Adame, než začneme rozebírat tvou letošní sezónu, na úvod se nám prosím představ…
„Ahoj, jmenuji se Adam Lahola a je mi 26 let. Mám skoro tříletou dceru Emu a přítelkyni Petru. Pracuji jako manager v automobilové dopravě zabývající se speciálním transportem automobilů po celé Evropě. Mezi své největší koníčky řadím samozřejmě rally, potom hokej a golf.“
Ptát se kluka ze Zlína, jak se dostal k automobilovým soutěžím, je trošku zbytečné. Přesto, co tě přivedlo k rally?
„K rally jsem se dostal už jako dítě. Nejprve jsem objížděl závody okolo Zlína se svou rodinou, později s kamarády, ale to vše pouze v roli fanouška za „mlíkem“, který jako mnoho jiných kluků snil o tom, že se jednou posadí do závodního auta. Ostatně k autům mám blízko od dětství. Vystudoval jsem maturitní obor Autotronik a z toho logicky vyplývá, že učení bylo hodně spojeno s automobily. K opravdovému závodění mne přivedl Martin Vopatřil, který mi popisoval zážitky ze závodění v XTG Opel Adam cupu. A jak už to bývá zvykem, pokud o něčem sníte, pak stačí jeden „podpichovatel“ a sny se začnou realizovat ve skutečnost.“
Zvolil jsi vůz Opel Adam cup, je to podle tebe to správné auto do „učednických“ let v soutěžích?
„Adámek je výborné auto na naučení. Proto jsme do toho s mým spolujezdcem Víťou Baďurou šli. Mezi jeho přednosti patří dobrý podvozek a sekvenční převodovka a hlavně spolehlivost. Samozřejmě, že mu chybí výkon v porovnání s vozy specifikace R2, se kterými startujeme ve stejné třídě, ale to rozhodně neznamená, že cupový opel je pomalý. Je to dravec. Pokud se podíváš na časy z jednotlivých závodů, tak se nám vždy podařilo některé jezdce startující s R2 nechat za sebou. To se týká hlavně kluků, kteří bojovali o bednu v XTG Opel Adam cupu. A to je podle mne ta nejlepší vizitka pro tento vůz. Navíc XTG Opel Adam cup pod vedením Zdeňka Pekárka je velmi dobrý program pro začínající jezdce.“
Po dvou startech s „adámkem“ v sezóně 2017 jsi v loňském roce nastoupil do kompletního seriálu Opel Adam cupu. S jakými cíli jsi vstupoval do sezóny?
„Šel jsem do loňské sezóny s tím, že se naučím řídit a hlavně se naučím pořádně tvořit rozpis. K tomu jsem si dal za cíl dokončit všechny závody a pokud možno nebourat. Tím řízením myslím správnou volbu katování zatáček, správnou stopu, vychytat brzdné body, správně řadit a mnoho dalšího, co dělá správný čas na jednotlivých erzetách. Z diváckého místa za „mlíkem“ vypadá vše jednoduše, ale opravdu to není tak lehké. Divák má navíc možnost sledovat pouze určitou část trati a nemá tak ponětí o tom, co se děje pár desítek metrů před jeho diváckým místem. Je jen na jezdci a spolujezdci, jak vše sladí. Ono dupnout na plyn a čekat, co se stane, je ta nejhorší varianta. Pokud se zaměřím na rozpis, tak tady jsme podle mne udělali obrovský kus práce, ale stále je co zlepšovat.“
Na úvod sis střihl start na „Valašce“, byť se výsledek nezapočítával do cupu. Závod jsi však nedokončil, co se přihodilo?
„Valašskou rally jsme brali hlavně jako test před sezónou v Opel Adam cupu. Rally v okolí Valašského Meziříčí se do cupu nezapočítávala. Odstoupili jsme z mých rodinných důvodů.“
Následovaly dva sprinty na Kopné a ve Vyškově a v nich shodně šesté místo… Spokojenost, nebo jsi čekal víc?
„Abych byl upřímný, tak na Kopné jsem čekal více. Ale když jsem viděl, jak kluci v cupu letí, tak já s malými zkušenostmi jsem proti nim měl malou šanci na slušný výsledek. Na Slušovicku se nám nepodařil vstup do soutěže a než jsme se rozkoukali, bylo po sprintu. O tom závody jsou. Stačí malá chyba a hned je časové manko. Ale jak jsem již avizoval výše, loňská sezóna byla má učňovská a toto jsem měl v hlavě.“
V hustopečských vinicích to bylo místo páté…
„Loňské Hustopeče byla kapitola sama o sobě. My v cupu jsme jeli pouze první etapu a tady nám pořadatelé zrušili čtyři z šesti erzet. Celá soutěž měla pro nás docela divoký průběh. Úvodní zkoušku závodu jsme projeli v pohodě, ale druhá erzeta byla již pro nás zrušená. Těšili jsme se pochopitelně na další rychlostní testy, ovšem na trojce jsme dojeli k havárii, což následně znamenalo další zrušení erzety. Aby toho nebylo málo, tak pořadatel zrušil po haváriích i test číslo čtyři a pět. Závěrečnou zkoušku první etapy jsme absolvovali celou, ale odstartovali jsme do ní přibližně ve dvě hodiny ráno celí unavení. Koncentrace na závod byla ta tam. Holt i takovou stránku mají někdy závody. Obzvláště pro kluky s vyššími startovními čísly to bývá často hodně nepříjemné.“
A pak přišla domácí Barumka. Jak jsi vnímal třídenní soutěž, která byla v tu chvíli pro tebe nejdelší…
„Na domácí soutěž jsme se těšili s Víťou asi nejvíce. Klasika, jede se doma, tak se musíme všem přátelům ukázat v co nejlepším světle. Už jenom slovo „Barumka“ je pojem. Bylo to nejvíc, co jsem doposud mohl absolvovat. Z této rally mám spoustu krásných pocitů a zážitků. Jednou větou to nelze popsat. Vše začíná skvěle zorganizovanou soutěží, velkým množstvím přihlášených domácích i zahraničních posádek, pokračuje náročnou tratí, spoustou diváků a skvělou kulisou nejenom na noční městské superspeciálce. Pokud je fanoušek vtáhnutý do této skvělé atmosféry, tak je to paráda. A pokud toto všechno prožívá posádka, tak se vám ježí doslova všechny chlupy od radosti. Za to všem zúčastněným patří nejenom mé velké díky.“
V Jeseníkách šestý a v Německu jsi soutěž nedokončil…
„V Jeseníkách nás postihla smůla hned v úvodu soutěže. Na první rychlostní zkoušce předposledního sprintu sezóny, asi tři kilometry po startu jsme chytili defekt, a tím bylo po šanci na solidní výsledek. Přímo na erzetě jsme museli defekt vyměnit, proto jsme nabrali obrovskou ztrátu. Po úvodní zkoušce jsme byli beznadějně na posledním místě absolutně a v cupu jsme na nejbližší posádku ztráceli více jak pět minut. Díky této ztrátě jsme jeli bez okolního tlaku a v autě jsme si dali za cíl zabojovat a trochu zkorigovat ztrátu na soupeře. Nakonec jsme interní souboj s Michalem Kolářem vyhráli a díky času z poslední zkoušky sprintu jej porazili o třináct vteřin. Rychlostní zkoušky na německé ADAC 3-Städte rally byly velice krásné, ale zároveň hodně rychlé. Tato trať mi přišla, že je určená spíše pro motokárové jezdce než pro klasické rallyové. Po první etapě jsme byli klasifikováni na šesté příčce a do druhé části závodu jsme si vytkli za cíl posunout se výše. Ovšem hned na první zkoušce druhé etapy se nám střihla poloosa a bylo po závodě. Bylo to pro nás po dlouhé době odstoupení na technický problém. Bohužel, i to ale k rally patří.“
Jak zní tvé hodnocení sezóny 2018?
„Jak jsem již výše zmiňoval, bylo naším cílem sbírat zkušenosti a pokud možno dokončovat závody. Když pominu rozjezd na Valašce, tak jsme nedokončili pouze jednu soutěž. Po této stránce jsem tedy spokojený. Je ale také pravdou, že na některých soutěžích jsme si dělali zálusk i na lepší výsledky, než na jaké jsme dosáhli. Pořád ale hovořím o sezóně, kdy jsem se učil. A i když byly občas krizové situace, naštěstí se nám je podařilo zvládnout a „adámka“ jsme odevzdávali do servisu téměř netknutého. Po těchto stránkách jsem tedy se sezónou spokojený, ale jedním dechem dodávám, že je co zlepšovat, a kde hledat rezervy. Bude na nás, jak se popasujeme se zkušenostmi v nové sezóně.“
Předpokládám, že už si rýsuješ novou sezónu. Kde a s čím tě uvidíme?
„Jednání okolo sezóny 2019 jsou v plném proudu, a tudíž je předčasné dělat závěry. Pokud ovšem mohu něco poodhalit, tak by to měl být opět Opel Adam cup, i když možná přijde i překvapení. Dejme tomu čas.“
Tvá odpověď je zahalena tajemstvím, uvažuješ o přechodu do jiného vozu? Který by tě nejvíce lákal?
„Hovořit o tom, že mne neláká svezení ve vozech nejvyšší specifikace, ať už nějaká R5 nebo WRCo, by bylo scestné a mylné. Samozřejmě, že bych i já rád usedl za volant těchto aut. Ale stojím nohama na zemi. Otevřeně si přiznám, že na to v tuto chvíli nemám ruce, zkušenosti a hlavně potřebné finance. Proto zatím řešíme několik variant. Ve hře je již zmiňovaný „adámek“, ale je možná varianta s vozem třídy R2 nebo R3. Ale do začátku sezóny je ještě daleko a konečné rozhodnutí zatím není.“
Co bys chtěl vzkázat nejenom svým fanouškům?
„Automobilové soutěže jsou krásným sportem a já jsem rád, že se okolo rychlostních zkoušek ale i v servisu schází dobrá parta lidí. Společně s Víťou děkujeme všem za podporu i povzbuzování na jednotlivých soutěžích. Obzvláště velké díky patří jedné velké tlupě „bláznů“, které nikdy nejde přehlédnout. Vždy mají v rukou světlice, jsou polonazí a mávají na nás tričky JJJ. Ještě jednou díky za vaši podporu a já věřím, že nejenom oni nám budou i nadále fandit. P.S.: Už bychom jim mohli konečně dát ta naše týmová trička, aby tuto „bandu“ poznávali i ostatní fanoušci JJJ. Jinak všem fanouškům, bez rozdílu komu fandí, bych chtěl popřát spoustu krásných rallyových zážitků. Myslím, že v Česku je na co koukat! Ale také si přeji, aby zároveň dbali na svou bezpečnost při soutěžích.
Poděkování…
„Především bych chtěl poděkovat našim hlavním partnerům Imex Auto s.r.o., Stavebniny Bobal, Home Design Zlin, EMS elektro, bez kterých bychom těžko mohli závodit, moc děkujeme. Dále bych chtěl poděkovat Víťovi za perfektní spolupráci v průběhu sezóny, Martinu Vopatřilovi a jeho týmu, v čele s šéfmechanikem Romanem Skřivánkem za vždy skvěle připravené auto. A díky patří i našim partnerkám za jejich podporu.“
