Jak jsem hlásil minule, motor už byl poskládaný před minulou soutěží, ale nebyl odbrzděný. Vše bylo domluveno hned na týden po Pačejovu u pana Rajtra. Byli jsme v nejvyšším stadiu nervozity s očekáváním, jak to dopadne. Zprávy pořád veškeré žádné, takže napětí houstlo. Pak jsme konečně mohli dát průchod nadšení - skoro 155 PS a 162 Nm krouťák. Skvělé! Konečně po téměř dvouletém martyriu motor, jak se patří do Kita. Těšili jsme se moc.
Jenže u nás asi nemůže všechno fungovat jednoduše a bez zádrhelů. Najednou jsme dostali poplašnou zprávu - Jsou problémy s ojničnímy šrouby! Na Příbrami uletěly Hodáňovi na novém motoru a společně se dvěma dalšími případy to znamenalo pořádný problém. Při představě, že by se nám rozsypal další motor, nás obcházely mrákoty. Resumé znělo - objednají se šrouby od fa Pankl a jestli uletí i ty, tak nám není pomoci. Čas opět začal plynout nějak rychleji, ale ve čtvrtek odpoledne před soutěží jel Lumír pro motor. Je mi to už hloupé psát, ale prostě klasika. Přes noc se motor hodí do auta a ráno vyrážíme na trénink. Zaplať pánbůh, že je to aspoň blízko. Protože motor byl komplet nový i s blokem, vyrojilo se hned pár komplikací - támhle se musel vyřezat závit na držák, támhle něco nepasovalo atd. Vše ale zdárně skončilo v cca 3 h ráno a tak kluci mohli jít aspoň na chvíli spát. Já to teda vím jen z doslechu, já jsem si, jako nepotřebný element, chrněl v pelechu celou noc :-).
Do Šternberku jsme dorazili po 8 h a po vyřízení formálky a vyzvednutí itíku jsme jeli na obhlídku vložek. Já tu startoval kdysi dávno na Sigmě ještě se Žigulem (a z tratě mi v paměti neuvízlo skoro nic) a Lumír tvrdil, že on tu snad nebyl nikdy. Vložky se ukázaly jako hodně rychlé i když dost z kopce, ale to nám v naší dobré náladě vůbec nevadilo. Vždyť teď, s novým motorem to nemůže být problém. Ukázalo se, že čas vyhrazený na trénink, je nějaký krátký. Přesto, že jsme se nikde nezdržovali, měli jsme skoro problém stihnout objet všechny vložky 3x. Za celý den jsme si dali akorát jednou kafe na pumpě a dvakrát se "vycikali", jinak pořád v autě a málem jsme to nestíhali. Byla to honička.
Po příjezdu do areálu, kde měl být servis, nám kluci hned hlásili, že nás předchází nějaká špatná pověst. Prý, když přijeli na místo a hrnuli se k autu, přijel na čtyřkolce snad vedoucí servisu nebo kdo a hned na ně udeřil - vy patříte k té modré Felicii? Po přitakání hned pokračoval - tak to jste Vy, co děláte v noci ten největší bordel! Byli z toho docela vykulení. Holt zřejmě zprávy o nočních diskotékách a pohostinnosti našich sponzorů se šíří republikou :-)! A my to vše známe jenom z doslechu! Škoda!
Postavili jsme stan a rychle se dali do oživování motoru. Čas letěl, ale všechno fungovalo a tak kluci ještě dodělávali poslední drobnosti, na které zatím nebyl čas. Po absolvování přejímky pořád poprchávalo a už byla tma. Konečně nastal kýžený okamžik a Lumír se šel konečně svézt. Byli jsme zvědavi na jeho první dojmy. Hned po vystoupení z auta, bylo podle úsměvu jasné, že je spokojený. Říkal, že všude je provoz, tak to akorát naskládal na rovině po 6-ku a že to vypadá dobře. Mohli jsme jít spát.
Ráno proti všem předpokladům a předběžným zprávám pořád pršelo. To pro nás znamenalo dost velký problém. Gumy na vodu nám po defektu v Prachaticích zůstaly jenom 3 a už byly dost sjeté. Velký zádrhel byl, že na nové nějak nezbývaly finance. Po krátké poradě jsme rozhodli, že jelikož by snad měl déšť přestat, tak si Lumír půjčí prachy na 2 nové intermédia a ty dáme na zadek a vpředu pojedeme staré mokré. Všechno jsme stihli akorát do startu.
Ráno se začínalo nejdelší zkouškou, bohužel těsně před námi byla přerušena a za chvíli zrušena. Přesunuli jsme se tedy na druhou a s obavami čekali na start. Sjezd z Dálova budil respekt. Byl fakt dost rychlý a na té vodě to nebylo na rozjetí zrovna ideální. Navíc všichni mluvili o tom, jak to strašně klouže a kde, kdo, co trefil. Po startu jsme zjistili, že je to ještě horší, než říkali. Možná zásluhou starých gum, možná naší nervozitou, lítali jsme po cestě jak nudle v bandasce. V cíli jsem jenom vytřeštil oči. Grega nám naložil neuvěřitelných 17,7 s a Hladík 5,8 s. Tak takhle jsme si to vůbec nepředstavovali. Chvilku bylo v autě ticho a pak jsme shodně konstatovali: Je to v prd.li. Lumír si stěžoval, že s tím neumí jet, že motor se chová úplně jinak, že je furt v omezovači. Věčná škoda, že jsme neměli o den více času na přípravu. Probírali jsme zpětně celou zkoušku, všechny uklouznutí a krize a resumé bylo - jeli jsme jak Kubelíci (nic proti Kubelíkům, u nás to znamená, že jsme jeli špatně). Musíme do toho jít víc!
Třetí RZ byla trochu lepší. Sice po čtyřkolkách bylo všude spousta bahna, ale šlo to. Jen ta ztráta na Gregu byla na mrtvici - 7,6 s na 5,9 km. To byla hrůza. Jirka Hladík nám dal jen 1,4 sekundy a to už by šlo. V servise jsme u výsledků probírali, co se s námi děje. Ten Dálov jsme prostě zdrbali, to je jasné. Vždyť hned těsně za námi byli snad všichni. I ti, s kterými i se starým motorem jsme nemívali problémy. Byli jsme z toho pif-paf. Druhá runda musí být lepší.
V cíli čtvrté RZ jsme měli pocit, že by to mohlo být konečně dobré. Výsledek - Grega nám zase naložil 4,1 s, Hladík 0,8 s. To snad není možné. A nám se zdálo, že už to snad rychleji nejde. Sice malinko jsme mohli ztratit, protože jsem se uprostřed rychlého úseku trochu víc předběhl a Lumír ukazoval, že to nehraje, ale stejně pořád držel plný. Šlo o cca 3-4 zatáčky a ztráta mohly být max. vteřina. Sakra, jak to ten Grega dělá. Budu muset s ním promluvit :-)!
Před pátou RZ už tolik nepršelo a tak jsme chtěli zabrat. Bohužel, při nájezdu do motanice po návsi v Dálově sklouzlo auto při brzdění na deklu od kanálu, nebo co to bylo a šli jsme do hodin. To by nebylo tak zlé, ale bohužel při tom vypadnul kvalt a auto se zastavilo. Čas mi přímo letěl před očima a než jsme se znova rozjeli, připadalo mi to jako věčnost. Navíc v následující zatáčce nás to trochu více vyneslo a Lumír musel ubrat, ať netrefíme obrubník. To snad není pravda! Zbytek vložky jsme už letěli, ale v cíli ztráta na Gregu 14,9 s a na Hladíka 9,5. Celkově 44,3 a 17,5. Tak to nám už nepomůže ani svěcená voda.
Náladu jsme měli mizernou. Tak dlouho básníme o pořádném motoru, a když ho máme, tak vyvádíme takové hovadiny. Tak jsme si řekli, že se nedá nic dělat, kluci jsou dneska nějak moc rychlí, my pojedeme pořád naplno a třeba udělají taky nějakou krpu. Na šesté RZ nám sice Grega dal 1,9 s, ale Hladíka jsme "obložili" celou jednou desetinou. Ten musel čumět :-)! Tak vyrovnané časy, to se hned tak nevidí.
Přes veškerou snahu i na sedmé RZ jsme tahali za kratší konec. Grega - 9,5 s a Hladík -3,3s. Prostě tentokrát asi nevyhrajeme :-)!
V cíli osmé RZ čučím jak tele. Stejný čas na desetinu s Hladíkem a Grega za námi o 1,5s. Co se to děje? A už to vidím. Gregovo auto má otevřenou kapotu a kluci něco řeší. Zastavili jsme a Tomáš Grega nám ukazuje, že končí. Nechce se nám to věřit! Prý motor kaput! Tak tohle si nezasloužil. Po takovém špičkovém výkonu, kdy už vedl o více než půl minuty před Hladíkem a 54s před námi, to je zlý sen. Bylo nám ho moc líto.
Takže před poslední vložkou jsme druzí o 20,7 a to na necelých 6 km asi nestáhneme :-)! Jirka Hladík nás nechal vyhrát aspoň poslední vložku a dojel si pro vítězství. My jsme rozpačití z našich výkonů a máme o čem přemýšlet. Čeká nás "domácí" soutěž ve Vsetíně a letos poslední možnost podruhé vyhrát. Snad za ty tři týdny něco vymyslíme.
Perličkou bylo, že při cestě domů, cca 5 km před cílem jsem málem hodil Kita i s vozíkem do škarpy. To by byl drtivý závěr. Na autě, kterým jsem tahal vozík, se mi totiž spálilo relé od ventilátoru topení a strašně se rosilo čelní sklo. No a když jsem jel do kopečka, tak vyjelo v protisměru auto, oslnilo mě, já houby viděl a sjel na kraj škarpy. Vozík je širší, tak byl ve škarpě už z půlky. Ještě štěstí, že jsme auto přivázali čtyřma kurtama!
Výsledky – AZ pneu Rally Jeseníky 2008:
Absolutně - 26. místo
Ve skupině A – 7. místo
Ve třídě A/5 – 2. místo
TZ/posádka Galia - Hloušek
Komerční sdělení
