Je pátek 4. května 9:30 a po krátké snídani na benzínové pumpě vyrážím z Jablonce vstříc třetímu podniku MMČR. V sousedním Liberci nabírám svého spolujezdce, který mi bude dělat po celou soutěž společnost. Je krásně a už zrána velmi teplo, vidina hezkého zážitku při typicky letním počasí nám kazí předpověď, která již na páteční odpoledne hlásí oblačnost od jihu s deštěm. Vyrážíme s dostatečným předstihem, aby nás nepřekvapily kolony v Praze a v okolí konání soutěže. Cesta parádně utíká a za necelé dvě hodiny už jsme v Táboru a zanedlouho v Českých Budějovicích, kde mimo plán navštěvujeme výstaviště, kde kromě servisu se bude konat i speciální rychlostní zkouška, jenž bychom rádi navštívili v sobotu.
Po obhlédnutí servisního zázemí týmu pořizujeme i pár fotek z kamarádova foťáku s vybitými baterkami. Samozřejmě i přes kamarádova přesvědčování, že má náhradní byly i tyto zcela vybité, a proto s velkým úsilím se dařilo fotit jen zčásti v první etapě. V prostorách výstaviště se zdravíme s Pavlem Valouškem, jehož mitsubishi stavím do role černého koně soutěže. Po areálu se v kabrioletu prohání i tiskový mluvčí a vůdčí osobnost soutěže, Vladimír Dolejš, rozdávající úsměvy na všechny strany. Po chutném, ovšem studeném stehýnku opouštíme servis a vyrážíme za Alfou Martina Rady do Českého Krumlova, kde se tradičně nachází startovní rampa. Posádky jedou stejnou cestou a tak za námi po cestě zahřívá gumy EVO VII Michala Fialy. U odpočívadla míjíme vůz Romana Kresty, který jsme postrádali v servisu. Za volanty soutěžních vozů sedí většinou mechanici, nikoliv jezdci. Blížíme se ke Krumlovu a provoz začíná houstnout. Stojíme v koloně, spolu s námi i myšáci Lišky a Fialy. Po chvíli slyšíme dunivý zvuk a zleva nás všechny bere Romanova EVO IX v barvách Mogul Rally Teamu. Za ním pak další vůz s kandidaturou na vítězství, tedy opět devítka, tentokrát ze stáje Eurooil teamu Vaška Pecha. Další soutěžáci se oboří a předjíždí také, my bohužel musíme čekat.
Po zaparkování našeho auta ve stráni provokativně vedle placeného parkoviště jdeme k rampě. Z dálky už vidíme jedny z cílů našeho výletu, avšak historické vozy z klubu Sandra Munariho. Majitelem vozů je známý italský jezec Volta. Do Krumlova se přijelo předvést celkem 5 vozů z tohoto klubu. Dvakrát jsme mohli vidět Lancii 037 rally, dvakrát Lancii Stratos a dále pak Audi Quattro A2. Tyto vozy doplnily vozy z našich dílen, mimo jiné dvě 130 RS, za jedním volantem startující Trinerův dvorní mechanik František Salamacha. Mrzí nás absence Lancie Delta S4, u níž se porouchal turbokompresor. Pohled na tyto vozy je opravdu neopakovatelný. Stratos vám je někam po pás a když si do něj „sednete“, máte nohy skoro výš jak zadek. Doslova do extáze pak fanoušky přivádí zvuky těchto aut po nastartování. První rampou projíždí zmiňovaná Škoda 130 RS, po ní už první Lancie v rukou Itala Volty. Hned po opatrném sjezdu z rampy splaší všech 315 koní na zadní nápravě a za ukrutného rachotu posílá 037 do lehkého smyku. Podobný scénář následuje i u ostatních historiků a vozů legendární skupiny B.
V 16:00 sjíždí z rampy první vůz, několikanásobný mistr republiky Václav Pech. Dle svých slov si nepřeje déšť a na soutěž se moc těší. Po něm opouští rampu další EVO IX, Trojana, Arazima a největší jméno české rallyové scény Kresta. Po šestce imprezy Vojty Štajfa už musíme spěchat zpět k autu, abychom stihli RZ3, na kterou se chystáme.
Na první průjezd rychlostní zkoušky Ján se vydáváme na skok za obcí Malče, který byl proslaven především Pechovým skokem „na čumák“ ještě s focusem v barvách Barum teamu. Příjezdovku k místu jsme měli naplánovanou po polní cestě, avšak nepříjemně nás překvapují policisté stojící při vjezdu na ni. Po chvíli jsme zjišťujeme, že se zde pouze zašívají a my můžeme pokračovat. Skok za obcí Malče je zrádný, poněvadž za ním následuje mírná pravá zatáčka na vlnícím se asfaltu a dobržďování do ostré pravé. Špička zde skáče, ostatní až na výjimky se pouze nadlehčí. Nejdelší skok předvádí Tarabus, který se svým Ignisem před skokem neubírá a doskakuje lehce na předek. Navrátil s Mitsubishi také skáče daleko a vůz se poté nebezpečně zavlní. Mezitím se dozvídáme důvod, proč nepřijel „černý kůň“ Valda. Hned na první zkoušce Zátoň prý po doskoku nezvládá svoje mitsubishi a končí po čtyřech kotrmelcích se zdemolovaným vozem. Na vyšší startovní čísla se přesouváme do malebné vesničky Malče, kde se dají pořizovat krásné fotky s májkou, kapličkou či soukromým rybníčkem s vrbou. Místní štamgasti na mě mají nějaké řeči, když jim lezu do jejich rybníčku. Po průjezdu celého startovního pole se diváci rozutekli a ani sami pořadatelé nevěděli, že zanedlouho pojedou ještě nějací historici. První provrká esíčko 130 RS. Po nich hned v závěsu 037 a Audi Quattro. Dále v ukrutném řevu Stratosy. Neskutečnou palbu zde jede Habart s jeho skvostnou škodovkou. Bohužel nepřijíždí druhá Lancie, u které se porouchala převodovka, ovšem za přispění svářecí techniky od Tarabuse nevybavení Italové uvádějí i druhý skvost do chodu, naneštěstí se poté situace otočí, pro změnu nejede první Lancie. Jinak po třetí RZ se podle očekávání ujímá vedení Kresta s 18sekundovým náskokem před Pechem. O třetí příčku je sekundový boj v průběžném pořadí Trojan, Štajf a Arazim. Sympatický výkon předvádí nespokojený Peták, který vede dvojkolky.
Časový harmonogram soutěže je pro fanouška rallysportu vymyšlen tak, že se v pátek jen těžko dají stihnout tři průjezdy, a tak zůstáváme na stejné rychlostce. Start závěrečné rychlostní zkoušky je naplánován na 21:33, tedy po dlouhé době se opět těšíme na neopakovatelnou noční atmosféru. Při té příležitosti scházíme na notoricky známou odbočku pod obcí Svatý Jan nad Malší kousek před cílem. Na místo se schází poměrně hodně diváků. Definitivně padla tma, kapky z hrozící oblohy naštěstí nepadají. Z dálky se ozývají rány z výfuku a hned na to už jsou vidět paprsky přídavných světel z diváckého místa nad námi. Najedou se vynořuje obrovská zář světel a na vytočenou šestku Kresta letí směrem k odbočce, v které je z předchozího průjezdu nebezpečně vytahaná šotolina. Rozžhavené kotouče zdobí jeho vůz a v poslední chvíli jde na brzdy, precizně v kolejích projíždí zatáčku a už opět řadí až k šestce. Arazim podobně. Jediný, kdo ze špičky myslí na diváky, je Karel Trojan, také na poslední chvíli jde na brzdy, ovšem tahá za ručku a krásným smykem projíždí úsek v doprovodu obrovského potlesku a skandování. O rozruh se postará startovní číslo 25, které na svém lanceru veze Milan Pantálek. Jde evidentně pozdě na brzdy a ze skoro metrového srázu skáče do pole. Naštěstí míjí špatně stojící diváky. Couvá a chce co nejrychleji na trať, diváci se ho snaží vytlačit přes metrový sráz, pochopitelně se nedaří. Mezitím přijíždí Hozák bržděný pořadateli, výrazně nepoleví a bokem projíždí odbočku mezi uskakujícími diváky. Po několika sekundách Pantálek svoji snahu vzdává, řadí jedničku a rozráží žluté pole, chce po několika metrech dál přejet příkop a dostat se zpět na trať. Sešlapuje podlahu a stočí volant, se štěstím příkop přeskakuje a po dvou minutách, za mohutného skandování diváků, odjíždí. Pár čísel po něm je rychlý Zedník, krizovku zvládá. Poté Fišer zde přetáčí svůj Volkswagen a nechává cenné vteřiny. Celý průjezd je na co koukat a pořadatelé udělali dobře, že do programu zařadili noční zkoušky.
V cíli první etapy již nefiguruje aspirant na vítězství Pech, kterému kousek po startu RZ4 upadl kardan a soutěž pro něj končí. V cíli etapy tedy už s komfortním náskokem sídlí Kresta, 52 sekund před Arazimem. Sedm vteřin za litvínovským jezdcem je Trojan a hned za ním ze sucha profitující Peták. Druhou etapu čeká dramatický souboj o druhou příčku...
Zatímco my až do noci najíždíme RZ Kohout a hledáme, kam stoupnout. Hned za startem nás nechává klidnými značka zákazu vjezdu. Tento rychlostní test je neuvěřitelně rozbitý, litujeme naší felicii. Nacházíme zajímavou pravou čtyři s přehledným úsekem na rozbitém „asfaltu“ s velikými kameny, bohužel k místu a vůbec celé první půlce RZ není žádná příjezdová cesta. Stojíme, místo obhlížíme a z dálky se k nám blíží světla, trneme strachy, zda se nejedná o policii. Nikoliv, fanoušci ze středních Čech, po bloudění na RZ dáváme řeč a společně kolem jedné hodiny ranní jedeme spát do cíle zkoušky. Já vyhazuji zadní sedačky a ustlávám si v autě. Lukáš staví stan. V noci mě budí silný déšť, sobotní etapa bude zajímavá.
Probouzíme se do mlhavého, chladného rána. V osm hodin se startuje „naše“ zkouška Kohout a já do poslední chvíle ležím. Snídám jednu tatranku a oblékám holínky, pláštěnku a vyrážíme ke zkoušce. Stojíme cca 500metrů před cílem, rychlý příjezd do kopce, esíčko za patník a pravá odbočka. Prší. Přijíždí vítěz první etapy Kresta, rozhodně nejede na jistotu a v cíli dává na patnáctikilometrovém úseku druhému dvacítku. Velmi rychle, téměř bez brzd projíždí esíčko Jelínek, překvapivě třetí v cíli vložky. Hodně ztratil Tlusťák, přijíždí do cíle vložky s defektem. Na to přijíždí sedmička, tu má na své Impreze Triner, auto mu pod námi „chcípá“. Po několika minutách se k němu vydávám, abych zjistil, co se stalo. „Vypadá to, jako by nám došel benzín“, s ironickým úsměvem upřesňuje Emil. V nádrži ovšem palivo je. „Nejspíš bude malej tlak a pumpa bude v...“,určuje diagnózu. Seženu od místních sikovky a povolujeme přívod k motoru. Po startování benzín cáká, nějáký tlak tam nejspíše bude. Po improvizování se secvaknutou hadičkou kombinačkama motor jde natočit. Otáčkoměr ale při volnoběhu ukazuje 4000ot/min, volá se mechanikovi, Katka Achsová si mezitím dopřává cigaretku. Ovšem Eman zjišťuje zcela jinou závadu, do vozu zateklo a voda neudělala dobře řídící jednotce. Přišla na řadu další improvizace, fén, jenž donesl místní. A tak se fénovalo.... Bohužel vůz se stává provozuschopným až po odjetí celého startovního pole a tak tato posádka končí.
Jedeme na desítku, notoricky známé Malonty, na ještě notoričtější odbočku na návsi obce. Na místě se sjíždí i přes nepříznivé počasí poměrné velké množství diváků. Je tu i Česká televize se svým RC modelem vrtulníku s kamerou. Všichni zde jedou čistou stopu jak po kolejích, až na Trojana, který opět rozhazuje svého myšáka a řízeným táhlým smykem žene záď vozu až ke krajnici vozovky, evidentně zde na mokru do kopce ztrácí předokolky. Místo se nachází před polovinou RZ a už zde se ukazovali značné rozdíly na mezičasech. Kresta tuto zkoušku vyhrává o půl minuty před Trojanem, před kterým už průběžně vede o více jak 2minuty neuvěřitelný třetí čas ve zkoušce zaznamenává Tarabus. Překvapením je i čtvrté místo Hozáka a páté Fialy. Za smolnou ovšem tuto zkoušku bude považovat Arazim, který chytá defekt a po dvouminutové ztrátě se propadá ze druhého až na čtvrté místo. Závod zde končí pro Zedníka, jehož Fiesta končí v potoce.
Původně jsme chtěli jet na speciálku do Budějic a domu, ovšem od zmiňovaných Středočechů jsme dostali tip na místo v RZ Větrná. V obci Suš se prý nachází brutální sjezd z kopce se sérií otáček, zakončený nepřehlednou vracečkou. Měníme tedy naše plány a i přes to, že bychom stihli jak Budějice, tak i Větrnou, jedeme až na poslední RZ14, tedy do obce Suš. Po příjezdu zjišťujeme, že si kolegové spletli směr a to vše se jede do kopce, trochu zklamání, ale i tak zajímavá pasáž. Ještě se dojíždí předchozí průjezd RZ11, na místě poznávám známé tváře z ewrc, Máru Felta, Mravencze, Shackiho a další. My si na hodinku zchrupnem v autě a probouzíme se až v 16hodin, tedy půl hodiny před startem vložky. Nacházíme místo při výjezdu z obce, kde už Hozák v minulém průjezdu zničil značku obce. Schovávám se za Českou televizi, která je opět všude přítomna. Na poslední zkoušce se rozhoduje o třetí místo absolutně a podle toho také vypadá průjezd útočícího Arazima a Petáka, který se snaží „bednu“ udržet. Nakonec se mu to na osychající trati podaří, o necelé dvě sekundy. Opět zde překvapuje čtvrtou příčkou Hozák, v cíli je sedmý. Všichni už udržují své pořadí, smůlu má Minařík, který proráží gumu a propadá se a pomáhá například Mölderovi na patnáctou příčku. Tento Estonec, účastník JWRC se na asfaltu učí a byla vidět jeho vzestupná tendence.
Roman Kresta potvrdil své kvality a s přehledem zvítězil. Po odpadnutí Václava Pecha neměl konkurenci. O tři a čtvrt minuty zvítězil před Karlem Trojanem, který spíše než na čas jezdil pro oko diváka, děkujeme! Třetí dojelo Clio S1600 Pepíka Petáka, parádní výkon v těchto podmínkách, za jeho zády ale předvedl heroický výkon Václav Arazim, který se přes ztrátu způsobenou defektem dokázal vrátit do hry o nejvyšší příčky. Pátý dojel Štajf, se šestou příčkou pak může být spokojen Votava.
Pro nás tímto průjezdem soutěž skončila, za dva dny jsme najezdili 800km. Unaveni jsme dorazili v noci domů a s radostí ulehli ke spánku. Soutěž to byla i přes nepřízeň počasí krásná, organizace byla tradičně na vysoké úrovni, nikde, snad jen krom oné noční zkoušky nebyl problém s diváky. Zajímavým zpestřením byla účast vozů skupiny B a pokud vyjde představa Italů, kteří by zde rádi uspořádali příští rok jejich závod historiků v rámci 36.ročníku Rally Český Krumlov, určitě bude pádný důvod opět obětovat cestu do překrásného Jihočeského kraje na Rally Český Krumlov.
Komerční sdělení
