Ptát se tě, jak ses dostal k rally, by asi bylo nošení dříví do lesa. Jak jsi vnímal coby malý kluk tátovo závodění? Jezdil jsi s ním na rally?
„Už od malička jsem se s tátou účastnil většiny závodů a moc mě to bavilo. Absolvoval jsem s ním i seznamovací jízdy, ale většinou se mě hned v prvním průjezdu udělalo špatně, tak jsem musel jedno kolo jízd vždy vynechat. Největší zážitek mám z WRC Rallye Catalunya Costa Brava v roce 1999, kde táta závod dokončil na skvělém 4. místě v nabité konkurenci produkčních vozů a poprvé jsem zde viděl obrovské tovární týmy a jezdecké legendy jako Makinen, Sainz, Auriol, McRae, Burns, Kankkunen a mnoho dalších.“
Kdy v tobě uzrálo rozhodnutí jezdit soutěže, a jak se na tvůj počin díval táta, respektive rodina?
„Když už od narození jezdíte po závodech, tak podle mě to máte jaksi zakódované v hlavě. Odmalička jsem zkoušel mnoho sportů přes hokej až po golf a rodiče mně do ničeho netlačili, jen chtěli vidět, jestli mě to baví nebo ne. Spíše mě to táhlo více k motorům. Začínal jsem na motorkách, kde jsme jezdili s kluky z ulice na pionýrech a babetách každý den po škole. Rodiče z toho moc nadšení nebyli a ještě horší to bylo, když jsem si ve 13 letech v tajnosti pořídil s kamarády Škodu 125.“
Byla pro tebe výhoda, či nevýhoda, že neseš příjmení slavného jezdce?
„Já to beru spíše jako nevýhodu. Mnoho lidí si myslí, že když můj otec závodil, tak mě musí také finančně podporovat. Je těžké jim vysvětlit, že si vše financuji a sháním partnery sám. Navíc všichni chtějí, abych hned vyhrával, což je také velmi náročné.“
Pomáhal ti táta v začátcích?
„V mých 17 letech byly u nás velmi dobře obsazené závody Rallyslalom a moc mě to lákalo si vyzkoušet nějaký závod s autem na čas. Táta se zabývá servisem a nastavováním tlumičů a tehdy měl k dispozici sériové mitsubishi pro testování. Auto mně však půjčit nechtěl, ale když jsem zaplatil přihlášku, natankoval plnou nádrž a sehnal si druhá kola s pneumatikami, tak mně jej po dlouhém přemlouvání půjčil. S tímto autem jsem tehdy dojel na 5. místě absolutně, což mně pomohlo, abych si ho mohl půjčit na více závodů. Na tyto roky vzpomínám moc rád, kdy jsme se přetahovali doslova o desetiny s Peťou Vrajem jun. Řadu závodů se mi podařilo vyhrát. Tehdy v nejvyšší třídě N4 startovalo kolem 20 jezdců a rozhodovala i malá chybka.“
Ve sprintech startuješ s Hondou Civic VTi, jak vnímáš souboje s jezdci na stejných vozech?
„Rallyslalomy byly pěkné, ale auta byla dost nevyrovnaná. Chtěl jsem závodit na vyrovnanějších vozech a také zkusit větší závody. Volba padla na vyzkoušené a na provoz nejlevnější auto Hondu Civic VTi, se kterým začínalo mnoho jezdců. Hondu není jednoduché řídit, jelikož má velmi dlouhé řízení a malé brzdy, má však vynikající motor. Souboje jsou zde vyrovnané, i když každá honda je unikát.“
V letošní sezoně startuješ na sprintech ve spoře obsazené třídě 15. Proč tento krok?
Po minulém roce jsem dostal “dobrou“ nabídku startovat v RSS s vozem Ford Fiesta R1, který neměl homologaci do třídy 9, ale mohl startovat pouze v Poháru. Na nabídku jsem kývl, ale vůz neprošel technickou přejímkou a my jsme na poslední chvíli sehnali náhradní Hondu Civic, abychom mohli závod odjet. Jelikož jsme měli individuální přejímku před startem, třída už nešla změnit. Proto jsme museli pokračovat v této třídě.“
S jakými výsledky letos válčíš?
„Ve třídě 15 jsme průběžně na prvním místě. Třída sice není moc obsazená, ale neustále se srovnáváme s třídou 9, pro kterou náš vůz homologaci splňuje. Porovnání nás mile překvapuje a Rally Agropa Pačejov se nám zatím líbila nejvíce. Závod jsme dokončili jako nejrychlejší enková předokolka. Rozpočet na sezónu nemáme velký a oproti konkurenci startujeme na levnějších pneumatikách Hankook a DMACK.“
Během letošní sezóny jsi střídal dva spolujezdce. Můžeš nám je představit?
„Spolujezdce jsem střídal skoro každý druhý závod, což určitě není moc dobré. Startoval jsem se zkušenými až po úplné nováčky. Chtěl bych určitě do budoucna jet pouze s jedním, protože vždy chvíli trvá, než se naladíme na stejnou notu. Letos jsem startoval s Peťou Hanzlíkem a Martinem Ziglerem. Jsou to oba rallyoví nadšenci, a i když nemají tolik zkušeností, tak jsem byl s jejich přístupem a odvedenou prací velmi spokojen.“
Neuvažuješ o přestupu výš?
„O přestupu do vyšší třídy uvažuji, ale není to tak jednoduché. Mnoho známých mi říká, že bychom měli startovat s jiným vozem, že je tato kategorie aut už moc stará a nikdo jí nevěnuje pozornost. Jsem stejného názoru, ale vše nejde hned. Mým cílem je neustále sbírat další zkušeností a hlavně se posouvat dopředu. Jdeme si za tím a uvidíme, co se nám dále podaří.“
Kde tě v letošní sezoně ještě uvidíme?
Chtěl bych startovat také na závěrečných dvou podnicích RSS v Jeseníkách a na Vsetíně. Ale vše je ještě v tuto chvíli otevřené a pracujeme na tom, abychom sezónu dokončili celou. Chtěl bych poděkovat hlavně všem fanouškům a lidem, kteří nás podporují. Díky nim nás to nutí jet vždy na více než sto procent.“
