V době konání soutěže měl Václav Dunovský těsně po svých narozeninách a těsně před svátkem, ale přesto ho to nesvedlo k bujarým oslavám a plně se soustředil na výkony na trati. K pozornosti nutila také skutečnost, že se soutěž na Příbramsku Dunovskému po celé roky vyhýbala a čekala ho tak jeho malá premiéra. „Už ze psaní rozpisu jsem neměl ideální pocit, nešlo mi to a hodně jsme opravovali. Něco jsme vůbec nestihli a třeba páteční RZ podél Orlické přehrady jsme psali za tmy, nemluvě o tom, že shakedown a sobotní nejdelší RZ jsme neviděli vůbec. Takže zbytek jsme v kvapíku dopisovali v sobotu ráno,“ vzpomíná na předzávodní honičku Dunovský. Nakonec se ukázalo se, že 1,5 km shakedown lze projet i bez jediné poznámky v rozpisu, i když to byl způsob takřka partyzánský.
Pořadatelé připravili pro soutěž poměrně rychlé, avšak krátké rychlostní zkoušky. „Nejhezčí byly páteční Klučenická s neskutečně klouzavým povrchem a v sobotní Vystrkovská - hlavně kvůli své délce,“ libuje si Dunovský.
Ve skupině 5 startovala vedle Dunovského s Machů klasická sestava jezdců. Domácí Jan Černý s Pavlem Kohoutem s Citroënem DS3 R3T, Egon Smékal s Davidem Šmeidlerem s totožným vozem, ale nejdůležitějším soupeřem byl pro Václava Dunovského Lubomír Minařík s Janem Ryšánkem s Renaultem Clio R3, neboť pouze tato posádka mohla té poděbradsko-zlínské uzmout titul mistra A5.
Během první etapy jsme na Dunovském mohli pozorovat jistou nervozitu. Svou roli hrál i fakt klouzající spojky, přesto na prvního Honzu Černého časově příliš neztrácel. V servisu se hoši po domluvě rozhodli nechat spojku spojkou a vydržet do nočního servisu, v kterém by měli šanci na řádnou opravu. Spojka držela až do tmy, ale poté se její stav začal rapidně zhoršovat. „Spojka byla horší a horší, navíc se mi podařilo vyrobit drobné chyby na trati a vteřinky utíkaly jako voda. Během přejezdů pak kompletně odešlo hydraulické ovládání spojky a klouzání lamely bylo kritické,“ líčí situaci Dunovský. „Snažili jsme se to provizorně opravit, ale prakticky bez efektu, zvolili jsme rozjíždění na startér a snažili jsme se nezastavovat,“ doplňuje spolujezdec Petr Machů. Před RZ 6 ztrácel Dunovský na Černého 12,3 vteřiny, ale Minařík na čtvrtém místě ztrácel již minutu a 22 vteřin. Chvilku strachu zažila posádka ještě před noční RZ 7, kdy se auto zastavilo a nejevilo žádnou snahu k znovuuvedení do pohybu. Zdálo se, že Příbram pro kluky končí, naštěstí ale, snad silou vůle, se jim podařilo auto rozpohybovat. Poté k naprostému neuvěření noční RZ vyhráli a hbitě si to hnali do servisu, kde měl začít koncert. „Bylo to fantastické, v servisu dali kluci do opravy vše a kompletní výměnu spojky a jejího ovládání zvládli v perfektním čase bez penalizace,“ chválí Dunovský mechaniky Sparrow racing team.
Uběhla noc a pokračovalo rallyové dobrodružství, které ale přišlo dřív, než posádka stihla dojet na start ranní RZ. „Během příprav nás předjela nejmenovaná posádka startující za námi, bylo tedy nutné se dostat v rámci startovního pořadí zpět před ni. Bohužel hoši absolutně nekoukali kolem sebe a zahřívali a zahřívali, v momentě, kdy chvíli jeli pouze rovně, jsem je na přehledném úseku začal předjíždět. Naše smůla byla, že opět absolutně netušili, co se kolem nich děje a v momentě, kdy jsme byli na stejné úrovni, začali znovu zahřívat a nekompromisně nás sestřelili ze silnice na obrubník. To, že to mohlo pro oba znamenat konec v soutěži a nemalé škody na technice je vedlejší v porovnání s úvahou, že bychom jeli v civilním vozidle. Pánové by měli začít používat hlavu a zpětná zrcátka, protože toto extempore je z našeho pohledu zcela neomluvitelné,“ popisuje rozhořčeně Václav Dunovský. Po incidentu se dalo jistě mluvit o štěstí, protože s prasklým ráfkem a naříznutou pneumatikou bez problému odjeli první RZ. Časově byl Dunovský stále o tři čtyři vteřinky pomalejší, než Černý, přesto zůstával na druhém místě ve třídě 5.
Před závěrečnou dvojicí RZ sice Václav Dunovský se Suzuki Ignis S1600 ztrácel za Janem Černým půl minutu, s přehledem si ale hlídal stále čtvrtého Lubomíra Minaříka, který měl ztrátu již dvě minuty na Černého s Kohoutem. Poslední dva průjezdy už jel Dunovský naprosto klidně a se snahou hlídat si pozici nejen před Minaříkem, ale i před třetím Egonem Smékalem. Vše se podařilo, jak bylo zamýšleno, a zmíněná čtyřka si místa už do konce závodu neprohodila.
Po strastiplné cestě příbramskou soutěží nakonec Dunovský s Machů vybojovali kýžené mistrovské zlato. „Důležité je, že plán jet bez rizika a hlídat si třídu 5, jsme do puntíku splnili. Nikde jsme příliš netlačili a rozhodně jsme nebláznili. Jsme rádi, že jsme pro nás úplně novou soutěž, která znamenala jen a pouze maximální důvěru v rozpis, zvládli konkurenceschopně. Obrovské díky patří našim mechanikům za jejich skvělý výkon a prakticky vrácení nás zpět do soutěže – díky kluci. Stejně tak děkujeme vedení Sparrow racing teamu a našemu vedení za realizaci příbramského startu. Výsledek budiž velkým poděkováním našim partnerům. To si jistojistě zaslouží i naši fanoušci. Děkujeme za vaši důležitou podporu.“ Těmito slovy uzavřel Václav Dunovský v Příbrami sezónu MMČR. Sezonu, která nebyla jen tak ledajakou. Dunovský s Machů vyhráli, co se dalo - mistrovské tituly 2011 ve skupině A, třídě 5 a 2WD, jistě mluví za své.
Text: Zuzana Eliášová
Foto: Rallyzone.cz
Komerční sdělení