Dominiku, otázka na úvod je naprosto jednoduchá. Jak ses dostal k motorsportu?
"K motoristickému sportu jsem měl hodně blízko od samého dětství díky tátovi. On totiž stavěl závodní auta do rally a okruhových soutěží, tudíž jsem mezi těmito vozy vyrůstal. Přibližně v osmi letech mi pak pořídil první motokáru s tím, že bych mohl zkusit závodit. Mé jízdy začínaly nejprve na letišti a postupně jsme přecházeli na závodní motokárové tratě, rok na to jsem jel už první ostrý závod. A u tohoto sportu jsem v podstatě zůstal až doposud, i když v této chvíli v trošku jiné pozici."
Vzpomínal jsi, že táta stavěl závodní vozy...
"Velmi ho bavilo sportovní vozy vyvíjet. Nějakým způsobem se angažoval například ve Škodě motorsport nebo u formulových vozů, to bylo společně s Mičánek motorsport, a dělal i do Porsche cupu. Tátu vždy bavilo zkoumat, proč auto nefunguje a jak jej vylepšit, než přímo aktivně závodit. Vzpomínám si, že jeli i nějakou soutěž, ale to byly spíše sporadické starty, než aktivní dráha jezdce."
Táta stavěl velká a rychlá auta, ale tobě sehnal "pouze" motokáru...
"Nějak jsem začít musel a ty motokáry byly pro mne nejjednodušším krokem do světa motorsportu. Pro mladého jezdce je nejlepší, když vstoupí do soutěží co nejdříve. Postupně si přivykne na spoustu nových poznatků a zkušeností, které posléze může využívat dále."
Co považuješ za své největší úspěchy v motokárách?
"Úspěchů bylo mnoho, ale pokud bych měl vybrat ty největší, tak se vrátím do roku 2015 a 2016, kdy jsem vyhrál domácí šampionát ve třídě Easy Kart 100. Mezi své velké výsledky řadím i účast v mistrovství světa, kde jsem ve stejné třídě obsadil třetí místo. V roce 2012 jsem byl ve světovém šampionátu třídy Easy Kart 60 devátý. Jinak každý rok, kdy jsem startoval v domácím mistrovství, jsem byl vždy v TOP trojce."
Samé krásné výsledky, ale přesto začínáš pokukovat po jiném sportu, proč?
"Díky výsledkům, kterých jsem dosahoval, byl na mě vyvíjen čím dál větší tlak, který jsem v loňském roce už moc nezvládal. Najednou mne přestávaly závody bavit a já ztrácel motivaci. A pokud závodíte bez motivace, je vše špatně. Nic se nedaří. Do motokár dělám ovšem i nadále, nyní jsem ale na pozici testovacího jezdce, což je práce, která mě baví. Jezdím, vyvíjím a nejsem pod tlakem, což je super."
Proč právě automobilové soutěže?
"Jak jsem již avizoval, loňská sezóna nebyla z mé strany v motokárách ta nejlepší a já se chtěl posunout dál. Varianta byla přejít na disciplínu hodně podobnou motokárám, a to do okruhů. Tady se ale podle mě nebylo kam dál posunout a upřímně, okruhy mě moc nebaví. Když jsme neměli závody a v blízkosti mého bydliště se jela nějaká rally, tak jsme se s tátou na závody chodili dívat. Proto jsme se doma po delším uvažování rozhodli, že v příštím roce vyzkoušíme rally."
Tebe by okruhy nebavily? Automobilové soutěže jsou ale mnohem složitější...
" Přesně jak říkáš. Na okruzích bych se dostal do správného rytmu závodů během několika podniků. A pak by bylo mnoho věcí okolo hodně podobných. Já jsem člověk, který hledá výzvy a chce poznávat nové věci. Je mi jasné, že vedle sebe budu mít v závodním autě člověka, který mi bude do řízení mluvit, je mi jasné, že opravdu čistý asfalt při soutěžích moc nezažiji a taky se pojede v noci. To vše jsou ale podmínky, které jsou pro mne velkou motivací a výzvou. Je mi taky jasné, že i když jsem byl v motokárách díky úspěchům hodně vysoko, tak v rally jsem na samotném začátku a čeká mne dlouhá doba učení."
Své první krůčky v rally máš již za sebou...
"Ano, již třikrát jsem se postavil na start Traiva rally cupu, což je taková mini rally. První start mi jasně ukázal, že než budu schopný konkurovat klukům, co jezdí rally delší dobu, tak budu muset najet spousty kilometrů. V Kopřivnici se učím rozpisu a musím se naučit věřit diktátu. Přece jen v motokáře to bylo jednodušší a okruh si jezdec brzo zapamatoval. Proto pokud mám volnou chvilku, vezmu Martina Hlavatého nebo Karla Voltnera a jedeme si projet některé rychlostní zkoušky, které se dříve jezdily, a zde se učím. Nechci se ale učit trať nazpaměť."
Jedna z největších novinek je spolujezdec. Jaké to pro tebe je, když ti najednou někdo kecá do řízení?
"Samozřejmě je to pro mne velký nezvyk. V motokáře se jezdec spoléhá sám na sebe. Ví, kudy přesně vede trať. V rally jsou na jízdu dva a dost těžko si lze zapamatovat erzetu metr od metru. Proto se musím naučit vnímat čtený rozpis. Přiznám se, že když jsem poprvé startoval v Kopřivnici, tak jsem se ze zvyku naučil trať nazpaměť. Přesto jsem poslouchal rozpis a porovnával jízdu. Bude to pro mě běh na dlouhou trať, ale velmi se na novou éru těším."
A co třeba "bordel" na trati?
"Upřímně, z toho mám velký respekt. Je to další z faktorů, který v motokárách není. Tam je dráha úplně čistá, teď přijedu do zatáčky a tam je spousta vytahaného bláta. Zatím z toho mám mírné obavy..."
Nyní se blíží tvůj první ostrý start. Kdy, kde a s kým tě teda uvidíme?
"Premiéru v automobilových závodech si odbudu na blížícím se rallysprintu v Pačejově. Zde bych měl startovat s cupovým Opelem Adam. Tato soutěž není zařazena do cupových závodů, ale pro mne je to ideální příležitost posbírat první větší zkušenosti. V tuto chvíli se pouze řeší, zda vedle mne usedne Karel Voltner nebo Martin Hlavatý."
Co si od své první soutěže slibuješ a s jakými cíli do ní budeš vstupovat?
"Já mám před sebou jeden, a to stěžejní úkol - auto nesmím rozbít. Pro mne je velmi důležité sbírat zkušenosti a najíždět kilometry. Přece jen oproti závodům v Kopřivnici to bude zcela odlišná soutěž, neboť vzpomínaného bordelu na tratích bude spousta. A jaký si dávám cíl do první soutěže je jasné, chci hlavně dojet. Když to nebude z mé strany úplný propadák, tak budu spokojený. Bude to pro mě první závod a my budeme práci dále analyzovat, hledat problémy a zaměříme se na jejich odstranění a zlepšování se. Letos mám v plánu ještě jeden sprint, a to doma na Valašsku. Pro příští rok už jsou cíle větší - účast v Opel Adam cupu."
Kam bys to chtěl v rally dotáhnout?
"Na to je těžké v tuto chvíli odpovídat. Nyní je pro mne důležité naučit se spoustu nových věcí, jako je třeba věřit rozpisu a spoléhat na spolujezdce. Za rok se třeba ukáže, že mi tato motoristická disciplína jednoduše nejde a nepasuje. V tom případě bude lepší zaměřit pozornost jinam. Za sebe ale mohu jednoznačně říct, že mne rally hodně baví..."
Kolem rally chodíš a vidíš spousty jezdců, který z nich je tvým vzorem?
"V Česku je mnoho kvalitních jezdců a je těžké vyzdvihnout jednoho. Ideální by bylo vzít si od každého něco, ale pokud bych měl přece jen vyslovit jedno jméno, pak se mi líbí přístup Jardy Vančíka."
