Vsetínský sprint tentokrát bezprostředně navazoval na ten šternberský, což bylo pro závodníky startující v obou podnicích výhodou, neboť na tak dlouho nevypadli z rytmu. „Bylo super, že mezera mezi sprinty byla jen dvoutýdenní. Navíc jsme jeli na Vsetín. Náš srdeční Vsetín. Petr (Machů) je tu doma a já, ač z Poděbrad, jsem tady taky doma. Ještě před startem jsme se domluvili, že by bylo vhodné jet tak, aby Suzanka neutpěla žádné újmy a mohla o další týden později zase jezdit,“ komentuje situaci před startem Dunovský, který už tou dobou věděl, že ho čeká start na prestižním Setkání mistrů v Sosnové.
Jak je na sprintu ve Vsetíně zvykem, soutěž byla perfektně kompaktní, a tak se seznamovačkami nebyl žádný problém a vše se dalo zvládnout během pár hodin. „Stihli jsme i oběd a společně s týmem jsme čekali na přejímky,“ dodává Machů. „Přejímky proběhly bez zádrhelů, jen jsme museli odříznout několik milimetrů sluneční clony na předním okně. Měli bychom totiž s tou nudlí bílé fólie jistě výkonnostní výhodu,“ usmívá se Václav. Při cestě z přejímek si Václav v Suzaně zkusil jen zabrzdit a zařadit, a pak už ji nechal bez testu odpočívat na závod.
Vsetínské erzety opět nezklamaly. Sice byly stejné, jako v loňském roce, ale rozhodně to nebylo na škodu. Rychlostky jsou nádherné a mají vše, co mají mít. „Ve Vsetíně se dělá úžasný sport. Skvělá rally,“ vychvaluje Dunovský svou oblíbenou soutěž a jedním dechem nadšeně dodává: „Navíc jsem v pátek stihl podpořit vsetínské dorostence na zimním stadionu Na Lapači, kde hostili Prostějov. To je moje oblíbená tradice, která patří ke sprintu ve Vsetíně.“
Dunovskému ale v závodě nešlo jen o to užít si poslední sprint na domácí půdě. Ač s pohárem mistra A6 v MČR v kapse, mohl bojovat ještě o další kovy. Ve hře byl také titul mistra skupiny A. Ovšem tady dostala prostor matematika. Na titul mohl dosáhnout jak Dunovský, tak Honza Dohnal, ale i Petr Brynda. Dohnal ještě před soutěží vypadl z boje, neboť se rozhodl ve Vsetíně nestartovat. Dunovský tak potřeboval mít Bryndu za sebou alespoň na třetím místě.
Václav je nechvalně známý svými poněkud pomalými rozjezdy na prvních erzetách. Než se dostane do správného rytmu, je většinou po první sekci. Vsetín byl však výjimečný i v téhle skutečnosti: „Konečně mi perfektně vyšla první RZ. Ačkoli byl přejezd ze startovní rampy celkem krátký, měl jsem tak pochyby o správném prohřátí všech důležitých komponentů, podařilo se nám zajet krásný čas,“ liboval si Dunovský. RZ1 poděbradský inženýr vyhrál a Brynda zajel až čtvrtý čas. Všechno se krásně rýsovalo.
Z koncentrace ale posádku vytrhl druhý test: „Od začátku jsem nejel podle představ, navíc se mi v pravé vracečce do obrovského kopce zadusil motor, což spolu s následným šplháním nahoru znamenalo časovou ztrátu.“ Díky ztrátě osmi vteřin ve vložce se Brynda po druhé erzetě vyhoupl před Dunovského na první místo ve skupině A. Pak přišla RZ3, na které se úplně rozplynula představa titulu v áčkách. „Po startu třetí zkoušky se začal projevovat pomalý defekt levého předního kola. Nahoře na Dušné jsem ještě stihl trefit zpomalovací retardér, protože na poloprázdném kole už auto při nejlepší vůli nešlo zastavit. Sud vytyčující retardér šel k zemi a půl minutová penalizace byla na světě,“ vysvětluje poněkud zklamaně Václav. Naštěstí se pneumatika neroztrhala a neudělala na Suzuki Ignis S1600 žádné škody. S penalizací se Václav s Petrem propadli na sedmé místo ve skupině. Následovala tak stíhací jízda po vsetínských kotárech.
Do druhé sekce přezuli Suzaně pneumatiky na tvrdší směs. Všechno fungovalo jako hodinky, takže kluci mohli závodit o sto šest, ovšem pořád s dostatečnou dávkou jistoty, kvůli vidině následujícího pátku a soboty. Aby taky bylo s čím do té Sosnové dojet. „Jeli jsme pěkně, v seskupení se nám potvrdila penalizace, takže bylo vlastně hotovo. Na sprint je 30s vražedných. Pravidla jsou ale pro všechny stejná, okolnosti jsou holt problém posádky,“ popisuje situaci navigátor Petr Machů, Václav ještě dodává: „Smůla, ale i to patří k rally. Honza Dohnal měl v sezóně ještě mnohem víc smůly. Nám se celou sezonu dařilo, a tak je asi dobře, že jsme si to vybrali až na konci roku.“
Poděbradsko-zlínská posádka se ale do konce sprintu rozhodně neschovávala někde mezi áčkama. Naopak, od čtvrté až do osmé erzety nikoho nepustila na první místo. Dunovský vyhrál všechny erzety a zajížděl krásné časy, dokonce byl na dostřel k druhému místu za Bryndou. Nakonec skončil třetí, 3 vteřiny za Tondou Novákem. Petr Brynda si vyjel zlato, čímž mu právem spadl do klína pohár mistra skupiny A v MČR 2010. „Výsledek bereme pozitivně. Těší nás výhry v erzetách a kvalitní časy. Navíc zlato v A6 a stříbro ve skupině A a 2WD určitě nikdo z nás před první sezonou v S1600 nečekal,“ usmívá se Václav.
Dunovský nezapomíná poděkovat všem, kteří jemu a Petrovi pomohli dojít do zmíněného cíle: „Nakonec jsme my i Suzanka tu letošní mistrovskou sezonu zakončili se vztyčenou hlavou. Vedení i mechanici Sparrow racing teamu odvedli standardně špičkovou práci, stejně jako poděbradská část vedení týmu. Tradičně skvělí byli na Vsetíně fanoušci a naši přátelé – takže díky Vám. Část fanoušků byla odměněna v Neubuzi, část se dočkala o již zmiňovaný týden později. Setkání mistrů v Sosnové jsem nikdy nejel, byť jsem okruh znal. Celý pátek jsem věnoval právě těm, kteří nás celý rok (někteří celé roky) podporují – neboli našim partnerům a právě fanouškům. Všem ještě jednou moc děkuji, že dojeli a že jsme si to spolu mohli tak perfektně užít. Snažil jsem se Vás nešetřit, abyste viděli, jak umí Suzanka pelášit a ukázat, že Vaši důvěru se snažím maximálně zúročovat.“
Sezona skončila a Václav Dunovský s Petrem Machů po boku jsou na sebe právem hrdí. Hodně štěstí do dalších sezón, ať se vám daří alespoň tak, jako letos. Na viděnou s Václavem Dunovským a jeho Suzuki na dalších závodech.
