavit nad organizací celé soutěže. Tratě jednotlivých testů byly pěkné, ale jinak to nejspíš byla nejhůře pořádaná soutěž, jakou posádka Interaction Ford Czech Rally Teamu zažila. Problémy začaly už při seznamovacích jízdách, následovaly nevyhovující podmínky v servisu, neustále zablokovaný příjezd k servisu, nebylo správně zřízeno UP, časový harmonogram startu do jednotlivých „erzet“ byl špatně spočítaný, Policie ČR všude měřila rychlost, ale nikde nepomáhala atd. Je s podivem, že takhle organizovaná soutěž je zařazena do kalendáře MMČR.
Jiří Navrátil
„Valaška nás hodně naučila. Až na ty dva nepovedené testy v závěru soutěže jsem s předvedeným výkonem vcelku spokojen. Nepřijeli jsme závodit s těmi nejlepšími, na tak těžké soutěži je to pro nás v současných podmínkách prakticky nemožné. Také jsem nechtěl riskovat poškození auta, příští týden nás čeká první sprint a jakákoliv větší havárie by znamenala vynechání začátku šampionátu, který je pro nás prioritou. Je pravda, že jsem byl před startem hodně nervózní. Přece jen vstoupit do nejvyšší české ligy s tak kvalitním autem, byl a je velký risk. Navíc spolujezdec i technická příprava jsou perfektní a tak výsledek záleží v podstatě jen na mě. Handicapem také z části bylo, že Václav Arazim jel sám Valašskou Rally se svým Mitsubishi Evo IX a tím pádem se nám nemohl věnovat tolik, kolik bychom potřebovali. Start na Valašce byl mimo původní plán a proto se trochu improvizovalo. S Juldou jsme se těšili na souboj s Václavem, ale on nám vůbec nedal šanci. Samozřejmě, věřili jsme si na lepší umístění a menší ztrátu na nejlepší. Někde to nebylo špatné, ale na některých těžkých „erzetách“ jsme dostali opravdu hodně. V naší jízdě jsou však stále velké rezervy a za celou soutěž (kromě páté zatáčky RZ1) jsme neměli žádnou krizovou situaci. To znamená, že můžeme dál zrychlovat. Na některých testech druhého dne už jsme dokázali jet podobně rychle jako špička s produkčními auty, což je příslibem do budoucna. Věřím, že jsme zatím neukázali, co v nás je a všechny ty, které náš výkon na „Valašce“ zklamal, potěšíme v průběhu rallyesprintové sezony. Musím moc poděkovat týmu, protože kluci se opravdu snažili a také dobře přijali nově příchozí do týmu. Auto fungovalo po celou dobu perfektně. Jen díky úžasnému centrálnímu panelu jsme se občas zapotili při ovládání auta, zejména na přejezdech. Valašská Rally nám hodně dala a už se s Juldou těšíme na další start na Rallysprintu Vrchovina!“
